Architekti si vlastním domem plní svůj sen, předvedou invenci, odvahu, technickou zručnost i vkus. Rodinná vila slouží jako funkční prezentace schopností autora a často předběhne dobu.
Otto Rothmayer zůstal skromný i při návrhu domu pro sebe a rodiče. S radostí převzal návrh domu svého nadřízeného, architekta Jožeho Plečnika, ve slovinském Trnovu a s jeho dovolením jej lehce upravil pro své potřeby. Vilu stavěl v letech z let 1928 a 1929.
Učitel a jeho žák
Architekt Otto Rothmayer stál trochu neprávem celý život ve stínu Jožeho Plečnika. Když ho Tomáš Garrigue Masaryk pozval ve 20. letech do Prahy, aby obnovil Pražský hrad a lánský zámek, zrovna se stal profesorem architektury na nově založené univerzitě v Lublani a měl plné ruce práce se zajištěním výuky (včetně vybudování alespoň malé studovny pro posluchače).
Na Pražském hradě rekonstruoval I. a III. nádvoří, byt prezidenta, zimní zahradu u Jižních zahrad, zahrady Rajská, Na Valech a Na Baště, vyhlídkový altán a terasy, sloupovou síň Bellevue pod Ústavem šlechtičen a vstupní sloupovou síň ke Španělskému sálu. Navrhl také kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Sháněl proto šikovného spolupracovníka s citem pro věc, který by na práce dohlédl po dobu jeho nepřítomnosti. Otto Rothmayer nejen Plečnikovy úpravy zdárně dokončil, ale vlastní realizace vedl v souladu s jeho rukopisem, a tak výsledek působil kompaktně a harmonicky.
Otto Rothmayer u Jožeho Plečnika studoval před první světovou válkou architekturu a oba muži si velice rozuměli. Oba pocházeli z truhlářských rodin, ale jejich cesta k povolání architekta byla odlišná.
Zatímco Otto Rothmayer nastoupil po vyučení v otcově dílně na pražskou Umprum, Jože Plečnik se na nátlak otce vyučil a dva roky pracoval ve vídeňské nábytkářské firmě. Po jeho smrti se přihlásil na Akademii výtvarných umění k vyhlášenému architektovi Otto Wagnerovi, jednomu ze zakladatelů vídeňské secese, kterého přesvědčil zdařilými kresbami.
Jože Plečnik pracoval poměrně novátorsky s přeměnou starých objektů, na obnovu sídla králů v moderní centrum republiky se proto výborně hodil. Precizní Rothmayer, plně respektující svého učitele, jeho nápady přenášel do reality. I přesto Jože Plečnik v jednom z dopisů Otto Rothmayerovi doporučil jako svého nástupce Josefa Gočára nebo Pavla Janáka.
Na výběr nakonec vliv neměl, prezident Edvard Beneš oslovil v roce 1935 Pavla Janáka, který nechal Otto Rothmayera dokončit tereziánské křídlo (významným prvkem je vřetenové schodiště, které navrhl) a vstup do slavnostních místností v západní části Hradu. V Lánech postavil budovu lesní správy, v Jelením příkopu severně od Pražského hradu realizoval pomník padlým.
I přesto na svého učitele nezanevřel. Úpravám Hradu věnoval Otto Rothmayer většinu času, mimo to navrhl v Ondřejově pomník padlým v první světové válce, víkendový domek pro sochaře Otakara Hatleho, s nímž spolupracoval na Hradě, ateliér sochařky Hany Wichterlové u Prostějova, boční oltář pro kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad nebo úpravy Klárovy vily v Praze. V letech 1928-1929 vybudoval vlastní vilu.
Nejvyšší pocta
Otto Rothmayer stavěl bydlení pro sebe a své rodiče, nechtěl proto nijak rozlehlou ani komplikovanou stavbu. Zalíbila se mu Plečnikova vila Stadion, kterou navrhl pro katolickou tělocvičnou jednotu Orel v Lublani v rámci rozsáhlého projektu stadionu.
„Tato zakázka prošla různými fázemi, a aby se dokončení stadionu urychlilo, zorganizoval stavební výbor loterii, v níž byl první cenou rodinný dům podle Plečnikova návrhu. Úkol byl dosti zajímavý, protože se počítalo s minimálními náklady 100 000 dinárů a velikostí 72 čtverečních metrů,“ popisuje Damjan Prelovšek v průvodci Rothmayerova vila.
Otto Rothmayer (1892 až 1966) patří ke generaci architektů první poloviny 20. století.
Plečnik využil zkušenosti ze stavby svého domu v Trnovu a navrhl obdélník se schodištěm ukrytým ve válci uprostřed v ose domu. Otto Rothmayerovi se myšlenka zalíbila a Plečnika poprosil o možnost využití návrhu. Plečnik souhlasil, ale zdaleka nečekal, že jeho žák jeho plány změní jen tak málo.
Oba domy jsou dvoupodlažní se sklepem a podkrovím. Jože Plečnik ho využíval jako horní pracovnu, Otto Rothmayer z něj vytvořil zimní zahradu se vstupem na terasu, kde posléze vybudoval vytápěný skleník. Změnil tak i původní sedlovou střechu s malým sklonem na rovnou, čímž výrazně zjednodušil tvarosloví domu. Vynechal také zdobený pás na fasádě a místnosti v prvním patře prosvětlil dalšími okny.
Inovativně působí i rozvržení interiéru. Zatímco běžně sloužilo přízemí ke společenským účelům a v patře bývaly menší ložnice, Otto Rothmayer zrušil navrženou jídelnu proti kuchyni a udělal z ní plnohodnotný pokoj pro svou ženu Boženu.
V patře zůstaly dvě místnosti, jeho pracovna a pokoj pro rodiče, posléze přeměněný na hudební pokoj a dětský pokoj pro syna Jana. „Minimální úpravy byly důkazem úcty k učiteli, a i když byl Rothmayer vysoce tvůrčí osobností, dával přednost bydlení v domě, který by mu připomínal šťastná léta spolupráce s Plečnikem na Pražském hradě v době práce pro osvíceného prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, před stavbou domu podle vlastního návrhu,“ píše Damjan Prelovšek.
Ačkoliv Jože Plečnik doporučoval stavět blízko centra, Otto Rothmayer zakoupil parcelu o rozloze zhruba 1 250 m² na nezastavěné širé pláni v Břevnově. Na Pražský hrad došel pěšky, pod svahem vedla tramvajová trať.
Rothmayerova vila byla první stavbou, která zde ke konci 20. let vznikla, a její válcovité schodiště dlouho působilo jako maják nové čtvrti. Dům stojí poměrně blízko ulice, čímž vzniká dostatečný prostor pro skrytou zahradu za ním.
Vchází se do něj zezadu, ze zahrady, což poskytuje pocit soukromí a zároveň nechává vyniknout čistým liniím průčelí s velkými okny do kuchyně a pokoje Boženy Rothmayerové. „Konstrukce na vinnou révu stála i v zahradě u domu Jožeho Plečnika,“ ukazuje architekt Petr Krajči, který nás domem provází.
Pracovna. V pokoji v patře Otto Rothmayer žil a tvořil. Pracovní stůl lze posouvat po celé délce okna, pod kterým jsou skryté skříňky. Křeslo z transatlantické lodě bylo ve 30. letech moderním výstřelkem.
Precizní provedení
Otto Rothmayer byl perfekcionista a rád cizeloval věci do detailu tak, aby dávaly kompozičně smysl. Oč prostší byl návrh domu, o to preciznější bylo jeho provedení. Jako architekt přestavby Hradu dobře znal kvalitní materiály, i řemeslnický um. Obojí vyžadoval i u sebe doma.
Měl rád masivní materiály, rámy oken a parapety nechal vyrobit z kartáčovaného dřeva, které zvýrazňuje jeho strukturu, a doplnil je mosaznými kličkami, železnými detaily.
Zároveň měl touhu obklopit se reminiscencemi na Plečnika a neúnavně zachraňoval prototypy návrhů nebo nevyužité artefakty z obnovy Hradu, což je patrné zejména v zahradě. „Komponovaná zahrada je osově propojená s domem a materiálově a myšlenkově s Hradem. Je tu množství artefaktů z neupravovaného dřeva, zkamenělé pařezy,“ popisuje Petr Krajči.
Zároveň z domu dýchá skromnost autora. Topilo se v něm například v kachlových kamnech, což bylo možná důvodem, proč vilu nezabrali ani nacisté, ani komunisté a rodina v ní mohla dožít.
Vlastní svět
Po druhé světové válce se Otto Rothmayer vrátil jako učitel na UMPRUM, ale z politických důvodů v roce 1951 odešel. V důchodu dále navrhoval výstavy, muzejní expozice nebo kovový nábytek (slavné jsou jeho židle) a třídil archiv Jožeho Plečnika na Hradě, chodil na pěší výlety, věnoval se drobnějším dílům se svým synem Janem a dlel s přáteli v zahradě za domem.
Navštěvoval ho tu hojně Josef Sudek, který přírodní zákoutí s oblibou fotil. Učil se u něj i Rothmayerův syn Jan, díky jehož fotografiím je známá podoba domu v různých fázích života.
Otto Rothmayer zemřel ve svém domě v září 1966, jeho žena v květnu 1984. Syn Jan v něm žil se svou rodinou až do roku 2006. Z piety k rodičům a jejich dílu dům odprodal hlavnímu městu, které pověřilo Galerii hlavního města Prahy odbornou správou domu a rekonstrukcí.
Obnovu Rothmayerovy vily dokončilo Muzeum hl. m. Prahy. „Chtěli jsme interiér ukázat tak, jako by majitelé právě odešli, proto jsme ho vrátili do období přelomu 50. a 60. let, kdy v domě tvořili manželé Rothmayerovi a navštěvovali je jejich hosté,“ dodává Petr Krajči.
Vila je přístupná s průvodcem po předchozí rezervaci v úterý, ve čtvrtek a o víkendu od 10 do 17 hodin. V současné době prochází revitalizací zahrada. I interiér se drobně mění podle toho, jak z objevených fotografií a předmětů vyplouvají nové skutečnosti ze života rodiny.
