V minulých letech se jednotlivé kusy nábytku neboli solitéry (ve slovníku jsou tyto pojmy definovány jako věci vyskytující se jednotlivě) nabízely hlavně na výstavách. Designéři je navrhovali pro své potěšení a doufali, že se některému návštěvníkovi budou líbit tak, že si je koupí i domů. „Dnes už výtvarníci takto neriskují, většinou už navrhují solitéry pro konkrétního člověka a na konkrétní objednávku,“ vysvětluje Jaroslav Štěpán z pražské Galérie Bydlení, „zpravidla to funguje jako u obrazů. Zákazník nechce ani tak ‘slunečnice’ jako určitého autora, třeba Marka Tesku. S ním se pak dohodne na tom, zda chce mít doma zajímavou židli, barový pult nebo šperkovnici. Designér mu pak předloží několik návrhů. Realizuje se ten, který se zákazníkovi líbí nejvíc.“
Jaroslav Štěpán nerad hovoří o penězích, ale přiznává, že například stoly, které byly vyráběné před třemi či čtyřmi lety na zakázku jako individuální práce a stály třeba kolem 30 tisíc korun, mají dnes cenu až trojnásobnou.
KDYŽ ZÁKAZNĺK NECHCE ČEKAT
Pro ty, kteří nechtějí čekat - solitér na objednávku je záležitost dvou až tří měsíců - a přitom si chtějí dopřát zajímavý kus nábytku, už dnes existuje řada možností, od prodejen se starožitnostmi až po prodejny s designovým nábytkem nebo specializované galerie.
V prvním případě je však nákup třeba pečlivě zvažovat. Starožitnosti, alespoň pokud jsou pravé, bývají velmi dobrou investicí, jejíž cena pomalu, ale neustále stoupá. Jenže nábytek do bytu by neměl fungovat jako vkladní knížka s jistým úrokem, člověk by ho měl mít rád a také ho používat. Byt přece není muzeum. Zatímco komody a různé skřínky svou funkčnost neztrácejí, u některých typů sedacího nábytku již toto neplatí. Lidé za posledních 150 let poněkud povyrostli, a tak by si na některých židlích či křesílkách mohli připadat jako Sněhurka na návštěvě u sedmi trpaslíků. Navíc je otázkou, zda se starožitný nábytek hodí do každého interiéru. Například podle architektky Jitky Pavlíkové z galerie Design fórum Praha může být zajímavá kombinace staršího nábytku a moderních svítidel, opačný postup nedoporučuje. Podle ní jde spíše o módní snahu dostat do interiéru nějakou starožitnost než o skutečný vztah k danému kusu.
AUTOR JE DŮLEŽITĚJŠĺ NEŽ POČET KUSŮ
Prodejny s designovým nábytkem mají dnes takový výběr, že záleží jen na tom, co si kdo může dopřát finančně. Pro běžného tuzemského zákazníka bývají nejdostupnější kusy, které sice navrhl známý architekt či designér, ale jež se vyrábějí ve větších sériích, nikoliv jako unikáty nebo malé, limitované série. Někomu sice může imponovat to, že se od konkrétního návrhu vyrobilo jen několik málo exemplářů - to je případ třeba komody Side od japonského deisgnéra Shiro Kuramaty, z nichž jednu vlastní i slavná zpěvačka Tina Turnerová - ale její cena kolem 300 až 400 tisíc korun nadšení zákazníků většinou zchladí.
Nábytek či doplňky pocházející z dílen známých designérů sice nejsou ani při velkých sériích právě levné, ale na pohovku či křeslo od známého designéra za 20 až 70 tisíc našetřit lze. Člověk pak může počítat dokonce s tím, že se takový kus nábytku může v rodině dědit stejně jako je tomu dnes u nábytku z období biedermeieru či funkcionalismu.
Při hledání zajímavých solitérů se vyplácí podívat se také po „českých luzích a hájích“. Mnozí domácí designéři jsou bohužel mnohem více oceňováni v zahraničí než doma. Například práce Jiřího Pelcla, vedoucího ateliéru architektury a designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové najdete spíš v soukromých sbírkách v Německu, ve Francii, Itálii, Švédsku či ve Spojených státech než v českých domácnostech. Přitom navrhuje i pro české firmy, třeba pro Cotto Lysice.
Trochu pro zasmání a trochu k pláči je zase historka architektky Heleny Fišárkové, které zákazníci přinesli na obrázku zajímavý solitér. „Prosím, navrhněte nám něco podobného,“ prosili. Autorka si pak s překvapením prohlížela svůj vlastní návrh, který dělala před několika málo lety. Klienti byli přesvědčeni, že jde o nábytek ze zahraničí. „Někdy je zbytečné bát se návrhářů. Nedávno jsem zákazníkům spočítala cenu knihoven koupených v IKEA. Přišly na 60 tisíc. Na zakázku - a tedy přesně na míru - navržené a vyrobené knihovny je přišly o třetinu levněji,“ říká Helena Fišárková.
AUTOR JE DŮLEŽITĚJŠĺ NEŽ POČET KUSŮ
Mezi nejžádanější solitéry, a to nejen z důvodů finančních, patří židle a stolky. Lidé se v bytech bez nich prostě neobejdou. „Zákazníci ponechávají tvůrcům volnou roku, pokud jde o ztvárnění, ale vždy vyžadují funkčnost. A to i ti, kteří mají velké byty a nemají problém s penězi,“ tvrdí Jaroslav Štěpán, „na židli se musí dát sedět a do skřínek se musí něco vejít, když nic jiného, tak alespoň drobné doplňky nebo šperky.
Určitou „zdobnost“ v interiéru však vyžaduje i český zákazník. V nově otevřené galérii G - art, která se specializuje na české autory věnující se užitému umění i volné tvorbě, je proto zájem o zrcadla zdobená čtyřiadvacetikárátovým zlatem nebo paravány s ručně malovaným hedvábím.
V prodejnách s designovým nábytkem se zase zákazníci, kteří si nehodlají zařídit celý byt nábytkem od renomovaných tvůrců či firem, pídí za drobnými solitéry, jako jsou například hrací, kuřácké či odkládací stolky, dámské toaletky nebo stojany na noviny, jen velké stojací hodiny zatím na svůj návrat čekají. U nich je zatím zájem menší, jejich cena se totiž zpravidla pohybuje od 50 tisíc korun výše.
Funkční hledisko je však pro tuzemského zákazníka velmi důležité. Proto má firma Fast už několik let úspěch s netradičně řešenými skřínkami a stolky pro auditechniku od architektů Aleny a Ivana Lexových. Jejich výrazný rukopis patří na tuzemském trhu k velmi žádaným, protože je možné ho kombinovat s kvalitním, ale běžně vyráběným nábytkem. A to by měl každý skutečně dobrý solitér umět.
 Zařizovat byt jednotlivými kusy nábytku je trend, který se ve světě uplatňuje již řadu let |
