Obývací pokoj už není televizní místností

  • 24
Obývací pokoj přestal být jednou uzavřenou místností, stal se součástí obytného prostoru domu. Současný obývací pokoj je místo neformální, praktické, určené k bydlení všech členů rodiny, plnící několik funkcí najednou. Není pouze monofunkční televizní místností o rozměru čtyři krát čtyři metry.

Plní funkci společenskou a reprezentační, slouží k odpočinku, ale také se zde vykonává práce. Děti si zde hrají, stoluje se zde a často i vaří.

Už se pro něj nehodí pojmenování obývací pokoj, tuto místnost poskládanou z různých funkčních jednotek lépe vystihuje název obytný prostor, nebo-li společenské centrum domu.

Společenským centrem domu nebýval vždy obývací pokoj. Měšťanské domy neměly jedno přirozené společenské centrum, dům se skládal z jídelen, salónů a pánských budoárů, kam se všichni rozprchli po společné večeři.

Naopak ve světnici tradičního venkovského domu se v jednom koutě vařilo, v druhém stolovalo a zbytek sloužil pro rozličné domácí práce.

Části obytného prostoru
Přirozeným centrem obytného prostoru je společenská část. Zde se rodina setkává, konverzuje, tady se přijímají hosté. Postačí jí sezení umístěné v rohu, v nice, u stěny nebo uprostřed místnosti.

Prvním třem variantách vyhovuje uspořádání sezení do tvaru L nebo U, člověk má krytá záda a pocit bezpečí.  Pro čtvrtou variantu se hodí protilehlé pohovky nebo křesla. Neocenitelná je poloha sezení v blízkosti krbu nebo krbových kamen.

Společenská část obytného prostoru může zároveň plnit funkci televizního koutku. Je však pravděpodobné, že v takovémto případě bude provoz televize narušovat konverzaci, nebo dokonce prostor společenské části jednoznačně ovládne. Vhodnější variantou je televizní koutek separovaný, obě činnosti mohou probíhat nezávisle na sobě.

Odpočinková část obytného prostoru by měla být umístěna v nerušené odsunuté poloze, eventuálně s možností úplného uzavření, tak aby zde bylo zajištěno ticho a možnost soustředit se. To platí pro čtecí koutek s knihovnou, pro koutek na poslouchání hudby, nebo pracovnu.

Obytný prostor patří také dětem. Měly by mít možnost si zde dohromady s rodiči hrát nebo alespoň být pod jejich kontrolou.

Součástí obytného prostoru může být také místo pro vystavování knih a obrazů, hudební koutek s klavírem, pravidlem se stává stolování a vaření. 

Stolování
Zda bude úplné stolování řešeno formou jídelny, tedy exkluzivní místnosti, nebo bude-li fungovat jako společná místnost s kuchyní nebo bude-li integrováno do obytného prostoru, je třeba zvážit již ve fázi návrhu domu. Pokud jídelna a kuchyně součástí obytného prostoru není, je vhodné alespoň jejich přímé napojení.

Chceme-li určit velikosti jídelny, měli bychom znát maximální počet členů, kteří budou jídelnu užívat, mít představu o tvaru stolu a jeho umístění v místnosti.

Stůl uprostřed místnosti vyžaduje poměrně široký pokoj. I po odsunutí židlí musí být zajištěn průchod kolem dokola stolu. Méně prostoru zabírá stůl přisazený užší stranou ke stěně.

Stůl umístěný u stěny s oknem, je dokonale osvětlen denním světlem. U stěny  bez okna si strávníci, kteří sedí zády k oknu, při jídle stíní. Koutové lavice jsou vhodné tam, kde není dostatek místa. Jejich nevýhodou je stížený odchod od stolu.

Prostorná jídelna snese masivnější nábytek. Pro malé prostory je vhodný malý lehký nábytek, který se dá snadno přemístit.

Členění obytného prostoru
Obytný prostor lze ponechat bez dalšího členění jako jeden velkoprostor, nebo jej můžeme podle našich potřeb prostorově rozčlenit na jednotlivé funkční jednotky.

Vznikají tak niky, zákoutí, částečně oddělené nebo jen pohledově odcloněné prostory. Nemusí jít pouze o zděné stěny, které prostor rozčlení. Dělícími prvky mohou být i jiné trvalé konstrukce, konstrukce mobilní nebo jen části mobiliáře.

Princip volného obytného prostoru s nosnými sloupy členěného vestavěnými stěnami se objevuje již ve dvacátých letech minulého století v období funkcionalismu (např. vila Tugenghat v Brně, Ludwig Mies van der Rohe), posuvné příčky, které rozdělí obytné patro na jednotlivé místnosti, jsou užity ve stejném časovém období  (Dům Truus Schröderové–Schräderové v Utrechtu, Gerrit Thomas Rietveld).

Není-li obývací pokoj dostatečně velký a tedy vhodný pro další prostorové členění,  můžeme ho funkčně členit rozestaveným nábytkem, postavením křesel nebo položením koberců.


více foto

Vybavení
Heslo „v jednoduchosti je krása“ platí zejména pro velké obytné prostory. Pokoj přeplněný nábytkem a obestavěné všechny jeho stěny – to patří minulosti. Střídmě rozmístěné jednotlivé elementy mobiliáře působí mnohem vzdušnějším a modernějším dojmem.

Raději méně kvalitních prvků, jejichž předností je funkčnost, nikdy nestárnoucí design nebo náš osobní vztah. Takovými elementy může být osobité křeslo, polohovatelná lenoška, stojací lampa apod.

Menší pokoje snesou zabydlení mnohem lépe a stejně, jako platilo pro jídelnu, i pro ně je vhodnější malý lehký mobilní nábytek.

Orientace
Obytný prostor domu je užíván v průběhu celého dne. Orientace prostoru vůči světovým stranám by měla tedy zajistit jeho oslunění od rána do večera, tomuto požadavku nejlépe vyhovuje orientace na jih.

Společenská část obytného prostoru se však využívá zpravidla večer, proto je optimální orientací západ. Naopak místo, kde se snídá, je vhodné orientovat na východ a využít tak ranní slunce.

Osvětlení
Přímé denní osvětlení obytného prostoru je samozřejmostí. Není ale nutné klást na všechny části prostoru rovnocenné nároky. Např. společenská část, kde se tráví čas večer, nepotřebuje tak dokonalé denní osvětlení jako jídelna, která se užívá celý den.

Umělé osvětlení by mělo zajistit zrakovou pohodu v celé místností a speciálně v těch částech, kde se budou vykonávat činnosti zrakově náročnější  (čtecí koutek, pracovna). Každé ohnisko činnosti tedy potřebuje vlastní osvětlení: stojací lampa ve čtecím koutku, osvětlení nad jídelním stolem apod.

Příjemné a praktické zároveň je alternativní osvětlení společenské části umožňující navolit světelné scény pro různé příležitosti: celkové osvětlení, večerní nepřímé osvětlení, osvětlení při sledování televize.

Velikost
Obývací pokoj je zpravidla největším prostorem domu, neznamená to však, že by měl nabývat předimenzovaných rozměrů.

Je nutné si uvědomit, že sociální složení rodiny se rychle mění. Rodinný kruh se rozpadá často v několika letech. Jsou-li děti malé, obývací pokoj užívají spolu s rodiči.
V takovém případě má velký obývací pokoj jako shromažďovací prostor neocenitelnou hodnotu. V okamžiku, kdy dorůstají, hledají si své soukromí a později rodinu opouští, ztrácí obývací pokoj důvod své původní existence.

Velikost obývacího pokoje záleží na počtu členů rodiny, na účelu místnosti a na požadavcích konkrétního uživatele.

Nejmenší dovolená plocha obývacího pokoje bez stolování pro jedno a dvoučlennou rodinu je 16 m2, pro tří a čtyřčlennou 18 m2, pro vícečlennou 20 m2.

Obývací pokoj s úplným stolování pro jedno a dvoučlennou rodinu je 16 m2, pro tří a čtyřčlennou 21 m2, pro vícečlennou 24 m2.

Optimální velikost obývacího pokoje s jídelnou a kuchyní pro čtyřčlennou rodinu je 30 – 35 m2.

Na závěr
Současný obývací pokoj je místo neformální, praktické, určené k bydlení všech členů rodiny. Stává se místností složenou z různých funkčních jednotek,  lépe ho pak vystihuje název obytný prostor.

Orientace obytného prostoru vůči světovým stranám by měla zajistit jeho oslunění od rána do večera, tomuto požadavku nejlépe vyhovuje orientace na jih.

Velikost obývacího pokoje záleží na počtu členů rodiny, na účelu místnosti a na požadavcích konkrétního uživatele.

Z norem a vyhlášek

  • Obytné místnosti (tj. místnost o ploše alespoň 8 metrů čtverečných, která má přímé denní osvětlení okny, je přímo větratelná a je vybavena zařízením pro dostatečně vytápění, tedy i obývací pokoj) nemají být v rodinných domech přímo přístupné ze zádveří.
  • Šířka obývacího pokoje nemá být menší než 3,3 metrů.
  • V bytech I. a II. velikostní kategorie může být obývací pokoj určen ke spaní jednoho člena domácnosti.
  • Obývací pokoj v bytě III. a vyšší velikostní kategorie (tj. byt pro tří a více člennou rodinu) nemá být určen ke spaní. V projektovém řešení je však možno navrhnout spaní jednoho člena domácnosti v obývacím pokoji bez jídelního stolu, pokud je v bytě navržena další obytná místnosti o ploše 16 m2, která není určena ke spaní (např. obytná kuchyně).
  • Do prostoru stolování má být přímý přístup z prostoru pro vaření, nejde-li o druhou možnost úplného stolování v bytě.

Vila Tugendhat v Brně, autor: Ludwig Mies van der Rohe, realizace: 1928 – 1930 Půdorys spodního patra s otevřeným obytným prostorem velkým 250 m2. Členícími prvky jsou pouze polokruhovitá přepážka z žilkovaného makassarského ebenového dřeva u jídelního koutu a stěna obložená zlatohnědým onyxem mezi skupinou sedacího nábytku a knihovnou.

Vila Tugendhat v Brně, autor: Ludwig Mies van der Rohe, realizace: 1928 – 1930. Pohled do obytného prostoru. Lesklé chromové podpěry jsou nosné, stěna jen vestavěna. Veškerý nábytek jsou Miesovy modely.

Dům Truus Schröderové–Schräderové v Utrechtu, autor: Gerrit Thomas Rietveld, realizace: 1924. Obytný a jídelní prostor v horním patře s nábytkem od Rietvelda.

Dům Truus Schröderové–Schräderové v Utrechtu, autor: Gerrit Thomas Rietveld, realizace: 1924. Obytný a jídelní prostor v horním patře s nábytkem od Rietvelda.

Vila v Litomyšli, autor: Martin Rudiš, realizace: 1999 – 2000. Dvoupatrová hala přechází v jednopatrovou jídelnu, na ni dále navazuje kuchyň.

Rekreační domek v Praze – Brnkách, autor: Luděk Rýzner, Marcela Kostková, realizace: 2002 – 2003. Pohled do obytného prostoru funkčně členěného rozestaveným nábytkem, postavením pohovek a položením koberců.

Rekreační domek v Praze – Brnkách, autor: Luděk Rýzner, Marcela Kostková, realizace: 2002 – 2003. Pohled do obytného prostoru funkčně členěného rozestaveným nábytkem, postavením pohovek a položením koberců.

Pohled do obytného prostoru. Prostory jsou uspořádány kolem centrálního krbu, společenská část je vymezena sníženou úrovní podlahy, stolovací část je od společenské oddělena nízkou polopříčkou, z druhé strany na ni navazuje kuchyň, červená posuvná stěna odděluje ložnici rodičů. Dům na vyhlídce v Liberci, autor: Aleš Burian, Gustav Křivinka, realizace: 2002 – 2004.

Pohled do obytného prostoru. Prostory jsou uspořádány kolem centrálního krbu, společenská část je vymezena sníženou úrovní podlahy, stolovací část je od společenské oddělena nízkou polopříčkou, z druhé strany na ni navazuje kuchyň, červená posuvná stěna odděluje ložnici rodičů. Dům na vyhlídce v Liberci, autor: Aleš Burian, Gustav Křivinka, realizace: 2002 – 2004.