Když se mladé rodině podaří sehnat si samostatné bydlení, je to důvod k obrovské radosti. Zejména když jde o byt nový, vonící a zářící čistotou. Pokud se zde ovšem neobjeví nezvaný spolubydlící - plísně.
"Po pečlivém výběru možností našeho budoucího bydlení jsme kývli na obecní nabídku výstavby nových bytových jednotek," říká majitel bytu pan Tomáš (vzhledem k probíhajícím nepříjemným jednáním s obecním úřadem nechce být jmenován). "Šlo o střešní nástavbu na obecní budově, a tak se naše úhrada skládala hlavně z dlouhodobě předplaceného nájemného." Byt je ve vlastnictví obce, což, jak se později ukázalo, je optimální řešení, ovšem jen do doby, než se objeví první problém."
Radost jen na začátku
"Po nastěhování jsme procházeli obdobím blaha," říká pan Tomáš. "Byt byl krásný, atypické stěny, zkosené stropy, oblouková plastová okna, prostě nesrovnatelné s bydlením v paneláku. Zarazilo nás, pravda, že architekt poněkud pozapomněl na užitkové domovní prostory, například na kola či sušení prádla, ale řešili byste v první euforii tak nepodstatné detaily?" Nedostatky však vyšly najevo hned po několikatýdenním užívání bytu. Ukázalo se, že sama konstrukce nástavby je přímo fatálním porušením základů stavebního řemesla. "Byt je totiž řešen jako sádrokartonová konstrukce. Sádrokarton je krytý paroizolační fólií, a nepropouští tak páry. Konstrukce je navíc doplněna plastovými okny té nejlevnější kategorie, bez větracích klapek. Celý byt je v podstatě hermeticky uzavřený bez výměny vzduchu mezi vnitřním a venkovním prostorem," vysvětluje už poněkud zvýšeným hlasem pan Tomáš, a pokračuje: "Máme dnes doma doslova štosy rešerší odborných časopisů, které již několik let upozorňují na nutnost zabezpečení proudění vzduchu. Škoda jen, že alespoň některou z nich nečetl architekt nebo stavbyvedoucí zodpovědný za náš byt." Aby bylo jasné, o čem pan Tomáš mluví. Když se v malé ložnici na noc zavřou dveře, budí se manželé ráno ospalí, s bolavou hlavou a kruhy pod očima. Neboli - s příznaky lehké otravy. Mladá rodina žije ve zmíněném bytě spolu se dvěma malými dětmi. Spotřeba vody, a tedy její odpařování do ovzduší či vydechovaný vlhký vzduch se zde tak docela logicky vyskytují ve zvýšené míře. Spolu s absencí prostoru na sušení prádla - což nutí k jeho sušení v bytě tak vzniká rovnice, jejímž výsledkem je vysoká vlhkost vzduchu v bytě.
Plísně jako z učebnice
Rodina si brzy uvědomila, že v bytě není vše v pořádku. Jakmile se ráno za okny ochladilo, byla vnitřní strana oken pokryta vysráženou vodou. Ta stékala dolů a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat - pod okny se začalo dařit plísním. Byly nádherné. Jako z učebnice - fialové, černé, červené, zkrátka kus přírody doma. Černý humor? Vzhledem k malým dětem jen těžko. Aby toho nebylo dost, objevily se i problémy s chybějícím odvětráním v koupelně. Že i tam se na něj zapomnělo, zní neuvěřitelně, ale přesto je to tak. A tak byl kontaktován majitel bytu, obec. To bylo vystřízlivění! "Odborníci" z obecního stavebního úřadu přišli věc odborně posoudit. Jejich názor byl šokující: Byt prý musí být izolovaný, čím více, tím lépe, aby z něj neunikalo teplo. V koupelně přece odvětrání nepotřebují, neboť je tam střešní okno. "To je jistě velmi užitečné, zvláště je-li za okny mráz, pak je koupání s otevřeným oknem vskutku nevšední zážitek," neodpustí si ironii pan Tomáš. Dostalo se jim i dobré rady na odvětrání bytu - každý den mají na několik hodin otevřít okna...
Zapírat, zapírat, zapírat
Úředníci stavebního úřadu těžko přiznají, že neprostudovali projekt či že mu nerozuměli. Pan Tomáš se proto obrátil na firmu, jež má byt na starosti. Zde se mu dostalo přece jen většího pochopení. Byl přizván soudní znalec, jenž obavy nájemníků potvrdil. Konstatoval, že měla být použita okna s mikroventilací, zajišťující výměnu vzduchu s okolím. Na vyřízení reklamace se stavební firmou čeká rodina ovšem již rok. Záleží přece na úřednících. A tak nezbylo nic jiného než odvětrání koupelny vybudovat na vlastní náklady (asi za šest tisíc korun). Na sušení prádla si rodina zabrala část společné chodby pod schody, aby přesunula významný zdroj vlhkostí mimo byt. Střídá se zde s ostatními nájemníky. Letos v létě se prorazí zdi za radiátory a instalují se do nich speciální tubusy přivádějící vzduch zvenčí. Samozřejmě opět za své. "Tyto tubusy jsou tepelně i hlukově odizolované a přivádějí vzduch za radiátor, ten pak do místnosti přichází ohřátý," vysvětluje využití tubusů pan Tomáš. "Se slzou v oku budu navždy vzpomínat na profukující škvíry ve špaletových oknech. A to jsme si mysleli, že je to hrozná věc." Upřímně řečeno, profukující škvíry by v oknech rozhodně být neměly. Že však okna nemají dokonale izolovat, ví dnes už každý pozornější čtenář časopisů o bydlení. Dobře izolující "eurookna", ať už plastová či dřevěná, jsou proto vybavena lištami pro trvalou výměnu vzduchu. Střešní okna mají takovou možnost také. Na přirozené větrání bytu či rodinného domku se prostě vyplatí pamatovat. Neměla by to však být starost nájemníka. A ještě jedna perlička na závěr - tolik populární plastová okna se vyplatí vybírat opravdu s rozvahou. Kombinace levného materiálu s velkým formátem oken, použitá v tomto bytě, mohou přinést řadu nečekaných problémů, a to nejen ve vztahu k dokonalému utěsnění bytu. "Když máte okno otevřené a svítí na něj sluníčko, plast se pěkně roztáhne, a to tak, že okno nejde zavřít. Musí nejprve vychladnout, obvykle až večer. Taková náhlá letní bouřka pak dokáže člověka opravdu potěšit," popisuje své zkušenosti pan Tomáš.
"Po pečlivém výběru možností našeho budoucího bydlení jsme kývli na obecní nabídku výstavby nových bytových jednotek," říká majitel bytu pan Tomáš (vzhledem k probíhajícím nepříjemným jednáním s obecním úřadem nechce být jmenován). "Šlo o střešní nástavbu na obecní budově, a tak se naše úhrada skládala hlavně z dlouhodobě předplaceného nájemného." Byt je ve vlastnictví obce, což, jak se později ukázalo, je optimální řešení, ovšem jen do doby, než se objeví první problém."
Radost jen na začátku
"Po nastěhování jsme procházeli obdobím blaha," říká pan Tomáš. "Byt byl krásný, atypické stěny, zkosené stropy, oblouková plastová okna, prostě nesrovnatelné s bydlením v paneláku. Zarazilo nás, pravda, že architekt poněkud pozapomněl na užitkové domovní prostory, například na kola či sušení prádla, ale řešili byste v první euforii tak nepodstatné detaily?" Nedostatky však vyšly najevo hned po několikatýdenním užívání bytu. Ukázalo se, že sama konstrukce nástavby je přímo fatálním porušením základů stavebního řemesla. "Byt je totiž řešen jako sádrokartonová konstrukce. Sádrokarton je krytý paroizolační fólií, a nepropouští tak páry. Konstrukce je navíc doplněna plastovými okny té nejlevnější kategorie, bez větracích klapek. Celý byt je v podstatě hermeticky uzavřený bez výměny vzduchu mezi vnitřním a venkovním prostorem," vysvětluje už poněkud zvýšeným hlasem pan Tomáš, a pokračuje: "Máme dnes doma doslova štosy rešerší odborných časopisů, které již několik let upozorňují na nutnost zabezpečení proudění vzduchu. Škoda jen, že alespoň některou z nich nečetl architekt nebo stavbyvedoucí zodpovědný za náš byt." Aby bylo jasné, o čem pan Tomáš mluví. Když se v malé ložnici na noc zavřou dveře, budí se manželé ráno ospalí, s bolavou hlavou a kruhy pod očima. Neboli - s příznaky lehké otravy. Mladá rodina žije ve zmíněném bytě spolu se dvěma malými dětmi. Spotřeba vody, a tedy její odpařování do ovzduší či vydechovaný vlhký vzduch se zde tak docela logicky vyskytují ve zvýšené míře. Spolu s absencí prostoru na sušení prádla - což nutí k jeho sušení v bytě tak vzniká rovnice, jejímž výsledkem je vysoká vlhkost vzduchu v bytě.
Plísně jako z učebnice
Rodina si brzy uvědomila, že v bytě není vše v pořádku. Jakmile se ráno za okny ochladilo, byla vnitřní strana oken pokryta vysráženou vodou. Ta stékala dolů a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat - pod okny se začalo dařit plísním. Byly nádherné. Jako z učebnice - fialové, černé, červené, zkrátka kus přírody doma. Černý humor? Vzhledem k malým dětem jen těžko. Aby toho nebylo dost, objevily se i problémy s chybějícím odvětráním v koupelně. Že i tam se na něj zapomnělo, zní neuvěřitelně, ale přesto je to tak. A tak byl kontaktován majitel bytu, obec. To bylo vystřízlivění! "Odborníci" z obecního stavebního úřadu přišli věc odborně posoudit. Jejich názor byl šokující: Byt prý musí být izolovaný, čím více, tím lépe, aby z něj neunikalo teplo. V koupelně přece odvětrání nepotřebují, neboť je tam střešní okno. "To je jistě velmi užitečné, zvláště je-li za okny mráz, pak je koupání s otevřeným oknem vskutku nevšední zážitek," neodpustí si ironii pan Tomáš. Dostalo se jim i dobré rady na odvětrání bytu - každý den mají na několik hodin otevřít okna...
Zapírat, zapírat, zapírat
Úředníci stavebního úřadu těžko přiznají, že neprostudovali projekt či že mu nerozuměli. Pan Tomáš se proto obrátil na firmu, jež má byt na starosti. Zde se mu dostalo přece jen většího pochopení. Byl přizván soudní znalec, jenž obavy nájemníků potvrdil. Konstatoval, že měla být použita okna s mikroventilací, zajišťující výměnu vzduchu s okolím. Na vyřízení reklamace se stavební firmou čeká rodina ovšem již rok. Záleží přece na úřednících. A tak nezbylo nic jiného než odvětrání koupelny vybudovat na vlastní náklady (asi za šest tisíc korun). Na sušení prádla si rodina zabrala část společné chodby pod schody, aby přesunula významný zdroj vlhkostí mimo byt. Střídá se zde s ostatními nájemníky. Letos v létě se prorazí zdi za radiátory a instalují se do nich speciální tubusy přivádějící vzduch zvenčí. Samozřejmě opět za své. "Tyto tubusy jsou tepelně i hlukově odizolované a přivádějí vzduch za radiátor, ten pak do místnosti přichází ohřátý," vysvětluje využití tubusů pan Tomáš. "Se slzou v oku budu navždy vzpomínat na profukující škvíry ve špaletových oknech. A to jsme si mysleli, že je to hrozná věc." Upřímně řečeno, profukující škvíry by v oknech rozhodně být neměly. Že však okna nemají dokonale izolovat, ví dnes už každý pozornější čtenář časopisů o bydlení. Dobře izolující "eurookna", ať už plastová či dřevěná, jsou proto vybavena lištami pro trvalou výměnu vzduchu. Střešní okna mají takovou možnost také. Na přirozené větrání bytu či rodinného domku se prostě vyplatí pamatovat. Neměla by to však být starost nájemníka. A ještě jedna perlička na závěr - tolik populární plastová okna se vyplatí vybírat opravdu s rozvahou. Kombinace levného materiálu s velkým formátem oken, použitá v tomto bytě, mohou přinést řadu nečekaných problémů, a to nejen ve vztahu k dokonalému utěsnění bytu. "Když máte okno otevřené a svítí na něj sluníčko, plast se pěkně roztáhne, a to tak, že okno nejde zavřít. Musí nejprve vychladnout, obvykle až večer. Taková náhlá letní bouřka pak dokáže člověka opravdu potěšit," popisuje své zkušenosti pan Tomáš.
