Zatímco inzerátů na prodej bytů je celá řada, mnoho lidí, zejména mladých, byt marně shání. Chtějí totiž takový, jaký by byli schopni zaplatit. Nemají většinou dostatečně velký příjem ani čím ručit na hypotéku. Miloš Hora z firmy Bussmark, která se v investiční činnosti specializuje na malometrážní byty do 500 tisíc korun, tvrdí, že byty by se měly prodávat jako auta na leasing. Pak si je budou moci dovolit i ti méně movití.
Co vám vadí na hypotékách?
Že jsou jen pro bohaté. Žijeme v nelogické ekonomice, v níž chybí střední vrstva. Bohatí už bydlí. Ostatní na byt s hypotékou nemají, protože na její současný pseudomodel potřebujete plat kolem 22 tisíc čistého. Jen tak vám zůstane trojnásobek životního minima, což je kolem deseti tisíc. Neuznávám ani takzvané zástavní právo na byt v osobním vlastnictví. Když dnes lidé přestanou splátky platit, z bytu je nedostanete, protože pod most je vystěhovat nesmíte.
Jenže všichni v Praze nežijí...
Praha byla a bude centrem obchodu, kultury, politiky i služeb, je tady poptávka po pracovních silách. Proto pokládám koupi bytu v Praze za velmi výhodnou investici. Jinak je tomu na severní Moravě nebo v severních Čechách. T ady firmy staví raději s nulovým ziskem, jen aby nezkrachovaly.
A takzvané levné startovní byty, o nichž se dnes hodně mluví, které mají mít maximálně 50 metrů čtverečních, ty podle vás řešením nejsou?
Za byt o ploše 40 metrů čtverečních zaplatíte 800 tisíc korun, protože pod dvacet tisíc za metr čtvereční se dostanete jen těžko. To není levný byt. Když je splátka včetně služeb vyšší než komerční nájem, lidé si to nemohou dovolit. Řešením by byly státní dotace, ale musela by být stanovena jasná pravidla. Kdyby garance státu zněla tak, že dostanu dotaci 320 tisíc na malometrážní byt, který postavím a prodám to druhé sloveso je hrozně důležité - bylo by to jednodušší. Stavělo by se rychle. A tím i levně.
Nejde stavět levněji i bez garance státu?
Materiál u nás stojí prakticky totéž co v Německu, pouze lidská práce bývá levnější. Jenže německé firmy mívají lepší vybavení i organizaci práce, a tak vás zedník přijde často na stejné peníze jako v Německu. Tam je ovšem průměrný plat tři tisíce marek, u nás kolem dvanácti tisíc korun. Byt zlevníte pouze tak, že zmenšíte plochu a uberete na kvalitě vybavení. Když prodáte byt bez vany a umyvadla, koupí si každý jen takové, na jaké bude mít. Ostatně velcí investoři dávají už dnes do bytů to nejlevnější, jen to neříkají nahlas.
Takže malý byt není řešením?
Samozřejmě ano. Alespoň pro většinu lidí, kteří nemají bohaté rodiče nebo babičku před umřením. Vždycky je lepší pořídit si malý byt, třeba za vypůjčené peníze od příbuzných, než platit drahý podnájem s vědomím, že za deset let zaplatím milion korun - a nebudu mít vůbec nic. Byt přece nemusí mít luxusní koupelnu ani drahé obklady, nebo alespoň ne hned. Pořídit si je můžete časem, až si našetříte. Pak lze byt prodat a koupit větší. Za pár let to ostatně bude jednodušší, protože mnozí lidé nebudou mít na velké byty, někteří v nich nemají na nájem a topení už teď. Ale kam mohou jít, když malometrážní byty výrazně chybějí? Jejich nedostatek má svým způsobem na svědomí i vysoké ceny pronájmů.
Jenže když nemám velký plat ani možnost čím ručit, chybí mi stále ta maličkost do začátku - byt!
Proto už řadu let tvrdím, že byty by se měly prodávat jako auta na leasing. Říkají mi, že jsem jako Don Quijote. Například z obecních domů by mohly vzniknout družstva, kde by se družstevní podíly převedly na stát a uzavřely se slouvy o budoucím převodu družstevního podílu. Lidé by měli jen podnájemní smlouvy a nebyli by v bytech trvale hlášeni. Nájem by vlastně fungoval jako splátka. Po splacení částky by se člověk stal majitelem bytu a byl zapsán v katastru nemovitostí. To by bylo jednou z podmínek smlouvy. Kdyby přestal platit, měl by podle ní třeba tři měsíce na to, aby se vyrovnal s danou situací, například formou splátkového kalendáře. Je to Damoklův meč nad hlavou, ale je to férové. Když situaci nezvládne, byt se prodá jinému, ze zisku se uhradí dluhy - například za topení či služby - a zbytek propadne ve prospěch majitele. Majitelem domu může být za obdobných podmínek banka nebo jiný movitý investor.
A když majitel domu zkrachuje, než já splatím svůj byt?
Musíte počítat s neslušností na obou stranách, ale pokud budete mít v ruce dobrou smlouvu, která minimalizuje rizika - protože vyloučit je úplně nelze - nebál bych se. Spousta lidí už pochopila, že v každé pořádné smlouvě pro prodej bytu musí být jasné termíny o dokončení stavby a předání bytu či informace o tom, komu patří pozemek, na němž dům stojí. Tak proč by nezvládli i podobné smlouvy!
7. července 2000
