Vila stojí ve svahu, obklopena ovocným sadem. Přestože se nachází téměř v centru Brna, stojí na skrytém a tichém místě. „Je to oáza klidu, jedna z posledních svého druhu,“ míní architekt Fránek.
Netypický tvar domu vytvářejí dvě bílé hmoty zaklesnuté do sebe. Jedna, v níž se nachází hala, má tvar trychtýře, k ní přiléhá polooválná část budovy, která ukrývá soukromé prostory. „Kráse zdejšího kopce nelze odolat, proto stavba musela být absolutně jednoduchá, jakoby opatrně vložená mezi stromy,“ vysvětluje architekt.
Pro zakomponování domu do svahu našel Fránek inspiraci u amerického architekta Franka Lloyda Wrighta, jedné z hlavních osobností architektonické moderny, který se proslavil například stavbami domu nad vodopádem v americké Pennsylvánii nebo Guggenheimova muzea v New Yorku. „Líbí se mi jeho metoda ‚zarostení‘ budovy do svahu,“ říká.
Směrem od stráně je dům podepřen vysokou zdí, takže z terénu ční, jako by z něj sám od sebe vyrůstal. Přispívá k tomu i převrácený kužel hlavní části domu.
Světlo dovnitř propouštějí pásová okna. V horní části vytvářejí pruh obepínající celý obvod domu, takže střecha nespočívá na nosné zdi, ale pouze na sloupech. Protože dům stojí na severním svahu, z východu a jihu mohou vysoko posazená okna do domu přivést dostatek světla.
Projekt až napotřetí
Architektova sestra, která ve vile již čtvrtým rokem bydlí se svým manželem, dvěma dětmi, psem a třemi kočkami, dříve žila v panelovém domě. „Dům jsme chtěli stavět hlavně kvůli zahradě,“ tvrdí majitelka, která si nepřála uvést své jméno.
Pozemek hledali dlouho, uvažovali také o koupi staršího domu na rekonstrukci. Nakonec se rozhodli pro parcelu na okraji centra. „Děti měly spoustu kroužků a nechtěli jsme, aby kvůli tomu byly celý den mimo domov. A když jsme viděli ten pozemek, volba byla jasná,“ říká obyvatelka domu.
Parcelu koupili s bratrem dohromady. „Dole byl domek určený ke zbourání,“ vypráví majitelka. Zdeněk Fránek kromě vily postavil ve spodní části pozemku administrativní budovu, do které přestěhoval svůj ateliér. Domy mají několik společných znaků, například střechy se nacházejí ve stejné výšce, opakují se použité materiály.
„Návrh rodinného domu nevznikal snadno, měli jsme tři varianty,“ vzpomíná architekt. Jeho sestra a švagr dva projekty odmítli jako příliš odvážné. Se třetím souhlasili, ale i z něj byli nejdříve na rozpacích. „Měli jsme trochu jinou představu, něco ne tak extravagantního. Ale zvykli jsme si,“ říká majitelka.
Dům stavěli z velké části svépomocí, jen na odborné práce si zvali řemeslníky. Postavit vlastníma rukama originální architekturu však nebylo snadné. „Ten kužel byl výrobně velice náročný. Jednoduché nebylo ani objednávat různé atypické prvky,“ říká paní domu. Největším „oříškem“ se ukázala ohýbaná skla oken. Kvůli problémům s dodavatelem se stavba prodloužila o dva roky, celkem na pět let.
Dnes jsou v domě spokojení. Vyhovuje jim výhled, možnost užívat zahradu a také dostatečně velké společné prostory, kde rodina tráví hodně času pohromadě a pořádá různé společenské akce.
Kuchyň s výhledem
Do domu se vchází na úrovni suterénu. Točité schodiště přivede příchozího do obytného prostoru v přízemí, jehož vysoký strop se nad ním otevře jako klenba chrámu. Prostor prosvětluje pás oken společně s prosklenou stěnou vedoucí na terasu. S halou též sousedí kuchyňský kout s panoramatickým oknem. „Kuchyň je moje nejoblíbenější místo. Hrozně ráda vařím,“ říká paní domu, která si také pochvaluje krásný výhled.
Kuchyň je od haly oddělená nerezovou sítí. „Dlouho jsme uvažovali, zda kuchyň uzavřít. Pak jsme vyrobili velkou plachtu a kuchyň zakryli. Hned nám bylo jasné, že to uzavřít nemůžeme. Cítila bych se při vaření opuštěná,“ vypráví majitelka.
Podlahy v domě kryje jemně pórovitý kámen travertin, který doplňuje na různých místech použité ořechové dřevo. Jsou z něj vyrobeny desky stolů, skříně, dveře i se zárubněmi, obložení schodiště vedoucího ze suterénu, stejně jako podlaha dlouhé rampy, která se vine po obvodu haly do poschodí.
Přestože majitelé domu natřeli dřevo na rampě protiskluzovým lakem, jaký se používá například na palubovky tělocvičen, děti povrch uklouzaly. „Taky se tu ráda kloužu, ale manžel to moc rád nevidí,“ usmívá se majitelka domu.
Velká hala, malé pokoje
V hale roste několik fíkusů a palma. Volně v prostoru stojí krbová vložka s dlouhou rourou vyvedenou přímo do střechy. „Zatím jsme to nijak dál nezakomponovali. Máme to tak dva roky a už jsme si na to zvykli. Začalo se nám to i líbit,“ vysvětluje majitelka.
V krbu zatápějí pouze večer. „Protože není ničím obestavěný, teplo je tu okamžitě,“ popisuje obyvatelka domu. Jinak se zde topí plynovým kotlem, rozvody jsou ukryty v podlahách. K vytápění přispívá také několik solárních kolektorů na střeše, které slouží i k ohřevu vody v bazénu.
Prosklenou stěnou je možné procházet na terasu, která vytváří další obytnou místnost. Terasu kryjí žulové dlaždice, do přilehlého trávníku je zapuštěn bazén. Ve svahu je vyhloubený sklep a částečně i zděný přístřešek.
„To je taková příjemná místnůstka na posezení, na kátřeba vu. V létě tam nikdy nesvítí slunce,“ pochvaluje si paní domu. Oč je velkolepější obytná hala, o to skromnější jsou ostatní místnosti. „Protože trávíme spoustu času společně, soukromé pokoje není mít velké,“ vysvětluje majitelka domu.
V poschodí je malá ložnice, koupelna a dva dětské pokoje. V přízemí se kromě šatny, která nahrazuje většinu úložných prostor, a druhé koupelny nachází garsoniéra pro hosty nebo rodiče majitelů, s vlastní kuchyní a sociálním zařízením.
Dům je téměř dokončený, zbývá dodělat osvětlení v hale a nechat vyrobit několik skříní. Pak ještě natřít podpěru kuchyňských skříněk, a práce v domě už bude pouze s údržbou. I to samo o sobě stačí.
| Očima architekta Miloš Schneider, nezávislý architekt z ateliéru K4 |
| Architects & Engineers Architekt rozpoznal jedinečnost stavební parcely a svým návrhem ji dokonale zhodnotil. Vtipně použil nepřerušovaný pás oken, který se táhne pod střechou a obepíná celý objekt, což umožňuje maximalizovat vstup světla do celého domu. Velké prosklené plochy architekt zajímavě využil pro nádherné panoramatické pohledy na centrum Brna. Zajímavě pracuje také s principem důsledného oddělení společenské části domu a jeho klidové části. Dům má netradiční, ale silný prostorový koncept. Je to stavba, která se vymyká současné architektonické produkci. Není to dům pro každého, je nutné umět v něm bydlet a žít. |
