Do Kácova ji přivedl její manžel, podnikatel Jiří Pařízek, který tu koupil rekreační středisko. Společně s dětmi z Kateřinina prvního manželství s Jiřím Kornem – Kristinkou a Filipem – se nastěhovali do vily, která pochází ze třicátých let. Působí honosně, zvnějšku je zdobná a zevnitř účelná.
Patří k ní velký pozemek s rozlehlým sadem. Vysněnou zahradu si Kornová vybudovala vlastnoručně. „Byla strašidelná, zarostlá, plná plevele. Museli jsme ji zkultivovat, což dalo dost práce. Ale dělali jsme to s láskou,“ popisuje Kornová, která nechala na svém místě všechny původní stromy. „Staré stromy jsou nádherné,“ tvrdí totiž.
Dům, který čítá přízemí a patro, má ložnici, hostinský pokoj, dva dětské pokoje, tři koupelny, obývák, jídelnu, kuchyň a několik komor a úložných prostor. Do budoucna manželé uvažují také o zabydlení půdy.
„Všechno ještě není dozařízené, třeba hostinský pokoj, který je zatím jen o dvou postelích. Stěhování totiž proběhlo hrozně rychle, během čtyř měsíců jsme museli mít hotovo, chtěli jsme tady už strávit Vánoce nachylujícího se roku 2005,“ vysvětluje Kornová a pokračuje v popisování interiéru, který je vybaven převážně starožitným nábytkem.
Sháněla ho všude možně po bazarech a starožitnostech, nějaké kousky dostala, nebo si sama koupila třeba k narozeninám. „Bavilo mě vybírat si věci do domu, ať už účelové, nebo jen dekorativní. A po starožitnostech mě baví chodit odjakživa,“ říká.
Starý dům chtěla zařídit s respektem k němu. I proto se v něm nic nebouralo, ani nemodernizovalo, tedy samozřejmě kromě koupelen. V kuchyni se také nevyhnula moderním elektrospotřebičům, ale snažila se je kombinovat citlivěji se starými věcmi.
„Nechci z téhle vily dělat muzeum nebo starožitníkův krám, ale jsem přesvědčena, že vzhledem k tomu, že stojí na vesnici a kolem jezdí traktory, nehodil by se do ní designový nábytek, takový bych viděla spíš v městské vile,“ míní Kornová.
V kuchyni víc tancuju
Nejoblíbenějším a nejčastějším místem, kde se zdržuje paní domu, je kuchyň. Jednak ráda vaří, jednak je ráda pohromadě s celou rodinou, která se obvykle schází právě v kuchyni a v jídelně. Navíc z kuchyňského okna vidí oknem do zahrady na velké ořechy a pozoruje dalekohledem ptáky. Doma má mimochodem vedle kočky a dvou psů dva kanáry, kteří jí k tomu zpívají. Prostě idylka.
Oříškem bylo vyřešit zařízení kuchyně, do které se díky jejím čtyřem dveřím a oknu nevešla klasická kuchyňská linka. Nakonec to přivítala a vyřešila po svém. „Koupila jsem soliterní kuchyňské kusy a dnes mám zvlášť dřez, plotnu na vaření i pult na přípravu jídel. Obíhám to sice všechno kolem dokola a víc tancuju v kuchyni, ale to mi vůbec nevadí, je to o zvyk,“ tvrdí Kornová.
U kuchyně je komora, která sloužila původně jako místnost pro služku a z ní udělala Kornová další, jakousi skrytou kuchyň. Tady je podle jejích slov přípravna kávy, čaje a podobně, a úschovna potravin. Oblíbenými kousky v kuchyni jsou stahovací lampa a staré kuchyňské hodiny.
Ráda má také velký kulatý stůl v jídelně a zrcadlo v ložnici, které je vysoké až ke stropu. Z ložnice se jde rovnou do koupelny, v níž je další kousek, na který je Kornová pyšná - replika staré vany na nožičkách.
Zvířata bydlí s námi
Co nemá ráda, to jsou záclony, závěsy a koberce. „To je taková úchylka, že skoro všude jsem měla parkety, nebo dřevěnou podlahu a čistá okna bez závěsů. Maximálně mám ráda rolety. Jinak mi v bytě nic nevadí. Ani nepořádek. Být háklivá jsem se odnaučila, dala jsem přednost pohodě před přemrštěným pořádkem a neustálým leštěním nábytku, protože to stejně nikdy nevydrží dlouho. To k životu nepotřebuju. Radši mám pohodu s dětmi, se zvířaty, která s námi vilu obývají. Psi mají třeba pelech v obýváku a spolu s kočkami leccos poškrábou. Naopak si chráním svoje soukromí a třeba nechci, aby mi někdo lezl do koupelny nebo do šatny. Ale jinak jsem opravdu zvyklá, že je doma našlapáno a všude jsou chlupy. A jako správní venkovani máme za dveřma holiny,“ směje se Kornová.
I když v okamžiku, kdy poprvé vstoupila do vily, cítila, že má ducha, tu správnou atmosféru a že je to přesně to, co hledala, s životem na venkově se ovšem stále sžívá. „Úplně mi poskočilo srdce, věděla jsem, že je to ono, ale k Praze mám pořád silný vztah.
„Narodila jsem se tady, mám velkoměsto hrozně ráda. Nevzdávám se ho, akorát žiju kousek za Prahou,“ dodává Kornová.
