Současný dosti zašlý patrový dům dostavěl Frederik Smetáček junior v roce 1989 pro svou manželku, děti a otce. Stavba sídla mu trvala deset let.
Rezidence nepostrádá silného koloniálního ducha a svou atmosférou připomíná usedlost Karen Blixenové v Nairobi, autorky knihy Vzpomínky na Afriku.
Přízemí tvoří velká obývací hala s krbem a dvěma podlouhlými dřevěnými stoly se židlemi. Na jejich výrobě se podílel sám Fred a také navrhl jejich design. Jsou vyrobeny tak, aby připomínaly skládačku, která dá dohromady dojem celistvého tělesa.
Místnost dotváří několik kredencí a knihoven s knihami v několika světových jazycích. Vše je doplněno stylovými dekoracemi ve formě secesních petrolejových lamp, paroží divoké zvěře, darovaných soch různých stylů a dalších starožitností.
Na rozdíl od jiných indických domů nechybí u Smetáčků vzdušnost a prostor. Proto nepůsobí přeplácaně, ale vkusně a osobitě.
Na atmosféře domu do jisté míry zanechaly svou stopu četné návštěvy indických i světových spisovatelů, vědců, malířů a jiných intelektuálů, kteří do domu na okraji džungle přicházeli, aby zde s Fredem juniorem diskutovali na různá témata.
Frederik vystudoval na místní univerzitě anglickou literaturu, kterou pak i nějakou dobu na zdejším institutu přednášel. Později ho ale otrávil nezájem studentů. Z univerzity odešel a nyní vyučuje pouze soukromě.
Personál
Snad ke každé z velkých indických rezidencí patří služebnictvo. Fredy’s place, jak dům pojmenovává tabule u vstupní brány, má v dnešní době přibližně pět stálých členů personálu. Jsou příslušníky různých kast, jež spolu v běžném životě příliš nevycházejí.
Právě na stálou péči personálu je ale Fred v podstatě odkázán. Před dvanácti lety si při pádu v koupelně zlomil obratel a je od té doby prakticky upoután na lůžko a svůj pokoj v prvním patře neopouští.
Služebnictvo obývá spodní část domu. V jednom z pokojů mají zřízenou relaxační místnost, odkud po celý den vyhrává televize a v jejímž prostředku stojí velká manželská postel. Pokoj je ze všech stran průchozí díky velkým proskleným dveřím a sousedí s kuchyní, která je zařízena stroze a po indickém způsobu minimalisticky.
Velmi pozoruhodná je jídelna. Ukrývá se v zákoutí velké obývací haly. Jídelní stůl tvoří střed amfiteátru, který je zabudován do podlahy. Jeho obvod je vykládaný dřevem a slouží tak jako lavice na sezení. Nad stolem visí jedna obyčejná žárovka, která nechává návštěvníky při konzumaci oběda nebo večeře v romantickém pološeru.
Podhimálajský bronz
Nejzajímavějším místem je velkorysá veranda lemující rezidenci po celé její délce. Bývalo to Fredovo nejoblíbenější místo, ale kvůli zdraví nemůže jejích výhod v současné době využívat. Proto veranda, podobně jako jiné místnosti domu, chátrá.
Někde stojí ratanový nábytek, z jednoho místa visí utržená houpačka, na dřevěném zábradlí je rozvěšené prádlo nebo nepotřebné a odložené věci.
Fred čeká na nové kolečkové křeslo a drobnou přestavbu domu, která mu umožní výhody jeho oblíbené verandy využívat. Rád by si na ní zřídil soukromé doučování anglické literatury a podle jeho slov by během těchto hodin "chytal bronz" na ostrém podhimálajském slunci.
Motýli kam se podíváš
Otec Frederika juniora a zakladatel rodu Smetáčků v Indii zemřel v roce 1991. Syn ho pohřbil na tichém místě v džungli za svým domem. Na jeho památku v domě založil muzeum, jehož nejzajímavější součástí je unikátní sbírka motýlů.
Se systematickým sběrem začal pan Smetáček v roce 1945. Později se k němu připojil i Frederik junior, který posléze asistoval při řadě mezinárodních výzkumů týkajících se himálajských druhů nočních motýlů.
Dnes se muzeum s jedenácti tisíci druhy rozkládá ve dvou místnostech přízemí Fredovy rezidence. Jejich stěny zdobí podomácku vyrobené dřevěné vitríny.
Služebná Lila s naučenou přesností otevírá příležitostným návštěvníkům jednotlivé šuplíky speciálně vytvořených "motýlníků" a informuje o biologických názvech exponátů a lokalitě jejich výskytu.
Na závěr prohlídky každý návštěvník zaplatí padesát rupií a zapíše se do návštěvní knihy, kterou zdobí fotografie zakladatele této obdivuhodné sbírky.
Dům z venku působí nedostavěným dojmem. V jeho okolí najatí dělníci stále něco budují. Uvnitř dům naopak působí stabilně a stylově
Zašlá sláva
Svou slávu má dům zřejmě již za sebou. Fred se s ostatními sourozenci nestýká, jeho syn s dcerou odešli za slibně se rozvíjející kariérou do Kanady a manželka pracuje v hlavním městě Dilí.
Přebývá tak v domě sám se svým služebnictvem ve velké dřevěné posteli v jednom ze tří pokojů prvního patra. Personál ducha domu neudržuje a Fred již několik let neopustil svůj pokoj. Na stěnách má vylepené četné fotografie indických i světových modelek, které doplňují desítky snímků a vzkazů od výše zmíněných návštěvníků intelektuálů, fotografie motýlů a himálajských vrcholků.
Po obvodu postele má systematicky vyskládané předměty a potraviny, jež by mohl v průběhu dne potřebovat a na nočním stolku stojí šedá vysílačka, kterou dává personálu signály v případě potřeby.
Frederik Smetáček dnes vzpomíná na odvahu a moudrost svého otce, na své dávné lásky, přemítá o tom, zda by Německo bývalo mohlo vyhrát obě světové války, kdyby mělo lepší vedení, a vášnivě čte knihy Milana Kundery. I přes život v osamění, výčitky a neustávající bolesti páteře, mu nechybí smysl pro humor, velkorysost a humanita.
KDO TO BYL FREDERIK SMETÁČEKFrederik Smetáček pocházel ze Sudet a na celý život v tehdejším předválečném Československu se snažil zapomenout. Odmítal mluvit na své syny česky, místo toho používal angličtinu, později hindštinu. K silné averzi vůči všemu dřívějšímu ho přivedla celá situace, kteřá předcházela válce. Frederika vyhodili z vysokoškoských studií nacisté. Následně dostal příležitost odplout jako námořník za oceán. Procestoval s obchodní lodí Latinskou Ameriku, odkud si přivezl první vzácné motýly do své později slavné sbírky. Do vlasti se těsně před vypuknutím války vrátil, aby ji navždy opustil na jedné z lodí směřující do tehdejší perly britského impéria, do Indie. Na loď mu dopomohly jeho četné kontakty s řadou státníků a diplomatů, kteří ho varovali před sílícím nacistickým nebezpečím. Baťovy nové botyV roce 1939 připlul do indické Kalkaty a začal hned pracovat v nově vzniklé Baťově továrně na výrobu kvalitní obuvi. Z bývalého studenta vysoké školy se stal švec. V továrně pracoval více než deset let. Do Kalkaty z podobných důvodů uprchla značně široká československá komunita, která společně našla v Baťových závodech nové útočiště a domov. Zaslíbený BhimtálFrederik Smetáček si během svých četných cest kolem Indie zamiloval uttaránčalské koloniální městečko Bhimtál, které bylo tehdy osídleno převážně britskou smetánkou. Na počátku padesátých let sem přesídlil a zamiloval se tu do krásné muslimky, která se později stala jeho manželkou a porodila mu pět synů - Viktora, Freda, Viliho, Petra a Michala. V Bhimtálu postavil pro rodinu dům na jednom z podhimálajských vršků a později provozoval hotelový resort, který vyhledávali četné prominentní delegace. Častými hosty byli po několik let i zaměstnanci českého velvyslanectví. Frederik se ani po příjezdu do Indie a perné práci v kalkatské Baťově továrně nepřestal věnovat své motýlí vášni. Podařilo se mu vybudovat úctyhodnou sbírku motýlů, která je dnes jednou z nejvýznamnějších motýlích sbírek na světě a do Bhimtálu ji jezdí obdivovat bezpočet turistů. |
O AUTOROVILukáš Houdek (*8. 10. 1984) studuje obor romistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pravidelně se účastní jazykovědných a sociálně - kulturněantropologických výzkumů v romských komunitách v České republice i v zahraničí. V současné době Lukáš Houdek realizuje tříměsíční výzkum v Indii zaměřený na život jedné z komunit kasty dómů. Při své cestě se potkal i s potomky Čecha Frederika Smetáčka. |