Majitel bytu, syn známého brněnského architekta Šmídka, který v bytě vyrůstal a jeho detaily i zvláštní atmosféru prostoru měl velmi rád, se prostoru po tatínkovi vzdával nerad, ale nakonec souhlasil. Imponovalo mu nadšení mladého páru.
Petr Kvíčala se obrátil s řešením bytu na architektku Janu Štěrbákovou, s kterou spolupracoval na interiérech domu "U Závoje" v Havelské ulici v Praze. Věděl proto, co od ní může očekávat.
Protože si mohl prostor zpočátku jen pronajmout, počítal jen s minimálními úpravami. jenže ty "k životu" nestačily, a tak došlo nakonec ke koupi a kompletní rekonstrukci.
Světlá podlaha a bílá barva prostor odlehčily a zvětšily
Proč pronájem nic neřešil
Původní koupelna byla pro pronájem v podstatě dostačující, s její rekonstrukcí se nepočítalo. A tak prvním zadáním pro architektku bylo navrhnout kuchyňskou linku ve stávajícím prostoru.
Takové řešení se ovšem záhy ukázalo jako polovičaté, mladý pár měl nedostatek úložných prostor, chybělo i zázemí na praní a sušení prádla. A tak následovala koupě podkrovního prostoru.
Když k ní došlo, rozhodl se majitel pro přiměřenou rekonstrukci. Bylo rozhodnuto provést nově elektřinu, doplnit klimatizaci, původní nedostačující zateplení vyměnit za nové a vyřešit moderně vytápění.
Kuchyňská linka, promyšlený a vydařený pokus o nenápadnost a účelnost
Instalace nových rozvodů vody otevřela prostor pro výraznější změny dispozice. Koupelna byla osvobozena od paralelní funkce prádelny a pračka se sušičkou se mohly přestěhovat do komory v úrovni střešní terasy.
Dobré může být i lepší
Celý interiér byl kdysi obložen dřevěným obkladem s výraznou strukturou, což prostor zatěžovalo. Koncepce práce s prostorem byla tedy jasná: odlehčit prostor, zmenšit plochu obloženou dřevěným obkladem, vstoupit do prostoru bílou barvou, uklidnit jej.
Světle béžové podlahy z přírodního linolea jsou pro všechny prostory bytu společné a dokázaly jej nenápadně sjednotit a podtrhnout.
Dispozice bytu a umístění jednotlivých kusů nábytku se měnila několikrát. Například pod střešní okna si nechal Petr Kvíčala udělat od firmy Cotto dlouhou pracovní plochu v bílém laku. Předpokládal, že bude příjemné mít možnost večer pracovat a skicovat, zatímco přítelkyně bude studovat.
Pracovní deska na míru řešená s ohledem na topné těleso pod ní však po půl roce putovala zpět do dílen truhlářské firmy. Oba obyvatelé bytu časem zjistili, že večery v bytě nechtějí trávit pracovně, studovna se tak přesunula do prostoru ložnice a v místě bývalého pracovního stolu byla osazena jen dlouhá police sloužící k ukládání knih, přehrávače CD apod.
Postel na míru dokáže pohltit ve svých zásuvkách sezonní šatstvo dvou lidí
Odstranění dlouhé pracovní desky mělo své výhody i nevýhody. Obytný prostor se uvolnil, ale nevzhledný radiátor, původně skrytý pohledům pod pracovním stolem, bylo nutné vyměnit za otopné těleso přiměřeného designu.
Experiment se vyplatil
Ačkoliv měli obyvatelé bytu koncepci prostoru od začátku jasnou, při realizaci neztratili chuť a odvahu experimentovat a bavit se zařizováním bytu. Zkoušeli vybavit byt v retro stylu, ale v kombinaci se surovou retro atmosférou vlastního prostoru se takové kousky neosvědčily.
Experiment jen potvrdil správnost původní představy o prostoru, v němž se budou cítit dobře. Spolu s architektkou Janou Štěrbákovou se vrátili k uklidňujícím horizontálním liniím v bílé, kontrastně doplňujícím vertikalitu stávajícího obložení dřevem s patinou doby.
Výrobce a dodavatel MM interiér nabídl před koupí sedačky možnost vyzkoušet ji na místě přímo v interiéru bytu. V bytě už zůstala, po čase však opustila svou původní polohu pod střešními okny a přesunula se zády ke svislé stěně obytného prostoru.
Toto místo se ukázalo za příhodnější k sezení i odpočinku. Investor byl však ochoten zkoušet i jinde - třeba původně osazená svítidla působila příliš vertikálně, proto je vyměnil.
Dřeva, až schody přecházejí....
Řešení prostoru
Obytný prostor je otevřen přes dvě patra. V nižší úrovni – vstupním podlaží - je kromě předsíně a koupelny situován kuchyňský kout, jídelní stůl a sedačka.
Původní schodiště vede do prostoru ložnice, který není oddělen bariérou zdi, jen plným zábradlím. Postel umístěná na galerii je vyrobená na míru, hluboké zásuvky slouží mimo jiné k ukládání sezonního oblečení. Vedle postele je malý pracovní kout s knihovnou.
Architektka se snažila prostor neničit zbytečným množstvím skříní. Investor souhlasil, volný prostor si užije lépe než zásoby šatstva ve skříních. Vyžaduje to ale určitou disciplínu ve vztahu k věcem.
Výhled z ložnice na Špilberk
Z ložnice je možné nejen pozorovat krajinu brněnských střech, ale také přes komoru vstoupit na střešní terasu. Úprava střechy pro bydlení se začíná teprve zhmotňovat ve společných diskuzích malíře – investora a architektky. Pokud se podaří terasu realizovat, tato místnost bez stěn a stropu bude v létě určitě nejoblíbenějším místem obyvatel či jejich hostů.
Malíř Petr Kvíčala má bezesporu velký cit pro prostor, spolupracuje s architekty velmi často. Architektka Jana Štěrbáková si spolupráci s ním pochvaluje. Váží si investora s citem, odvahou a úctou k prostoru.
Výhled z terasy
Tento interiér je tak společným dílem obyvatel a architekta. Pro architekty je stále výjimečné, že lidé věnují tvorbě svého prostředí tolik pozornosti a osobního zájmu. Odměnou trpělivému majiteli se stal osobitý prostor plnící jeho potřeby.
