Koncepce domů odpovídá trendu, který v mnohém ovlivnily záplavy a přívalové deště (voda do domu po nich vstupuje bez pozvání, navíc podsklepený dům stojí nejen minimálně o 500 až 600 tisíc více), ale také úvahy o bezbariérovém řešení (s věkem se každý schod stává komplikací).
„Jde o domy-bungalovy. Kromě absence sklepa či půdy počítají - na rozdíl od klasických jednopodlažních domů - s výrazným bydlením i mimo interiér – na terase, u vody, u krbu s letní kuchyní. Jejich stavbu zlevňují takzvané sbíjené příhradové vazníky. Nejsou zapotřebí trámy ani betonový strop, což snižuje náklady na stavbu. Nemůžete sice využít pro bydlení prostor pod střechou, pohybovat se na ´půdě´ musíte opatrně a šlapat pouze na vazníky, na druhé straně však lze do stropu snadno instalovat zapuštěné osvětlení, klimatizaci nebo nové elektrické vedení,“ vysvětluje autor projektu, architekt Ladislav Langer.
Bungalov po česku
Nové pojetí domu-bungalovu vyžaduje – kromě osvíceného investora – také dostatečně velký pozemek. V tomto případě byl požadavek naplněn, protože měl architekt k dispozici téměř 1900 metrů čtverečních.
„Někteří odpůrci mohou sice namítnout, že tyto domy mají větší obvodovou plochu pro únik tepla, ale měli by si uvědomit, že moderní technologie tyto ztráty eliminují nebo omezí na minimum,“ tvrdí architekt Langer.
Parametry použitých materiálů a stavebních prvků mu dávají za pravdu: eurookna s U = 1,1 (U = součinitel prostupu tepla neboli kolik tepla unikne ven, dříve se používalo označení „k“), tvárnice Porotherm 44 Si s U = 0,24 až 0,26 K (ovšem bez omítek!). A opačný problém čili přílišné teplo v létě? Díky chytrému projektu nepotřebuje dům klimatizaci.
Jeho orientace na světové strany je taková, že naklápěcí žaluzie brání, aby se skla nedotkl jediný sluneční paprsek. Přisávání vzduchu probíhá pouze ze severní strany – proto stále chladí. Umístění dveří i oken dovoluje „příčné větrání“ neboli průvan - a tedy chlazení.
K domu patří i netradičně velká dvojgaráž a zimní zahrada. Při údaji 105 metrů čtverečních pro garáž si mnozí mohou myslet, že je megalomská.
„Jenže v dnešní době musejí rodiny, které dojíždějí z příměstských částí nebo z vesniček poblíž velkých měst, počítat s dvěma auty; zpravidla jedním velkým - rodinným a s automobilem pro ženu. Život v přírodě předpokládá mít kam uložit kola, uskladnit zahradní nábytek, sekačku na trávu, hnojiva, nářadí, lyže, zimní pneumatiky i regály na všechno ostatní, co jinak končívá ve sklepě. Velká garáž vás zbaví nevzhledných kůlniček i nepořádku kolem domu,“ říká Ladislav Langer.
Majitelé domu jsou zvyklí na hosty, proto chtěli velkou terasu s venkovním posezením, krbem a letní kuchyní (to vše má plochu 81 metrů čtverečních). Židlí a stolů byste tady našli dost, takže je jasné, že prostor v garáži nezůstane ladem (třebaže jde o dřevěný nábytek upravený pro pobyt na slunci i dešti).
Protože se dům a terasa nachází na kraji pozemku v blízkosti dalších rodinných domků, byla pro dostatečné soukromí postavena zimní zahrada, která hostům na terase nabízí vítanou „izolaci“ od okolí. Její prosklené stěny mohou navíc zcela uzavřít žaluzie, v zimě tu přezimují některé rostliny a také papouškové, kteří si zatím hoví a „rozprávějí“ pod stříškou terasy.
Práce po ukrajinsku
Při pohledu na spoustu perfektně provedených stavebních detailů vás určitě napadne, že se na stavbě musela podílet spousta lidí. Základy a hrubou úpravu terénu sice udělala stavební firma pomocí těžké techniky, ale jinak celý dům postavili za pár měsíců tři ukrajinští dělníci.
„Byli naprosto neuvěřitelní, na jaře a v létě přicházeli v sedm hodin ráno a odcházeli v deset večer, pozdě na podzim kolem páté odpoledne, protože už byla tma. Postavili nejen dům, ale také zídky z břidlice, které vypadají, jako kdyby byly stavěné na ´sucho´, zvládli i oba rybníčky, všechno jen za pár měsíců od jara do zimy,“ oceňuje práci dělníků architekt Langer.
Jeho chvála staví na hlavu obecně zažité podvědomí, že ukrajinští dělníci mohou udělat kvalitně jen pomocné práce. Je však důležité říci, že tito tři dělníci u nás žijí již deset let a pracují u jedné stavební firmy, která je sem „přidělila“.
Zarazili jste se u slova rybníčky? Je zcela na místě. Svažitý pozemek přivedl majitele na myšlenku nahradit tradiční bazén něčím úplně jiným: rybníčky. Horní „biotop“ s barevnými japonskými kapříky, dolní na plavání s hloubkou 2,3 metru (protože voda „padá“ dolů, musí být filtrace bez chemie, pak ji čerpadlo „vrací“ zpět).
Na březích kolem nich se hojně využila břidlice. Nemůže se stát, že by se v některém z nich objevilo bahno a špinavá voda. Rodina při plánování počítala i s vnoučaty, takže spodní „bazén“ má malého „bratříčka“, jakýsi mezistupeň mezi horním a spodním, který se díky malé hloubce rychle vyhřeje a slouží k cáchání těch nejmenších.
V letošním horkém létě se horní rybníček vyhřál na 28 °C. Ještě že jsou barevní rybí krasavci odolní! Ani spodní hluboký bazén však nikoho nediskriminuje – hloubka se jen postupně zvyšuje až na oněch 2,3 metru, navíc podél celého obvodu je pod vodou vysoký a široký „schod“, kde vystačí i neplavec nebo malé dítě.
Před vstupem do spodního rybníčku se můžete diskrétně osprchovat za oblou zástěnou. Ta byla postavena z břidlice stejně jako zídky nahrazující plot. Klobouk dolů před dělníky, kteří si s kamenem pohráli. Občas museli každý kámen převrátit třikrát i čtyřikrát, než pro něj našli tu správnou polohu.
Interiér na míru
Zatímco zahradu a technické parametry domu nechala paní Irena víceméně na manželovi a na architektovi, na interiér měla určité požadavky.
„Vybrala jsem si tmavě šedá dvířka kombinovaná se světlými a k tomu žulovou desku i obklad mezi skříňkami, ale přiznávám, že jsem pak v noci mnohdy nemohla spát, měla jsem strach, aby kuchyně nebyla tmavá,“ říká dnes spokojená majitelka. Kuchyně je dostatečně světlá i díky oknu. Hned po ruce má hospodyně spíž a vidí dobře i na stolovníky u velkého stolu.
Architekt Langer nemá v oblibě obdélníkový obývací prostor spojený s kuchyní jako celek, vždy preferuje umístění kuchyňské části, aby do ní nebylo z „obýváku“ vidět. Naopak od velkého jídelního stolu (deska opět ze žuly, ovšem nikoliv leštěné, ale patinované, vidíte dobře do kuchyně a naopak.
Její uspořádání skříněk ve tvaru písmene U (Koryna nábytek) patří k tomu nejdoporučovanějšímu a nejpohodlnějšímu pro toho, kdo v kuchyni pracuje. Pult oddělující jídelní a kuchyňskou část vyrobili v Koryčanech na míru, zbývající skříňky patří do běžné produkce (řada Matrix). Moderní design podtrhují hliníkové rámečky dvířek, materiál na čelních plochách je lamino s plastickým dřevinovým desénem.
Kromě kuchyňských skříněk, jídelních židlí (Effezetta) a pohovky (Natuzzi) byl další nábytek vyrobený na míru firmou Lachman Interier Design z Prostějova podle návrhu architekta Langera. Použitá alpi dýha (získává se plátováním bloků, které jsou vyrobeny sklížením loupané a impregnované barvené dýhy pod tlakem) vypadá velmi dobře, navíc kvalitní řemeslné zpracování s důrazem na detail může bez problémů konkurovat světovým značkám.
Má navíc jednu výhodu: protože jde o výrobu na míru, nábytek „pasuje“ do daných rozměrů přesně na milimetr. Nechybí ani závěsné provedení nábytku - další oblíbený přístup Ladislava Langera -, které usnadňuje úklid a opticky odlehčuje celý prostor.
Dům byl zkolaudovaný v listopadu minulého roku, takže není ještě úplně zabydlený, ale už teď tu najdete spoustu milých drobností, hlavně keramiky i kvalitních obrazů, které má rodina ráda a nezapomněla na jejich zdůraznění v interiéru nasvícením. Určitě si to zaslouží!
Bezbariérové zázemí
Při pohledu do velké koupelny nelze než závidět velký prostor, který nabízí. Snadno se sem vešla vana, dvě umyvadla na desku, velký sprchový kout s bezbariérovým vstupem. Výše umístěný závěsný klozet ukazuje, že investor počítal s dobou, kdy nemusí být pohyb tak jednoduchý.
„Na to myslel hlavně manžel, to je hlavně jeho zásluha,“ chválí paní Irena.
Na pohodlí se však nezapomnělo ani v pracovní koupelně – zvýšená vana umožňuje vykoupat vnouče či přeprat prádlo bez pracného ohýbání, pečlivě vyspádování a odpad v podlaze téměř volá po úklidu typu „vezmi hadici a všechno jen spláchni!“
Pro hosty i majitele je určeno i další WC s bidetem, do něhož se vstupuje z předsíně. Tou můžete projít k chodbě vedoucí do garáže i ke dveřím na užitkovou zeleninovou zahrádku.
Zadní vstupy do domu známe spíše z amerických filmů či anglických detektivek – někudy zloděj vstoupit musí – ale tady se bát nemusíte. Zvenčí dveře nemají zámek ani kliku, tudíž jsou vlastně nedobytné.
Při pohledu na dům a jeho okolí nezbývá než konstatovat, že když se sejde chytrý investor a šikovný architekt, může vzniknout pohodlné a kultivované bydlení.
A když se domů, které vycházejí ze stejné koncepce, sejde vedle sebe víc a liší se jen různými barevnými variantami a detaily, jde o velmi příjemný pohled, jež dělá čest krajině. Bohužel takových „okrajových“ domů je k vidění ještě stále málo.
Více se dočtete v časopisu Living číslo 10/2006
