Pokud si někdo myslí, že jeho zimní zahrada je něčím, čím by omráčil svého prapředka, velmi se mýlí. V době renesance - v 15. a 16. století - se totiž začaly přivážet rostliny z dalekých teplých zemí, nejprve do severní Itálie, později do Francie, Německa, Rakouska i Čech. Oblíbené byly hlavně citroníky, mandarínky a oranžovníky. Jejich plody nesměly chybět na žádné královské hostině a vonící květy oranžovníku na žádné svatbě bohaté nevěsty. Někde ovšem musely tyto rostliny "bydlet".
Pro teplomilné rostliny se tak musela stavět zimoviště - jednostranné skleníky situované k jihu, zvané oranžerie. V mrazech se ještě chránily slaměnými nebo prkennými "přikrývkami". V létě byly rostliny pěstované ve velkých nádobách vynášeny na čerstvý vzduch do zahrady. Oranžerie bývaly prestižní ozdobou šlechtického sídla. Ani v Čechách se nezůstávalo pozadu. Už v roce 1539 byla postavena oranžerie v Praze v Královské zahradě u letohrádku, později - v roce 1572 - k ní přibyla ještě fíkovna. V druhé polovině l9. století se oranžerie pomalu přestaly stavět, protože jižní ovoce se již běžně dováželo a okrasné exotické rostliny se úspěšně pěstovaly ve vytápěných sklenících. Od oranžerií je už jen krůček k zimním zahradám. Nádhernou zimní zahradu u zámku v Lednici na Moravě, která byla postavena v novogotickém slohu ve 40. letech minulého století, záviděla knížeti Liechtensteinovi i císařská Vídeň. Později se zimní zahrady staly součástí honosných vil i moderních činžovních domů. Trvalo dalších několik desetiletí a našly si místo i v domcích. Za jejich miniaturu je možno považovati zasklené lodžie, balkony či verandy. Zájem o zimní zahrady neustále stoupá. Nejlépe o tom svědčí statistika. Například v roce 1990 bylo v tehdejší SRN asi 500 tisíc zimních zahrad (každý rok přibývalo podle odhadu kolem 50 tisíc i více). Stavba zimní zahrady není levná ani jednoduchá záležitost. Důležité je umístění, typ zasklení, způsob větrání i stínění a také systém vytápění. Výběr rostlin je zcela závislý na teplotě udržované v zimě, a tím i na peněžence majitele. Musíte se rozhodnout, zda dáte přednost "studené" či "teplé" zahradě. V té první nesmí teplota v zimě klesnout pod 5°C. To vyhovuje blahovičníku, citroníku, fíkovníku-smokvoni, granátovníku, kalistemoniu, kamélii, oleandru, olivovníku, vavřínu aj. V "teplé" zimní zahradě, kde se udržuje i v zimě teplota nad 10°C, se daří agáve americké, banánovníku, bugenvilei, datlovníku kanárskému, durmanu - "andělským trubkám", ibišku čínskému, liboře, lilku "hořcovému stromečku", mračňáku, strelicii aj.
Autorka je botanička
Pro teplomilné rostliny se tak musela stavět zimoviště - jednostranné skleníky situované k jihu, zvané oranžerie. V mrazech se ještě chránily slaměnými nebo prkennými "přikrývkami". V létě byly rostliny pěstované ve velkých nádobách vynášeny na čerstvý vzduch do zahrady. Oranžerie bývaly prestižní ozdobou šlechtického sídla. Ani v Čechách se nezůstávalo pozadu. Už v roce 1539 byla postavena oranžerie v Praze v Královské zahradě u letohrádku, později - v roce 1572 - k ní přibyla ještě fíkovna. V druhé polovině l9. století se oranžerie pomalu přestaly stavět, protože jižní ovoce se již běžně dováželo a okrasné exotické rostliny se úspěšně pěstovaly ve vytápěných sklenících. Od oranžerií je už jen krůček k zimním zahradám. Nádhernou zimní zahradu u zámku v Lednici na Moravě, která byla postavena v novogotickém slohu ve 40. letech minulého století, záviděla knížeti Liechtensteinovi i císařská Vídeň. Později se zimní zahrady staly součástí honosných vil i moderních činžovních domů. Trvalo dalších několik desetiletí a našly si místo i v domcích. Za jejich miniaturu je možno považovati zasklené lodžie, balkony či verandy. Zájem o zimní zahrady neustále stoupá. Nejlépe o tom svědčí statistika. Například v roce 1990 bylo v tehdejší SRN asi 500 tisíc zimních zahrad (každý rok přibývalo podle odhadu kolem 50 tisíc i více). Stavba zimní zahrady není levná ani jednoduchá záležitost. Důležité je umístění, typ zasklení, způsob větrání i stínění a také systém vytápění. Výběr rostlin je zcela závislý na teplotě udržované v zimě, a tím i na peněžence majitele. Musíte se rozhodnout, zda dáte přednost "studené" či "teplé" zahradě. V té první nesmí teplota v zimě klesnout pod 5°C. To vyhovuje blahovičníku, citroníku, fíkovníku-smokvoni, granátovníku, kalistemoniu, kamélii, oleandru, olivovníku, vavřínu aj. V "teplé" zimní zahradě, kde se udržuje i v zimě teplota nad 10°C, se daří agáve americké, banánovníku, bugenvilei, datlovníku kanárskému, durmanu - "andělským trubkám", ibišku čínskému, liboře, lilku "hořcovému stromečku", mračňáku, strelicii aj.
Autorka je botanička
