Velkolepý Obecní dům. Secesní perla Prahy má základy ze 14. století

  • 19
Výpravy z celého světa tu žasnou nad nádhernou výzdobou sálů i precizními detaily z počátku století. Pražané do Obecního domu občas zajdou na výstavu nebo koncert, málokdy ale tuší, že tady se psaly české dějiny.

Jeho výzdoba, rozlehlá oblá stavba i umístění na konci Příkopů naproti České národní bance svědčí o jeho významu. Základy pocházejí ze 14. století. Tehdy na okraji Prahy u východní brány nechal Václav IV. zbudovat své sídlo.

„Syn Karla IV. si toto místo vybral cíleně, aby měl přehled o dodávkách stříbra do Prahy z Kutné Hory, kde se razily pražské groše. Jako královský dvůr byla stavba využívána až do vlády Jiřího z Poděbrad, do poloviny 15. století, kdy husité vyhnali krále na Hradčany,“ vypráví průvodce Jiří Bukovský.

Nastoupivší Habsburkové o sídlo u hradeb neměli zájem, a tak ho získala významná česká osobnost a katolička Polyxena z Lobkovic, která ho vzápětí prodala Arnoštu Vojtěchovi Harrachovi, pražskému arcibiskupovi. „Ten tu zbudoval církevní muzeum a barokní kostel, na levé straně domu, paralelně s Celetnou ulicí,“ vypráví Jiří Bukovský.

Nezbylo z něj nic. Po přestavbě Klementina se archiv stěhoval tam a budovu získala vojenská kadetka, už od roku 1800 fungovala naproti (v dnešním Palladiu) vozatajská kasárna. „V roce 1901 se vojsko stěhovalo na Pohořelec a celá budova byla zbourána. Mobiliář kostela se přestěhoval do kostela sv. Bartoloměje na Pražském hradě,“ uzavírá ranou historii Jiří Bukovský. Do Obecního domu poprvé přišel v sedmi letech na výchovný koncert, absolvoval tu taneční a posledních 23 let tu provází.

Reprezentační český dům

O využití lukrativního pozemku v centru města měli pražští měšťané jasno. Požadovali zbudování českého společenského střediska. Magistrát proto vypsal veřejnou soutěž o architektonický návrh budovy honosné a reprezentativní, avšak ceny přiměřené a pokud možno nízké.

Zároveň musela být nová budova oporou Prašné brány, osaměle čnící na širokém prostranství budoucího náměstí Republiky. Porota ocenila tři návrhy - architektů Dryáka, Pospíšila a Balšánka, ale vítěze nevybrala ani v druhém kole.

Nakonec městská rada pověřila stavbou architekty Antonína Balšánka a Osvalda Polívku, který se odmítal soutěže zúčastnit. Na (příkladnou!) spolupráci obou dohlížela odborná devítičlenná komise a po různých průtazích byl 10. prosince 1904 schválen rozpočet tři miliony korun a v lednu 1905 se začalo stavět. Konečný účet nakonec přesáhl šest milionů korun, na začátku 20. století astronomická částka.

Hnacím motorem magistrátu a Měšťanské besedy však byla touha zastínit krásou českého reprezentativního sídla německé Casino ve Slovanském domě, a tak oslovovali nejlepší odborníky a vyhlášené umělce v Čechách (například Alfons Mucha, Max Švabinský, Jan Preisler nebo František Ženíšek) a na výdaje nehleděli.

Na schůze i na pivo

Obecní dům v sobě od počátku spojuje tři plány: veřejnou část s gastronomickými provozy, reprezentační sály pro kulturní a společenské účely a uzavřené místnosti pro politické schůzky.

Používán byl postupně od roku 1909, slavnostní otevření pro veřejnost se konalo 5. ledna 1912. Od počátku město různé části budovy pronajímalo, aby ji udrželo v zisku, což se podařilo i během první světové války.

Gastronomii měl na starosti prvotřídní restauratér Vašata. V přízemí otevřel kavárnu a Francouzskou restauraci, která zde funguje dodnes. Zatímco přes týden ji plní hlavně turisté, o víkendu sem zavítají i Pražané. Jednou měsíčně tu pořádají brunch, například 14. května to budou dobová jídla ke 300. výročí narození Marie Terezie.

Prezident byl v Obecním domě hostem primátora, proto má primátor významnější výtah i umístění lóže ve Smetanově síni.

Vysoké stropy, velká okna a původní secesní výzdoba s živým klavírním doprovodem dotvářejí velice příjemnou atmosféru. Hned při vstupu vás zaujme velkolepý oblouk před vámi, tzv. alkovna, který prostor opticky rozšiřuje.

V kavárně si povšimněte nymfy a kašny od Josefa Pekárka v čelní stěně, velký prostor je tu naopak rozdělen galerií na intimnější zákoutí. Na pivo a tradiční českou kuchyni se chodilo do Plzeňské restaurace v suterénu, vedle které býval vpodvečer otevřený americký bar a vinárna.

V devadesátých letech se pivnice proměnila v klub Repre, kde se scházel pražský underground a kapely tu hrávaly do rána. Vstupní hala je rozdělena do dvou částí - z podloubí z ulice vstoupíte do kruhové haly s kavárnou po levé straně a restaurací po pravé, do Plzeňské restaurace hospodského střihu a baru s vinárnou se dostanete z foyeru po schodech dolů.

Zatímco vstupní hala a schodiště vzhůru jsou z bílého italského carrarského mramoru, schodiště do suterénu je obloženo plastickými obklady z české keramičky Rako.

Pompézní podívaná

Obecní dům zaručeně ohromí každého návštěvníka. V době svého vzniku to byl architektonický skvost s množstvím zdobných detailů i technických novinek. „Budova je dodnes chlazena původním unikátním systémem napojeným na dvě studně v suterénu, vytápěly ji radiátory, do kterých bylo rozváděno teplo z kotelny, budova byla jako jedna z prvních kompletně elektrifikovaná. Potrubní poštou byla spojená s hlavní poštou v Jindřišské ulici,“ popisuje Jiří Bukovský.

Ačkoliv někteří architekti a novináři tvůrcům vyčítali, že stavějí už v zastaralém stylu, podle secesního vídeňského architekta Otto Wagnera dům od svého otevření dýchal noblesou a elegancí.

Cukrárna. Zatímco pánové jednali o městských záležitostech, dámy si mohly zajít na kávu a dortík a popovídat si v dámských saloncích. Soukromí zajišťovaly skleněné panely oddělující stoly, žárovky jsou původní a plně funkční.

„Mezi hlavní použité materiály v přízemí a sálech v patrech patří křišťálové sklo a mosaz. Mosaz se vyleští, křišťál září a dopadající světlo pompézní efekt ještě násobí,“ vysvětluje Jiří Bukovský. V horních sálech je doplňuje ještě sklo, vyřezávané dřevo a zlacené detaily včetně směrovek. Lidovější hostinec a vinárnu zdobí keramické dlaždice s motivy chmelových šišek, klasů ječmene a vinné révy v kombinaci s dřevěným ostěním.

Společenské třídy pomyslně odděluje roh za vrátnicí. Mramor u schodiště přechází v keramiku a z dlaždic jsou dokonce vytvořeny i věrné kopie obrazů na stěnách. Naopak do vyšších pater vedou mramorové schody a výtahy, vpravo primátorský a vlevo prezidentský.

„Prezident byl v Obecním domě hostem primátora, proto má primátor významnější výtah i umístění lóže ve Smetanově síni. Strop výtahu a ostění jsou intarzovány vzácným dřevem, protože výtahy dodávala smíchovská firma Ringhoffer, která vyráběla tramvaje a dovážela do nich exotické dřevo. Dřevěné dvoukřídlé dveře se otevírají souběžně, takže pohodlně nastoupí a vystoupí i větší množství lidí. Pro pohodlí návštěvníků je tu sklopná čalouněná pohovka,“ ukazuje Jiří Bukovský.

Z Repre je Obecní dům

Obecní dům chtěli komunisté jako nežádoucí symbol kapitalismu zbořit, ale naštěstí to bylo moc drahé. Tak ho alespoň přejmenovali z Reprezentačního na Obecní dům, ale lidé stejně ještě mnoho let říkali, že jdou do Repre.

Výtahovou šachtu zdobí v každém patře listy vavřínu s vějíři listů stromu ginkgo biloba (jinan dvoulaločný), podle básníka Goetha stromu přátelství, a doplňují je lístky lípy, národního stromu.

Na výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští umělci. Jednotlivé sály zdobí celonástěnné malby a vyřezávané dřevěné ostění. „V Primátorském sále je v dubovém obložení vgravírován stříbrný prach, čímž vynikne kresba dřeva. V Riegrově sále je prach zlatý a výzdoba laděna do zlatova,“ vypráví Jiří Bukovský.

Zrod českých dějin

Obecní dům nesloužil pouze reprezentačním a společenským účelům, ale i schůzím politiků, podle těch nejvýznamnějších byly dokonce jednotlivé sály pojmenovány. Ti měli k dispozici salonky v prvním patře.

V Českém pánském klubu zdobí zeď dvě pamětní desky: „Zde byla mezi VIII. a IX. hodinou večerní slavného dne našich dějin 28. října MCMXVIII podřízena bývalá c. a k. rakouská vojenská moc 8. armádního sboru Národnímu výboru.“

A s bustami mužů 28. října: „Zde v den triumfu 28. října 1918 ujal se (Národní výbor) vlády české země. Zde naplnilo se slovo Komenského: „Vláda věcí tvých se k tobě vrátí, lide český.“