Majitelům Ožanovým tak nezbývalo nic jiného, než se smířit s tím, že do obytného pokoje musí přijít i úložné prostory. A protože se jim klasické skříně nelíbily a zabíraly by také spoustu místa, vznikl nápad "zvednout" lůžko nahoru a využít prostor pod ním i jako šatnu.
Našlo se tak místo i pro skříň, a dokonce se sem vešel ještě malý pracovní kout s počítačem. "Když k nám přijdou na návštěvu kamarádi s dětmi, vůbec o nich nevíme, okamžitě " zmizí" vzadu v šatně. Jednou je to jeskyně, podruhé katakomby a potřetí bůhvíco, dětská fantazie si tam bohatě užije - a my máme kam dávat věci," vypočítává výhody projektu Renata Ožanová.
Její muž Petr si řešení také pochvaluje, ale jeho provedení raději svěřil odborníkům. "Sám jsem nevěřil, že z té hromady prkýnek, které truhlář složil v pokoji, vznikne skutečně to, co jsme potřebovali, ale výsledek předčil naše očekávání." Bylo by samozřejmě lepší, kdyby byl pokoj vyšší, aby prostor na spaní nabízel větší pohodlí, ale nově postavený bytový dům má bohužel výšku místností pouze 265 centimetrů. Aby poměrně velký kus nábytku nepůsobil v místnosti dojmem "těžkého monolitu", použili manželé Ožanovi při zařizování jen světlé barvy, od bílých zdí, žlutavé pohovky až po koberec v barvě bílé kávy.
Pro ty, kteří by se chtěli pustit do podobného řešení, mají však Ožanovi jedno upozornění, které si ověřili v praxi: pamatujte, že i mladý člověk se může dostat do nepříjemné situace, a pak náročnější přístup k místu na spaní po strmém žebříku, nemusí být právě ideální. A je jedno, zda vás potká nepříjemná autonehoda (Petr Ožana ví své, po havárii na motorce pro něj ted' není výstup právě nejjednodušší), nebo naopak radostné očekávání přírůstku do rodiny. Pro člověka se zraněním nebo pro těhotnou ženu je výstup po žebříku hodně náročný.
