Dřevěná konstrukce oranžérie byla do Olomouce převezena ze zámeckého parku ve Velké Bystřici v roce 1886, když ji církevní hodnostáři odkoupili za 400 zlatých.
Budova byla dokladem tehdejší parkové architektury, předlohou pro stavbu se stala její versailleská „příbuzná“. Položila základy sbírkových skleníků ve městě a stala se zimovištěm 90 druhů exotických rostlin.
V roce 1926 ji nahradil moderní palmový skleník a později jí kvůli špatnému technickému stavu začala hrozit demolice. Do roku 2012 tak sloužila hlavně jako provozní zázemí. Fungovala v ní například zámečnická či údržbářská dílna.
Z rozhodnutí vedení Výstaviště Flora Olomouc se v letech 2015 až 2018 uskutečnila rozsáhlá čtyřetapová rekonstrukce za 16 milionů korun. Práce se z velké části prováděly svépomocí – do obnovy se zapojili zaměstnanci výstaviště.
Tím se výrazně uspořily investiční náklady, které by jinak byly až o třetinu vyšší. Budova v sousedství restaurace Fontána a palmového skleníku ve Smetanových sadech, která je národní kulturní památkou, se tak znovu stala chloubou historického olomouckého parku.
Obnovená oranžérie si navíc zachovala svůj původní ráz a řemeslnou kvalitu a stala se perlou zasazenou do postupně revitalizovaného parkového prstence. Autorem stavby je architekt Michal Sborwitz.
Zrekonstruovaná oranžérie má celoroční, a to nejen kulturní využití. Slouží jako malá výstavní místnost či krátkodobá galerie. Pořádají se tu svatby, soukromé oslavy, kulturní akce, koncerty či divadelní představení a provozují se zde různé volnočasové a sportovní aktivity. Výstaviště počítá také s využitím budovy pro doprovodný program výstavy Flora Olomouc.
Zdařilé rekonstrukce jsou aktuálně k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
