Podlahové topení u nás prošlo mnoha fázemi popularity. Od maximálního nadšení v prvních dobách, kdy se masivně objevilo na trhu, až po úplné zatracení spojené s varováním, že je pro člověka nepřirozené. Podle těchto argumentů je člověk od pradávna zvyklý na chlad od nohou, podle jiných podlahové topení navíc víří prach v místnosti.
ZÁLEŽĺ NA MAXIMÁLNĺ TEPLOTĚ
„Myslím, že tyto předsudky rozšířili lidé, kteří se snažili ušetřit a nechali si ho neodborně nainstalovat,“ říká specialista na projekci topení Martin Plecitý, podle kterého je třeba za metr čtvereční podlahového topení počítat s částkou od osmi set korun, a proto je stále považováno spíše za luxus. „Na rozdíl od topení klasickým radiátorem, kdy se místnost zahřívá neustálou cirkulací vzduchu, tady teplo stoupá rovnoměrně ke stropu a zdaleka nemá takovou možnost sebou strhávat částečky usazeného prachu,“ vysvětluje Martin Plecitý. Je však podle něho důležité dodržet základní hygienické zásady, které povolují maximální teplotu povrchu v obytných místnostech 28 stupňů Celsia, na chodbách
a v koupelně 32 stupňů Celsia
a na pracovištích, kde se stojí - tedy například i v kuchyni - nejvíce 26 stupňů Celsia.
Dodržení těchto teplot odstraňuje i další argument odpůrců podlahového topení. Podle něho mají lidem, kteří tímto způsobem doma topí, otékat nohy. Tuto výtku však vyvracejí i lékaři. Například praktická lékařka Anna Dobiášová upozorňuje, že by k těmto potížím výjimečně mohlo dojít, ale jí samé si nikdo z pacientů na tento problém nestěžoval. „Stát by se to mohlo jen těm, kteří mají podobné problémy normálně i při delším sezení v autobuse či v letadle. Zdravý člověk by neměl pocítit žádné potíže,“ uvádí Anna Dobiášová.
IDEÁLNĺ PRO DLAŽBU
Architekti doporučují instalaci podlahového topení hlavně do místností, kde je položena dlažba. „Například pro zádveří bytu nebo domku je to ideální způsob, jak oddělit venkovní prostor od obytných částí bytu. Vzniká přitom efekt, jaký každý zná například z vchodu obchodních domů, kdy teplo stoupá ke stropu a dovnitř pak netáhne,“ popisuje Milan Plecitý.
Dalšími místnostmi, kde je podlahové topení přínosem, bývají koupelny či kuchyně, kde si obyvatelé domu pořídí dlažbu. Podlahové topení se často staví i do přijímacích hal velkých rodinných domů.
Naopak nešťastné bývá pokládání podlahového topení například pod klasickou palubkovou podlahu, kde vyšší teplota způsobuje kroucení dřeva. Teoreticky je možné podlahové topení pokládat do podlah, kde se v budoucnosti předpokládají parkety ze dřeva nebo lamina nebo i koberec. Odborníci však upozorňují, že tyto materiály velmi špatně vedou teplo, proto se zhoršuje účinnost vytápění.
U OPRAV BÝVÁ NUTNÁ I KOMBINACE
Pokud se někomu podlahové topení vyloženě zamlouvá a chtěl by si je například při rekonstrukci svého domu nechat instalovat, měl by se v první řadě poradit s projektantem. Je totiž možné, že by při realizaci narazil na problém jeho nedostatečné výhřevnosti.
Z jednoho metru čtverečního podlahového topení je totiž možné získat jen kolem 100 wattů, na vytopení místnosti o ploše dvacet metrů čtverečních se proto získá jen 2000 wattů. To je výkon, který je sice u moderních staveb dostatečný, u starých domů se špatnými tepelně izolačními vlastnostmi však nemusí dostačovat. V takových případech je nutné zkombinovat klasické radiátory s podlahovým topením.
OMEZOVAČ TEPLOTY JE PRO MALÉ PLOCHY
U nově stavěných domů se v poslední době počítá s převažující částí obytných ploch z přírodních či laminátových parket, pouze předsíně, koupelny, v některých případech i kuchyně se obkládají. Kdo chce tyto malé místnosti vyhřívat z podlahy, musí se potýkat s rozdílnou teplotou vody potřebnou pro oba různé způsoby topení. Zatímco pro běžný radiátor se voda v kotli ohřeje až na 80 °C, u podlahového topení nesmí být větší než 55 °C.
Běžné regulace, které poslouží k podobným účelům, se prodávají za ceny od 12 tisíc korun. „Pro malé plochy, jako třeba koupelna, lze výhodně použít levný omezovač teploty, který vypadá podobně jako termostatický ventil od radiátoru,“ radí Martin Plecitý. „Za ventil se zaplatí kolem sedmi set korun, což je méně než desetina složité regulace se servomotory a dalším komplikovaným příslušenstvím. Podlahové topení se zapojí do zpátečky radiátoru a ventil omezí průtok vody tak, aby teplota nepřesáhla povolené meze,“ popisuje funkci zařízení.
FRANCOUZSKÝM OKNŮM POMŮŽE KONVERTOR
Nesnáze mohou nastat i v domech, kde se předpokládá velká prosklená plocha od stropu až k podlaze. U takových místností bývá většinou problém s umístěním dodatečných radiátorů. Pokud nejsou pod oknem, vzduch špatně cirkuluje. Tím se snižuje účinnost topení.
Z problému se lze úspěšně „vylhat“ zapojením takzvaného podlahového konvertoru. To je doplňkový radiátor, který se umístí pod úroveň podlahy podél francouzských oken a zakryje mřížkou. Radiátor vypadá jako trubka, na kterou jsou nalisované plechové voštiny, podobně jako je tomu třeba u chladiče v autě, a které předávají teplo do vzduchu. Ten pak ohřátý stoupá podél oken a nedovolí tak studenému vzduchu dostat se do místnosti.
ZÁLEŽĺ NA MAXIMÁLNĺ TEPLOTĚ
„Myslím, že tyto předsudky rozšířili lidé, kteří se snažili ušetřit a nechali si ho neodborně nainstalovat,“ říká specialista na projekci topení Martin Plecitý, podle kterého je třeba za metr čtvereční podlahového topení počítat s částkou od osmi set korun, a proto je stále považováno spíše za luxus. „Na rozdíl od topení klasickým radiátorem, kdy se místnost zahřívá neustálou cirkulací vzduchu, tady teplo stoupá rovnoměrně ke stropu a zdaleka nemá takovou možnost sebou strhávat částečky usazeného prachu,“ vysvětluje Martin Plecitý. Je však podle něho důležité dodržet základní hygienické zásady, které povolují maximální teplotu povrchu v obytných místnostech 28 stupňů Celsia, na chodbách
a v koupelně 32 stupňů Celsia
a na pracovištích, kde se stojí - tedy například i v kuchyni - nejvíce 26 stupňů Celsia.
Dodržení těchto teplot odstraňuje i další argument odpůrců podlahového topení. Podle něho mají lidem, kteří tímto způsobem doma topí, otékat nohy. Tuto výtku však vyvracejí i lékaři. Například praktická lékařka Anna Dobiášová upozorňuje, že by k těmto potížím výjimečně mohlo dojít, ale jí samé si nikdo z pacientů na tento problém nestěžoval. „Stát by se to mohlo jen těm, kteří mají podobné problémy normálně i při delším sezení v autobuse či v letadle. Zdravý člověk by neměl pocítit žádné potíže,“ uvádí Anna Dobiášová.
IDEÁLNĺ PRO DLAŽBU
Architekti doporučují instalaci podlahového topení hlavně do místností, kde je položena dlažba. „Například pro zádveří bytu nebo domku je to ideální způsob, jak oddělit venkovní prostor od obytných částí bytu. Vzniká přitom efekt, jaký každý zná například z vchodu obchodních domů, kdy teplo stoupá ke stropu a dovnitř pak netáhne,“ popisuje Milan Plecitý.
Dalšími místnostmi, kde je podlahové topení přínosem, bývají koupelny či kuchyně, kde si obyvatelé domu pořídí dlažbu. Podlahové topení se často staví i do přijímacích hal velkých rodinných domů.
Naopak nešťastné bývá pokládání podlahového topení například pod klasickou palubkovou podlahu, kde vyšší teplota způsobuje kroucení dřeva. Teoreticky je možné podlahové topení pokládat do podlah, kde se v budoucnosti předpokládají parkety ze dřeva nebo lamina nebo i koberec. Odborníci však upozorňují, že tyto materiály velmi špatně vedou teplo, proto se zhoršuje účinnost vytápění.
U OPRAV BÝVÁ NUTNÁ I KOMBINACE
Pokud se někomu podlahové topení vyloženě zamlouvá a chtěl by si je například při rekonstrukci svého domu nechat instalovat, měl by se v první řadě poradit s projektantem. Je totiž možné, že by při realizaci narazil na problém jeho nedostatečné výhřevnosti.
Z jednoho metru čtverečního podlahového topení je totiž možné získat jen kolem 100 wattů, na vytopení místnosti o ploše dvacet metrů čtverečních se proto získá jen 2000 wattů. To je výkon, který je sice u moderních staveb dostatečný, u starých domů se špatnými tepelně izolačními vlastnostmi však nemusí dostačovat. V takových případech je nutné zkombinovat klasické radiátory s podlahovým topením.
OMEZOVAČ TEPLOTY JE PRO MALÉ PLOCHY
U nově stavěných domů se v poslední době počítá s převažující částí obytných ploch z přírodních či laminátových parket, pouze předsíně, koupelny, v některých případech i kuchyně se obkládají. Kdo chce tyto malé místnosti vyhřívat z podlahy, musí se potýkat s rozdílnou teplotou vody potřebnou pro oba různé způsoby topení. Zatímco pro běžný radiátor se voda v kotli ohřeje až na 80 °C, u podlahového topení nesmí být větší než 55 °C.
Běžné regulace, které poslouží k podobným účelům, se prodávají za ceny od 12 tisíc korun. „Pro malé plochy, jako třeba koupelna, lze výhodně použít levný omezovač teploty, který vypadá podobně jako termostatický ventil od radiátoru,“ radí Martin Plecitý. „Za ventil se zaplatí kolem sedmi set korun, což je méně než desetina složité regulace se servomotory a dalším komplikovaným příslušenstvím. Podlahové topení se zapojí do zpátečky radiátoru a ventil omezí průtok vody tak, aby teplota nepřesáhla povolené meze,“ popisuje funkci zařízení.
FRANCOUZSKÝM OKNŮM POMŮŽE KONVERTOR
Nesnáze mohou nastat i v domech, kde se předpokládá velká prosklená plocha od stropu až k podlaze. U takových místností bývá většinou problém s umístěním dodatečných radiátorů. Pokud nejsou pod oknem, vzduch špatně cirkuluje. Tím se snižuje účinnost topení.
Z problému se lze úspěšně „vylhat“ zapojením takzvaného podlahového konvertoru. To je doplňkový radiátor, který se umístí pod úroveň podlahy podél francouzských oken a zakryje mřížkou. Radiátor vypadá jako trubka, na kterou jsou nalisované plechové voštiny, podobně jako je tomu třeba u chladiče v autě, a které předávají teplo do vzduchu. Ten pak ohřátý stoupá podél oken a nedovolí tak studenému vzduchu dostat se do místnosti.
 Podlahové topení se hodí i do předsíně. Po vytření je podlaha brzy suchá a nehrozí nebezpečí uklouznutí. |
