Interiér bez památkářů neopravíte
Památkáři dávají souhlas k opravě oken, střech, případným vikýřům, ale i interiérovým změnám. Jeden z majitelů bytů v Dejvicích, který nechtěl zveřejnit své jméno (redakce ho má k dispozici) koupil nedávno naprosto vybydlený byt naproti americké rezidenci, v ulici Československé armády. Samozřejmě se rozhodl pro kompletní rekonstrukci. Netušil však, že ho čeká neskutečná anabáze.
"Chtěli jsme ctít ducha bytu i domu, ale zároveň jsme potřebovali vyměnit ostění vnitřních dveří - zdevastované, polorozpadlé. A už byl problém, stejně jako se zvětšením koupelny a oknem do světlíku," říká majitel bytu. Památkáři mu dali zamítavé stanovisko. Musel vše vymyslet znovu. Celé schvalování, než mohl začít s opravou, trvalo půl roku. "My přitom chtěli žít jinak, než v bytě, který připomínal vybydlený chlív," vzpomíná.
Plastová okna jsou načerno
Podobné zkušenosti má i další obyvatelka Bubenče. Má byt pod střechou a loni chtěla zvětšit klasické střešní okno, vyměnit původní za trochu větší. Narazila opět na památkáře, kteří její žádost zamítli. "Přitom na protějším domě je střecha plná vyklápěcích veluxových oken - mnohem větších, než jsme požadovali my," uvádí osmatřicetiletá žena, které nejvíc ze všeho vadí, že památkáři neměří všem stejným metrem.
Podle jakých pravidel tedy památkáři dávají nebo nedávají souhlas k rekonstrukcím bytů či domů? "Klíč neexistuje. Dejvice a Bubeneč jsou památková zóna a my se vyjadřujeme v podstatě ke všemu," říká ředitel odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu pražského magistrátu Jan Kněžínek. Památkáři podle něho zásadně nepovolují právě plastová okna.
"Pokud někde jsou, je to načerno," tvrdí Kněžínek. Dodává, že u památkově chráněných domů památkáři chtějí, aby se i střešní okna přibližovala tvarem těm původním. "S interiérem je to stejné, chceme zachovat historicko-kulturní dědictví," uvádí. Zároveň přiznává i jakýsi letitý spor mezi jeho odborem památkové péče a Národním památkovým ústavem. "Ústav hledá ideální až idealistické řešení, my, i když chceme chránit, víme, že v objektech se i žije," vysvětluje Kněžínek.
Škola s dvoubarevnou fasádou
Kvůli nařízení památkářů má například Základní škola Emy Destinnové na náměstí Svobody dvoubarevnou fasádu. Přitom stačilo málo: jen aby pravá ruka věděla, co dělá (nebo spíše jak rozhodla) levá. "Kvůli památkářům má zrekonstruovaná Základní škola Emy Destinnové na náměstí Svobody část fasády růžovou barvu, část zelenošedou," říká tiskový mluvčí Prahy 6 Martin Šalek.
Školu totiž radnice kvůli financím opravovala ve dvou fázích. A tak se stalo, že nejprve přišel jeden památkář a podle svého úsudku nařídil růžovou fasádu. "O rok později s námi opravu konzultoval jeho kolega a nařídil zelenošedou," popisuje vznik netradiční barevnosti školy Šalek. Není sám, kdo některé kroky památkářů příliš nechápe. Radnice má totiž čerstvě za sebou i časově a finančně náročnou opravu funkcionalistického Skleněného paláce, takzvaného Skleňáku na náměstí Svobody.
Skleněný palác v novém
Při rekonstrukci Skleňáku museli dělníci kvůli požadavkům památkářů opravovat kovové zimní zahrady stejnou technologií, která se používala v roce 1938. "Doba už je prostě jinde, používá se silikon a podobně. Nevím, čemu by vadilo používat při rekonstrukci moderní postupy," ptá se Jaroslav Bachora, vydavatel radničního časopisu Šestka.
Skleňák je jedním z domů, které městská část nenabídla v privatizaci, ale postupně jej mezi lety 2001 a 2007 za sto osm milionů korun kompletně opravila. Na rekonstrukci funkcionalistického domu, který byl v roce 1964 prohlášen kulturní památkou a umístil se na jednom z předních míst v odborné architektonické soutěži Stavba století, dohlížel Národní památkový ústav. Ten požadoval maximálně zachovat vše, co je původní.
A co lidé ve Skleňáku najdou? Kavárnu, specializovanou prodejnu vín a destilátů, obchod s květinami a samozřejmě i staronovou obřadní síň. Ta včetně potřebného zázemí zabírá celou pravou polovinu přízemí domu. Vedle stylového interiéru přináší i výrazně zvýšený komfort pro svatebčany. Výrazným přínosem pak je i velká přijímací hala se zamykatelnými šatnami pro dvě svatby současně, přímý vstup na toalety z haly včetně prostorného WC pro invalidy nebo samostatná oddělená "úpravna" nevěsty.
