Petr Moráček, Pavel Matyska a Jana Zoubková. To je mladý tým Mimosa architekti. Společné projekty z doby studií na Fakultě architektury ČVUT v roce 2009 přerostly v založení ateliéru sídlícího v pražském Mánesu.
Čím se odlišujete od ostatních architektonických ateliérů? Náš klient má názor, cit, odpovědnost vůči okolí, trochu hravosti. Pokud chce totéž od svého domu, dokážeme mu to dát. Od celkové koncepce po detail. Lidé, kteří k nám přicházejí s představami, jak chtějí bydlet, jsou pro nás inspirací, díky tomu je každý projekt jedinečný.
Navrhování bez partnera, tedy klienta, by nás po pár projektech přestalo bavit. Z debaty, setkávání a střetávání názorů, vznikají nejlepší věci. Dobré ateliéry s lidmi okolo třiceti let mají celkem jasno v tom, jakou architekturu chtějí dělat. Náš přístup se příliš neliší. Pokud architekturu vidíme podobně, nemyslíme si, že by to bylo na škodu, právě naopak.
Rodinný dům Bohumileč – první společná spolupráce
Vaše architektonická kancelář sídlí v budově Mánes. Je pro vás hodně důležité prostředí, ve kterém tvoříte?
Rozhodně. Člověk by se měl cítit dobře tam, kde tráví většinu času, ať už tam tvoří, bydlí, pracuje, nebo sportuje. Je pro nás důležitá atmosféra prostředí. Ve výsledku je celkem jedno, jestli je dům křivý, nebo rovný, je důležité, jak dokáže ke svým obyvatelům promlouvat, jak se v něm cítí. Většina lidí se někde cítí dobře a ani neví proč, takové prostory chceme navrhovat.
Rodinný dům v Bohumilči byl váš první společný projekt? Jak jste ještě při studiích získali takovou zakázku?
Domek v Bohumilči byl opravdu naším prvním společným projektem, dostali jsme se k němu vlastně náhodou. Je to domek pro kamarádovu sestru, která nám domek zadala v polovině vysoké školy. Při pohledu zpět na to, co všechno jsme tehdy ještě neuměli, musíme ocenit její odvahu. Ale z toho, co o svém domě říká jak ona, tak celá její rodina, jsme ji rozhodně nezklamali.
Dům Věž – minimalizování zastavěné plochy, spolupráce Roman Vilím
S domem Věž jste vyhráli 2. místo v soutěži Českomoravské stavební spořitelny. Návrh minimalizuje zastavěnou plochu a žene dům do výšky. Jaké jsou výhody a nevýhody takového řešení?
Věžová stavba zabírá málo místa, víc ho pak zůstane pro zeleň, zahradu. Zvláště u malých pozemků je každý metr čtvereční zahrady cenný. V reálu jsme měli šanci si možnosti "vysokého" domu ověřit na projektu ve Vršovicích, kde jsme vedle panelové domu navrhli rodinný dům se čtyřmi nadzemními podlažími, zelenou střechou a terasou zavěšenou k parku u potoka Botič.
Věž s sebou samozřejmě nese nutnost překonávat větší výškový rozdíl než u běžného domu, ale i v tomto případě je lepší dům dispozičně a prostorově uzpůsobit tak, aby umožňoval vytvořit plnohodnotnou bytovou jednotku v přízemí, případně v nejnižších dvou patrech.
Rodinný dům Chvalčov – koncepce domu umožňuje co největší výhled do okolí.
S návrhem Rockhouse 08 jste se zúčastnili soutěže na nízkoenergetický dům společnosti Rockwool. Je teď mezi klienty velký zájem o všemožné úspory energií? V podstatě každý, kdo nás ohledně návrhu domu osloví, má představu, že jeho dům by měl minimalizovat spotřebu energie. Pro nás je tento přístup samozřejmostí. Nejde jen o účty za energie, ale o celkový dopad naší touhy bydlet na životní prostředí. V tomto směru je pro nás inspirující například dánský projekt aktivního domu Activehouse.
Vaše domy v Klecanech, ve Chvalčově a v Nučicích jsou obklopeny zástavbou katalogových rodinných domů. Je těžké včlenit individuální projekt do takové výstavby?
Výstavba v příměstském prostředí ovládaném katalogovou výstavbou má v sobě zásadní rozpor: na jedné straně naprostou svobodu způsobenou tím, že není v okolí nic, k čemu by se dům mohl vztahovat, na straně druhé ale není čeho se při návrhu chytit. Pak je naprosto zásadní osobnost klienta, on je pro nás vodítkem.
Rodinný dům Nučice – kombinace vesnické jednoduchosti a moderního prostorového konceptu.
Na projektech pracujete společně, nebo každý zvlášť? Víc úhlů pohledu je důležitá věc, na druhou stranu někdy mohou být jednotlivé názory až příliš odlišné… Aktuálně realizujeme takové množství staveb, při kterém jsme všichni schopni udržet si přehled o každé z nich. Soutěžní projekty jsou vždy výsledkem diskuse a práce všech členů týmu. Možnost porovnat více názorů na stejnou věc je důležitá, každý návrh se může ať v koncepci, nebo v detailu vydat nespočtem směrů. Při diskusi nakonec zůstane ten nejsprávnější.
Ateliér MimosaArchitekti z ateliéru Mimosa získali zkušenosti během zahraničních stáží a prací v předních tuzemských a zahraničních ateliérech. Aktuálně navrhují především rodinné domy a interiéry, o návrhy většího rozsahu usilují hlavně prostřednictvím architektonických soutěží, v nichž získali četná ocenění. Nejvýraznějším úspěchem je první cena za návrh Vodního domu, expozice vodní nádrže Želivka, a postup do finálového kola mezinárodní soutěže Serlachius Museum Gösta, které se zúčastnilo 579 týmů z celého světa. |
U svých projektů často používáte na fasádě dřevo. U domu v Újezdě ho kombinujete s omítkou. Dáváte dřevu přednost i jako konstrukčnímu materiálu?
Naše doposud postavené domy jsou provedeny tradičním způsobem, se zděnou nosnou konstrukcí. Zatím se klient vždy přiklonil k variantě, kterou máme všichni zažitou a která českému chápání domu odpovídá více. Ale i to se mění a v současnosti navrhujeme dvě dřevostavby.
Dal by se najít nějaký společný rys nebo směr, který spojuje všechny vaše realizace?
Přiměřenost účelu, okolí, možnostem klienta, jeho a našim názorům. A touha dělat věci dobře, dělat z našeho okolí lepší místo pro život, ukazovat, že architektura není výsadou, ale samozřejmou součástí našich měst a nás samotných.
Další zajímavé rozhovory najdete v časopise Domov č. 9/(2011.
