Prakticky stejný problém se týká i okolí radnice - Staroměstského náměstí. Některé ze soutěží se dotýkaly i jeho přeměny. „Záleželo na tom, jak byly podmínky soutěže nastaveny. Některé byly hodně velkorysé,“ řekl architekt Zdeněk Lukeš.
Ostrá jehla směřující k nebi, moderní plastiky, kryté tržiště pro celoroční prodej, nebo naopak znovuobnovení mariánského sloupu či kašny.
Praha plánuje dostavět Staroměstskou radnici a vypadá to, že nemusí zůstat jen u ní. Poté, co vedení města oznámilo, že hodlá vyhlásit architektonickou soutěž na dostavbu radnice, se opět rozpoutala diskuse, zda by se přestavba neměla týkat celého náměstí.
„Byly soutěže, které byly vypsány jen na adaptaci neogotického křídla radnice, ale byly i soutěže velmi velkorysé, které zadávaly soutěžícím podmínku, že se musí zabývat i úpravami náměstí,“ upozornil architekt Zdeněk Lukeš.
V minulosti už bylo na dostavbu radnice vyhlášeno devět soutěží. Velkorysé podmínky nabídla komise architektům například v roce 1946.
Místo Široké ulice bulvár
Dláždění ze žuly obklopené funkcionalistickými stavbami zasahujícími až k synagogám Židovského města a bulvár napříč Širokou ulicí. I tak mohlo dnes vypadat Staroměstské náměstí, kdyby tehdy stavebníci uskutečnili návrh Karla Honzíka.
„To asi byl vůbec nejméně citlivý návrh ke geniu loci Staroměstského náměstí, který jsem viděl,“ říká architekt Zdeněk Lukeš.
Centrální pražské náměstí dnes představuje nejatraktivnější parcelu ve městě a v republice vůbec. Odedávna všechny patníky podél cest ukazovaly vzdálenost právě ke Staroměstskému náměstí.
S větší či menší intenzitou se ozývají hlasy, že se má zpět na své místo vrátit mariánský sloup, jiní by rádi před radnicí viděli Krocínovu kašnu, která byla po staletí jedním z hlavních zdrojů vody staroměstských domácností, nebo obnovili původní kandelábry táhnoucí se středem plochy.
„Dovedu si tam představit například mariánský sloup či obnovu kašny. Naopak z mého pohledu je zcela přemrštěným nápadem restituce Krenova domu,“ řekl Filip Dvořák z radnice Prahy 1.
Krenův dům
Krenovu domu se stalo osudným to, že stál v ústí dnešní Pařížské ulice do Staroměstského náměstí.
„Kašna, kandelábry, sloup... to jsou všechno prvky, které náměstí zabydlují. Podle mě jde ale o podstatnější věc, vyřešení prostoru. Chrám svatého Mikuláše například nebyl stavěn tak, aby byl na něj otevřený pohled ze Staroměstského náměstí. Původní záměr byl, aby se na něj lidé dívali zespodu - z malého náměstí,“ řekl architekt Petr Lešek.
Pryč s roztékajícím se Husem
Ale experti se nepřou jen o to, co nového by mělo na náměstí přibýt. Mnoho z nich má touhu i bořit! Funkcionalisté by nejraději nechali zmizet kočičí hlavy - navrhovali zcela předláždit celé náměstí a dát tam žulovou dlažbu. Stejně uvažovali jejich kolegové o čtyřicet let později.
V meziválečném období avantgardním architektům zhusta vadil zase Husův pomník. „Ještě si pamatuji přednášky profesorů architektury v sedmdesátých letech, kteří Husův pomník přímo zavrhovali. Secese byla pro ně odporný styl. Tvrdili: Pomník, který se roztéká, musí jít pryč,“ vzpomíná architekt Lukeš. To se projevilo v soutěži v roce 1946, kdy už s pomníkem většina funkcionalistů nepočítala.
Slitování nenašla ani celá severní strana náměstí. Vyvrcholením demoličních snah byl právě onen projekt architekta Honzíka, který by středověkými uličkami raději razil bulváry.
Sloup na tři kusy
Pouhé tři roky mělo náměstí dvě dominanty. Husa a mariánský sloup. Konec tomu „spojenectví“ učinil třetího listopadového dne roku 1918 žižkovský bohém Franta Sauer, který sloup, jako symbol habsburského útlaku, se svými věrnými strhl.
Torzo sloupu je dodnes v lapidáriu Národní galerie. Před 16 lety byla v Praze založena Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Doposud však byla neúspěšná.
