O teploměru za oknem aneb Vzpomínky na tři generace školních uniforem

Anglické filmy nám daly poznat různé uniformy, které děti britského poloostrova nosí do školy. Jsou odlišené podle ústavu a hlavně exkluzivní soukromé školy, kterými je Velká Británie proslavena, bývají hrdé na své oblečení, na své blejzry, ústavní kravaty i dívčí kloboučky. Je to roztomilé, ale vypadá to už trochu archaicky. To my jsme v Čechách ve válečných letech neznali. Oblékaní bylo střídmé, však také nebylo nic k dostání. Jediná snaha o uniformu se týkala podkolenek. Každé děvče ze základní (tehdy obecné) školy se snažilo být "sportovní" v tom, že už od března, ještě za sněhu nosilo podkolenky. Doma kvůli tomu bývaly velké sváry. Maminky nutily dcerky, aby si vzaly dlouhé punčochy z bavlny nebo vlny (punčocháče ještě neexistovaly), a vykládaly jim o revmatismu. Dívenky to řešily tak, že sotva vyšly z domu, stočily si punčochy pod kolena a sevřely lýtka gumičkou. Zaručeně to bylo nezdravé pro krevní oběh, ale přece se nenechají vysmívat, že nejsou dost otužilé. Moje maminka to vyřešila tak, že mi ukázala, kde jsou punčochy, kde ponožky, kde teploměr a na něm nula. "A vyber si sama, nechci to ani vidět!" Já si vzala punčochy a podkolenky strčila do kapsy. Vlastní volba mi dala sílu nenechat se vysmívat. Další generace, mí dva synové, se narodili v Paříži. Tam alespoň ve veřejných školách uniformy neexistovaly. Mladší syn zažil uniformy v Itálii: černý pláštík zapínaný vzadu z bavlněného saténu, vpředu pár faldů, bílý piké límeček a světle modrá mašle. Napřed se to příčilo mé touze po individuálním projevu, ale nakonec jsem uniformu ocenila. Chudý nebo bohatý, hezký či ošklivý, tlustý nebo štíhlý, všichni si byli rovni, i když třeba pro někoho chodil ke škole komorník. I to už dnes zmizelo. Třetí generace dětí nosí do školy uniformy zcela jiné a bohužel velmi konformní. Musí to být "ta značka, takové" a ne jiné boty. To, co děti viděly v televizi, co nosí silné osobnosti mezi nimi. Oblékat potomky tak většinou vyjde dráž než velké, už kvůli značkové mánii, která na západních trzích pro dospělé už naštěstí povoluje. Vždyť to je jedna z velkých předností nové módy, že umožňuje volit nejen podle vlastního typu, společenské vrstvy a účelu, ale i podle individuální i chvilkové chuti a nálady. Teenageři se však proti skupinovému konformismu bojí jít. Inu, i v tom je těžký úkol dospívání. Možná, že ty účelové školní uniformy byly lepší.