Velikost nic neznamená.To by mohlo být velrybí heslo. Jsou to sice největší savci na této planetě, přesto jsou dál po tisících loveni kvůli "vědeckým" účelům či v zájmu zachování kulturní identity několika kmenů.Kytovce však neohrožují jen velrybářské harpuny.
Za pouhých osmdesát let minulého století ulovili velrybáři více než dva miliony velryb.V roce 1986 vstoupilo sice v platnost moratorium na komerční lov kytovců, přesto jich bylo do dneška oficiálně zabito 21 573. Japonci a Norové pro takzvané vědecké účely jako jediní oficiálně uloví přes tisíc velkých kytovců ročně a domáhají se zrušení zákazu.Odvolávají se na opětovný vzrůst počtů velryb, přitom se zotavil pouze jediný druh - plejtvák malý.Ani to však není podle posledních zpráv pravda.
Teplo zabíjí také
Mezinárodní velrybářská komise (IWC) prohlašuje, že plejtváků malých (štikovitých) je dnes 760 tisíc (což by odpovídalo původní populaci tohoto druhu před zahájením extenzivního rybolovu v minulém století). Nicméně nové australské studie dokazují, že globální oteplení proměnilo podmínky v antarktických vodách a od konce 90.let je populace plejtváků pouze poloviční.IWC však trvá na svých starších statistikách, přestože sama komerční výlov odmítla i letos schválit.
Věda, lži a tradice
Lov velryb je přitom motivován výhradně poptávkou gurmánů hlavně v Japonsku, kde se sní ročně 2000 tun velrybího masa (chutí se prý podobá losímu, ale stojí až 500 dolarů za kg).Dříve se velcí kytovci lovili hlavně pro tuk a ambru (ceněná přísada do parfémů). V současnosti Norové konzumují pouze maso a tuk exportují do Japonska, kde je údajně považován také za lahůdku. Japonci vlastní lov, kromě potřeby uchovat tradice, obhajují vědeckými účely.Na internetové stránce japonské velrybářské asociace je u fotografie porcované velryby napsáno, že ten člověk se zelenou přílbou je vědec.Ovšem jediná světově publikovaná studie japonských vědců pojednávala o tom, že delfíni nejsou jen hravá stvoření, ale také výkonní zabijáci. Vše nasvědčovalo tomu, že Japonci tak chtěli vyvážit zprávu, že prodávají delfíní maso jako tuňáka, což je v Evropě nemyslitelné již od starověku. Norsko pak vydává každoročně 1,5 milionu dolarů, aby zmírnilo svůj negativní obraz jako země lovící velryby od roku 1993. Další milion stojí každoroční průzkumy, které potvrzují růst počtu velryb. Hodnota vyloveného masa je přitom 2,3 milionu dolarů. "Je to jednoduché: omezený lov velryb je drahý a neudržitelný. Ekonomická logika si vynucuje extenzivní komerční rybolov, který povede k vyhubení kytovců," varuje aktivista Greenpeace Zac Qereqeretabua. Další země loví po tisících kusech menší druhy kytovců - například Kanaďané vyloví ročně přes 2000 běluh ze "své" lokální populace o 55 000 kusech.
I malý lov škodí
Zcela zvláštní kapitolu představuje americký kmen Makahů, kteří se po mnohaleté přestávce domáhají svého práva lovit plejtvákovce šedé s ohledem na potřebu uchování své identity. Plejtvákovci přitom patří k druhům, jejichž příslušníci se počítají na stovky. Makahové přitom dnes používají k lovu moderní techniku a pro vedení svých výprav si museli najmout eskymáckého vůdce. Tradice tak v nejednom směru vzala i tak za své. Makahové navíc nejsou jediní. Nárok si dělají i Eskymáci na Aljašce i v Grónsku a obyvatelé Čukotky. Co do objemu výlovu se do této kategorie řadí i pirátští lovci. Světový fond na ochranu zvířat (WWF) proto varuje: "Nebude-li lov velryb skutečně zastaven či v mezinárodním měřítku přísně regulován, budou naděje velkých kytovců na přežití už jen hypotetické." WWF však upozorňuje i na další hrozby, jako je znečišťování moří, které může mít ještě horší následky než samotný rybolov. Týká se to i používání různých vylepšených sonarů. Ty podle některých studií velryby dezorientují, nebo dokonce nevratně poškozuje ústrojí, které jim umožňuje orientaci a komunikaci se stádem. Tak se také vysvětlují sebevražedná uvíznutí velkých kytovců na mělčinách.
Nelovení je výnosnější
Osvěta, kterou provádějí různé organizace ochránců přírody, však přináší nepřehlédnutelné výsledky: většina lidí ve vyspělých zemích raději uvidí velrybu v přírodě nebo si poslechne zpěv keporkaka na CD, než by ho měla na talíři. Podle WWF se pozorování velryb v roce 2000 věnovalo v 87zemích devět milionů lidí, což přineslo příjmy ve výši jedné miliardy dolarů (dvakrát více než před šesti lety). Na Island dnes jezdí kvůli velrybám 44 000 (před deseti lety to bylo jen 100) lidí. Nicméně WWF upozorňuje, že i tato turistika musí mít svá omezení, protože byly zaznamenány případy, kdy velryby zahynuly po srážce s výletní lodí.
NĚKOLIK VELRYBÍCH "NEJ"
NEJVĚTŠÍ - Plejtvák obrovský je největší žijící živočich. Dorůstá délky kolem 30metrů a váží až 165 tun. Jeho srdce se velikostí vyrovná malému autu a na jeho jazyk se vejde 50lidí. Ostatní kytovci nejsou tak velcí, ale přesto patří k nejmohutnějším tvorům.
NEJSTARŠÍ - Dlouho se mělo za to, že velryby se dožívají asi 60let. Nedávné výzkumy však ukázaly, že velryba grónská se dožívá i dvou set let a jedinec kolem 140let není výjimkou. Vědci chtějí proto podrobně analyzovat příčiny dlouhověkosti tohoto druhu.
NEJHLASITĚJŠÍ - Velrybí zpěv fascinuje lidi již dlouho, zdaleka ne všechny druhy jsou ho však schopny produkovat. Nicméně podle odhadů dokážou kytovci komunikovat i na vzdálenost 300 kilometrů.
NEJPODIVNĚJŠÍ - Velryby a kytovci vůbec by si mohli dělat nárok i na titul nejpodivnějšího tvora. Protože zatímco většina savců se vyvinula z vodních živočichů, kteří si postupně zvykli na souš, kytovci se vydali opačnou cestou. Jejich společný předek, savec připomínající křížence psa a koně, se před 55 miliony let začal postupně měnit na vodního tvora, kterému zcela zakrněly zadní nohy a přední se změnily na ploutve.
ZEMĚ LOVÍCÍ VELRYBY
(kusů ročně)
Norsko - 700 plejtváků malých
Kanada - přes 2000 běluh
Rusko - asi 200 běluh
Aljaška - 1000 běluh, a několik
set velryb grónských
Grónsko - 1500 běluh
Japonsko - 500 plejtváků ma-
lých a dalších kytovců
Dánsko - 3500 kulohlavců
Chile, Peru a Korea zvažují obnovení komerčního velrybářství
(Zdroj: IWC)
Za pouhých osmdesát let minulého století ulovili velrybáři více než dva miliony velryb.V roce 1986 vstoupilo sice v platnost moratorium na komerční lov kytovců, přesto jich bylo do dneška oficiálně zabito 21 573. Japonci a Norové pro takzvané vědecké účely jako jediní oficiálně uloví přes tisíc velkých kytovců ročně a domáhají se zrušení zákazu.Odvolávají se na opětovný vzrůst počtů velryb, přitom se zotavil pouze jediný druh - plejtvák malý.Ani to však není podle posledních zpráv pravda.
Teplo zabíjí také
Mezinárodní velrybářská komise (IWC) prohlašuje, že plejtváků malých (štikovitých) je dnes 760 tisíc (což by odpovídalo původní populaci tohoto druhu před zahájením extenzivního rybolovu v minulém století). Nicméně nové australské studie dokazují, že globální oteplení proměnilo podmínky v antarktických vodách a od konce 90.let je populace plejtváků pouze poloviční.IWC však trvá na svých starších statistikách, přestože sama komerční výlov odmítla i letos schválit.
Věda, lži a tradice
Lov velryb je přitom motivován výhradně poptávkou gurmánů hlavně v Japonsku, kde se sní ročně 2000 tun velrybího masa (chutí se prý podobá losímu, ale stojí až 500 dolarů za kg).Dříve se velcí kytovci lovili hlavně pro tuk a ambru (ceněná přísada do parfémů). V současnosti Norové konzumují pouze maso a tuk exportují do Japonska, kde je údajně považován také za lahůdku. Japonci vlastní lov, kromě potřeby uchovat tradice, obhajují vědeckými účely.Na internetové stránce japonské velrybářské asociace je u fotografie porcované velryby napsáno, že ten člověk se zelenou přílbou je vědec.Ovšem jediná světově publikovaná studie japonských vědců pojednávala o tom, že delfíni nejsou jen hravá stvoření, ale také výkonní zabijáci. Vše nasvědčovalo tomu, že Japonci tak chtěli vyvážit zprávu, že prodávají delfíní maso jako tuňáka, což je v Evropě nemyslitelné již od starověku. Norsko pak vydává každoročně 1,5 milionu dolarů, aby zmírnilo svůj negativní obraz jako země lovící velryby od roku 1993. Další milion stojí každoroční průzkumy, které potvrzují růst počtu velryb. Hodnota vyloveného masa je přitom 2,3 milionu dolarů. "Je to jednoduché: omezený lov velryb je drahý a neudržitelný. Ekonomická logika si vynucuje extenzivní komerční rybolov, který povede k vyhubení kytovců," varuje aktivista Greenpeace Zac Qereqeretabua. Další země loví po tisících kusech menší druhy kytovců - například Kanaďané vyloví ročně přes 2000 běluh ze "své" lokální populace o 55 000 kusech.
I malý lov škodí
Zcela zvláštní kapitolu představuje americký kmen Makahů, kteří se po mnohaleté přestávce domáhají svého práva lovit plejtvákovce šedé s ohledem na potřebu uchování své identity. Plejtvákovci přitom patří k druhům, jejichž příslušníci se počítají na stovky. Makahové přitom dnes používají k lovu moderní techniku a pro vedení svých výprav si museli najmout eskymáckého vůdce. Tradice tak v nejednom směru vzala i tak za své. Makahové navíc nejsou jediní. Nárok si dělají i Eskymáci na Aljašce i v Grónsku a obyvatelé Čukotky. Co do objemu výlovu se do této kategorie řadí i pirátští lovci. Světový fond na ochranu zvířat (WWF) proto varuje: "Nebude-li lov velryb skutečně zastaven či v mezinárodním měřítku přísně regulován, budou naděje velkých kytovců na přežití už jen hypotetické." WWF však upozorňuje i na další hrozby, jako je znečišťování moří, které může mít ještě horší následky než samotný rybolov. Týká se to i používání různých vylepšených sonarů. Ty podle některých studií velryby dezorientují, nebo dokonce nevratně poškozuje ústrojí, které jim umožňuje orientaci a komunikaci se stádem. Tak se také vysvětlují sebevražedná uvíznutí velkých kytovců na mělčinách.
Nelovení je výnosnější
Osvěta, kterou provádějí různé organizace ochránců přírody, však přináší nepřehlédnutelné výsledky: většina lidí ve vyspělých zemích raději uvidí velrybu v přírodě nebo si poslechne zpěv keporkaka na CD, než by ho měla na talíři. Podle WWF se pozorování velryb v roce 2000 věnovalo v 87zemích devět milionů lidí, což přineslo příjmy ve výši jedné miliardy dolarů (dvakrát více než před šesti lety). Na Island dnes jezdí kvůli velrybám 44 000 (před deseti lety to bylo jen 100) lidí. Nicméně WWF upozorňuje, že i tato turistika musí mít svá omezení, protože byly zaznamenány případy, kdy velryby zahynuly po srážce s výletní lodí.
NĚKOLIK VELRYBÍCH "NEJ"
NEJVĚTŠÍ - Plejtvák obrovský je největší žijící živočich. Dorůstá délky kolem 30metrů a váží až 165 tun. Jeho srdce se velikostí vyrovná malému autu a na jeho jazyk se vejde 50lidí. Ostatní kytovci nejsou tak velcí, ale přesto patří k nejmohutnějším tvorům.
NEJSTARŠÍ - Dlouho se mělo za to, že velryby se dožívají asi 60let. Nedávné výzkumy však ukázaly, že velryba grónská se dožívá i dvou set let a jedinec kolem 140let není výjimkou. Vědci chtějí proto podrobně analyzovat příčiny dlouhověkosti tohoto druhu.
NEJHLASITĚJŠÍ - Velrybí zpěv fascinuje lidi již dlouho, zdaleka ne všechny druhy jsou ho však schopny produkovat. Nicméně podle odhadů dokážou kytovci komunikovat i na vzdálenost 300 kilometrů.
NEJPODIVNĚJŠÍ - Velryby a kytovci vůbec by si mohli dělat nárok i na titul nejpodivnějšího tvora. Protože zatímco většina savců se vyvinula z vodních živočichů, kteří si postupně zvykli na souš, kytovci se vydali opačnou cestou. Jejich společný předek, savec připomínající křížence psa a koně, se před 55 miliony let začal postupně měnit na vodního tvora, kterému zcela zakrněly zadní nohy a přední se změnily na ploutve.
ZEMĚ LOVÍCÍ VELRYBY
(kusů ročně)
Norsko - 700 plejtváků malých
Kanada - přes 2000 běluh
Rusko - asi 200 běluh
Aljaška - 1000 běluh, a několik
set velryb grónských
Grónsko - 1500 běluh
Japonsko - 500 plejtváků ma-
lých a dalších kytovců
Dánsko - 3500 kulohlavců
Chile, Peru a Korea zvažují obnovení komerčního velrybářství
(Zdroj: IWC)
