Při chůzi prašnou ulicí ve čtvrti Maili Saba vás zaujme nadživotní portrét slavného hudebníka Boba Marleyho v černobílém provedení.
Neznalý návštěvník by za monstrózní branou očekával hudební školu, případně místní ochotnické divadlo. Při zaklepání ale přijde otevřít drobný mladík ověnčený pestrobarevnou masajskou bižuterií - mladý místní patriot Bobo.
Při vstupu do jeho dvoupokojového plechového domku si připadáte jako v Marleyho mauzoleu, jelikož na každém čtverečním metru kartonem lemovaných stěn visí alespoň jeden portrét slavného umělce.
Bobo svou vášeň pro svůj idol dotáhl k dokonalosti tím, že svého jediného tříletého syna pojmenoval jak jinak než Marley.
Sedačka, obývací stěna a televize
V obývacím pokoji si můžete odpočinout na malé sedací soupravě s rostlinnými motivy, kterou pokrývají zeleno-žluto-červené háčkované dečky.
Jelikož Bobo pracuje jako fotbalový trenér mailisabské mládeže, tvoří vedle portrétů Boba Marleyho výzdobu řada pohárů a jiných fotbalových artefaktů.
Naproti soupravě stojí miniaturní obývací stěna, v jejíž horní části je zabudovaná malá televize. Pokud se zde ale rozhodnete sledovat jednu z keňských telenovel, připravte se na jemnou bolest svých krčních svalů.
Při odhrnutí oranžového žíhaného závěsu můžete nahlédnout do ložnice, jejíž dvě stěny (tentokrát bez kartonového obložení) lemuje jedna větší rustikální postel, na které nocuje Bobo s manželkou, a jedna menší, která je určená výhradně pro malého Marleyho.
V celém domku nenajdete žádné skříně nebo výraznější police. Oblečení se pohupuje na ramínkách rozvěšených po obvodu pokoje.
Z ložnice kuchyně a naopak
Kolem poledne a pozdního odpoledne se ložnice mění v kuchyni, kde Bobova manželka připravuje oběd a večeři. Pro tyto příležitosti je vyčleněna podlouhlá dřevěná skříňka, na které stojí petrolejový vařič a několik kusů nádobí.
V zimních měsících, kdy se venkovní teplota může pohybovat kolem nuly, na sebe mladá rodina obleče co nejvíce oblečení, protože Keňané ve svých příbytcích téměř nikdy netopí.
Naopak za parných letních odpolední rodina posedává před domem, protože slunce jeho stěny rozpálí natolik, že je pobyt uvnitř naprosto nesnesitelný.
"S elektřinou můžu dělat hodně věcí..."
Bobo byl před třemi měsíci jako jeden z mála mailisabských obyvatel připojen na vlastní náklady na elektřinu. Proto si při dlouhých keňských večerech užívá sledování televizních programů do pozdních nočních hodin.
Otázkou je, na jak dlouho. Cena elektřiny v Keni se za poslední měsíc rapidně zvýšila, takže si řada chudších obyvatel nemůže takový komfort dovolit.
Zahradu obdivují i členové parlamentu
Bobovi se na svém pozemku kolem plechového domku podařilo od roku 2003 vypěstovat fantastickou zahradu, kterou chodí obdivovat i řada členů keňského parlamentu.
Na slumové poměry je taková zahrada něčím nevídaným. Stromy od sebe odděluje malebná cestička vysypaná světlým štěrkem, již lemují nízké husté keříky.
Pokud se tedy rozhodnete k Bobovi na návštěvu zavítat, můžete si při parném nairobském odpoledni odpočinout ve stínu pomerančovníků, avokáda, manga, banánovníků a jiných pro nás exotických rostlin.
Zahrada ukrývá jedno tajemství. V její pravé části stojí zelená dřevěná budka, ve které je zamčený suchý záchod a ve vedlejší místnosti improvizovaná sprcha, kam se v případě potřeby natáhne zahradní hadice, za jejíž asistence se může rodina v klidu a pohodlí vymydlit.
Sen o anglickém trávníku
I přesto, že Bobův pozemek hostí přední mailisabskou zahradu, nenajdete zde ani stéblo trávy. Tu podle jeho slov zahubila manželka častým praním oblečení před domem.
Praní oblečení je téměř keňským národním sportem a provozuje se skoro po celý den, aby náhodou nikdo ze sousedů nepomluvil schopnosti pilné hospodyňky.
Bobův plán do budoucnosti je: našetřit dostatečné množství peněz a za ně postavit své rodině kamenný domek, před kterým by manželce vyhradil na praní prádla speciální místo.
Na zbytku pozemku by pak mohl vypěstovat vysněný anglický trávník, aby tak své úžasné zahradě dodal koloniální punc.
| Slumy v Nairobi V keňské metropoli Nairobi je několik desítek chudinských čtvrtí - slumů. Životní podmínky ve slumu ani zdaleka nedosahují potřebných životních standardů. Na několik set lidí připadá jedna společná toaleta a kvalita pitné vody je velice špatná. Tyto čtvrti obývají především lidé, kteří s touhou po pohodlnějším životě opustili své zemědělsky orientované vesnice, aby po příchodu do hlavního města narazili na nedostatek pracovních příležitostí a spadli na samotné dno společnosti. Jejich potomci se tak rodí do bludného kruhu, ze kterého se dostane jen minimum z nich. 
Čtvrť Maili Saba.
Jednou z takových čtvrtí je i Maili Saba (Sedm mil - podle vzdálenosti místní nádražní budovy od hlavní stanice v centru města). Osada vznikla asi ve 30. letech minulého století při budování východoafrické železnice. Na území dnešní Maili Saby tak vznikl dělnický tábor pracovníků keňských drah, kde se později usadily desítky přistěhovalců. Ještě před pěti lety se dala Maili Saba srovnat s jedním z největších afrických slumů Mathare. Vládní program pro zlepšování životních podmínek ve slumech ale tuto čtvrť pozvedl, a proto někteří obyvatelé této oblasti Maili Sabu mezi slumy již nepočítají. |
