Než přijela Daniela do Prahy, bydlela nějakou dobu u kamarádky v Itálii v centru Milána. Odnesla si od ní dvě věci: nadšení z toho, že všude, kam potřebovala, mohla dojít pěšky, a pak obdiv k subtilní židli Miss z leštěného železa od italské rodinné firmy Cantori.
Daniela se tak nechala inspirovat přítelkyní. Malý podkrovní byt v centru Prahy v domě z 18. století sice nemá ani předsíň, ani výtah, zato na metro dojde Daniela snad za dvě minuty, za chvíli je i na Staroměstském náměstí či na Karlově mostě.
Byt tvoří jeden velký otevřený prostor, po točitých schodech se bohužel nedostanete do romantické ložnice, ale jen do maličkého prostoru s miniaturním okénkem, kde se téměř nedá ani postavit. Takže do komory. Jako úložný prostor však bohatě stačí.
Mladá žena dlouho zvažovala, jak si pronajatý byt zařídí: „Věděla jsem, že je pro mě řešením jen do té doby, než přijde rodina. S malým dítětem tu bydlet nelze, navíc si chceme s přítelem po svatbě pořídit vlastní byt. A tak jsem se rozhodla: žádný nábytek na míru, ale krásné solitéry, které mi budou dělat radost už teď a budu je moci použít i ve velkém bytě, už vlastním. První, co jsem si pořídila, byly právě židle Miss.“
Kuchyň pod poklopem
„Dispozice bytu není opravdu ideální, navíc majitel žádné stavební úpravy nepovolil, a tak jsme velký otevřený prostor rozdělili jen opticky na klidovou a odpočinkovou zónu, dále pak na jídelní a kuchyňskou,“ vysvětluje Markéta Dostálová z českého studia Cantori, na kterou se Daniela obrátila s prosbou o zařízení bytu.
Velký stůl slouží i pro pracovní jednání.
Jeho pomyslným centrem se stal velký stůl s dřevěnou deskou, nad nímž září čtyřramenný lustr korespondující s designem židlí Miss. Jejich tvar má zajímavý původ, vznikl totiž jako moderní variace na židle z doby Ludvíka XVI.
„Když přijdou přátelé, je pro nás velký stůl ideálním řešením, přítel u něj rád pracuje i na počítači, protože si na něm může rozložit vše potřebné,“ popisuje mladá žena, která pracuje u nadnárodní firmy a často cestuje po světě.
„Daniela nechtěla klasickou kuchyň, proto jsem zvolila variantu velké skříně, do níž byly umístěny spotřebiče a úložný prostor, a dále spodní skříňky v ́uzavíratelné ́verzi,“ vysvětluje Markéta Dostálová.
Spodní skříňky, kde je dřez, myčka i varná deska, lze totiž uzavřít poklopem, který v otevřeném stavu nahrazuje i obklad stěny. Díky nerezovému provedení se snadno udržuje, baterii stačí lehkým stiskem snížit a poklop uzavřít. A je uklizeno.
Kuchyň lze „sestavit“ podle přání zákazníka. Ve vysoké skříni je tak chladnička, trouba a úložný prostor Nízký kuchyňský blok má sklopný kryt, který vše zakryje. Baterie se pouhým stiskem spustí dolů. Po uzavření připomínají kuchyň jen jednoduché police na šálky.
Byt jako sbírka krásných známek
Může se hodit |
Další vybavení bylo třeba pečlivě zvážit. „Majitelka si přála, aby jednotlivé kousky spolu ladily a zároveň fungovaly jako krásné solitéry, a to i v dalším bytě. Zvolila jsme proto jako základ smetanové odstíny doplněné zlatými detaily,“ popisuje Markéta.
A to doslova, postel je totiž dokončena tenkými plátky zlata, které řemeslníci italské rodinné firmy ručně nanášejí na čelo a kostru postele, pak se vše leští a začišťuje. Nakonec se nanese osm vrstev laku s patinovací hlinkou, aby se nábytek nepoškrábal (stejný postup se používá i pro stříbro, více o této technologii zde).
K lůžku zvolila Markéta Dostálová komodu na prádlo s tvarovanými úchytkami odpovídajícími čelu lůžka. Totéž platí o dekoru vlněného koberce.
Romantická postel je zdobená plátkovým zlatem. Odpočivné křeslo vzadu funguje i jako houpací.
Vedle „romantické“ linky tu však najdete i solitéry v tvarově jednodušších moderních tvarech, což platí třeba o houpacím odpočivném křesle, malém psacím stolku či policových knihovnách.
V interiéru je k nepřehlédnutí i řada lamp a zrcadel, které Daniela miluje. Nahrazují jí i obrazy, jejich rámy jsou ručně vyráběné a samy o sobě představují malé umělecké dílo. „Přiznávám, že na nich ́ulítávám ́. Přítel to tak má jednoduché, když mně chce udělat radost, koupí mi zrcadlo. Jen s tím přiděláním je to horší, s tím už nespěchá...,“ prozrazuje Daniela.
Byt neoplývá množstvím oken, takže dostatek světla je tu hlavně v pošmourných podzimních dnech potřeba. Kvůli světlu si Daniela na doporučení Markéty vybrala prkennou podlahu v okrové barvě, která nahradila levný laminát. To byla jediná úprava, s níž majitel bytu souhlasil.
Daniela miluje zrcadla, nechybějí proto ani zde.
Příběh jedné židleŽidle Miss byla navržena v roce 2003. Technický návrh sice zpracoval designér Daniel Rode, ale na základě nápadu zakladatele rodinné firmy. Sante Cantori se během své cesty do New Yorku v listopadu 2002 zastavil při procházce po Spring Street před výlohou jednoho restaurátora starožitného nábytku, byl překvapený, kolik tam viděl kousků z Evropy. Zaujala ho židle ve stylu Ludvíka XVI, která byla připravena na nové čalounění. Tak vznikl nápad vytvořit židli Miss s prázdným opěradlem, znak čistoty a jemnosti. Židle se vyrábí z takzvaného plného železa řezaného laserem, ručně ohýbaného, začištěného a leštěného. Pohodlí zajišťuje dřevěný sedák doplněný výplní ze studené pěny. Židle má zátěžové testy a certifikaci ISO, přes její subtilnost ji tak architekti rádi využívají jak v soukromých interiérech, tak také v restauracích. |
