Že je sezení riziková činnost, zjistili v Anglii už v první polovině 19. století. Obchodní cestující, kteří jezdili vlakem nabízet zboží, byli první na světě, kteří si stěžovali na bolesti páteře vzniklé v důsledku sezení. Angličtí lékaři se tak již koncem devatenáctého a na začátku dvacátého století zabývali bolestmi ze sezení a následně i správným tvarem sedadla a opěradla.
Dnes trpí v Evropě bolestmi zad vzniklými jako důsledek dlouhodobého sezení převážná část vsedě pracujících lidí. Pro muže však mohou být důsledky mnohem horší než pro ženy. Dlouhodobé vysedávání může totiž ovlivnit kvalitu spermií, dochází totiž k přehřívání mužských rozmnožovacích orgánů.
Už před lety uváděl při přednáškách Miroslav Prokopec, antropolog ze Státního zdravotního ústavu (dříve Institutu hygieny a epidemiologie): "Když zedník stál na lešení a širokými gaťami mu profukovalo, měl doma bez problémů kupu dětí. Dnešní počítačový expert, když mu lékařská věda nepomůže, nebude mít děti žádné."
Smutná statistika
Prokopcův názor potvrdil i výzkum studentky brněnského řečkovického gymnázia Terezy Agáty Veselé. Tři roky zkoumala sperma více než čtyř tisíc mužů (vzorky poskytla zdravotní zařízení), aby zjistila, jaké jsou souvislosti mezi zaměstnáním a kvalitou spermatu. Za výzkum mužské neplodnosti, který je statisticky velmi přínosný, získala řadu ocenění včetně účasti na prestižním veletrhu studentské vědy a techniky v kalifornském Los Angeles v roce 2011.
Srovnání spermatu mužů shodného věku potvrdilo, že nejkvalitnější spermie měli zedníci, méně kvalitní pak muži se sedavým a stresujícím zaměstnáním. Autorka studie se zabývala i dalšími vlivy, kvalitou vzduchu, prostředím a podobně.
Vila Thonet v Bystřici pod Hostýnem, kde je vystavený nábytek se sedáky s výpletem.
Pokud muži musí při práci sedět (lze také střídat sed a stoj), měli by mít židle "větrací". V první polovině dvacátého století se v kancelářích často k sezení využívaly thonetky s rákosovým, později ratanovým výpletem. Dnes kromě již hodně rozšířených židlí se sítí nebo jinou prodyšnou perforací na sedadle se vyvíjejí židle se sedadlem podkovovitého tvaru, aby sedadlo zpředu a zdola "větralo".
Jak sedět
Při sezení na plochém sedadle bez nebo s nízkým tvrdým čalouněním je rizikem "rozplácnutí" hýždí. Správně má být pánev natočena "na špičky" tak, aby byly chráněny a nebyly stlačovány měkké části, zejména v okolí konečníku.
Důsledkem dlouhodobého tlaku na oblast konečníku je vznik bolestivých hemoroidů (slovo hemoroid pochází z řečtiny a označuje tok krve či krvácení). Nejčastěji se hemoroidy objevují ve věku od 40 do 65 let, zejména u lidí, kteří dlouhodobě sedí.
Většina lidí neví, že správně navržený tvar sedadla pomáhá tomu, aby bylo dosaženo správného natočení pánevního pletence. Kromě toho napomáhá přirozenému dvojitému zakřivení páteře.
Páteř si můžeme představit jako tři do sebe zapadající ozubená kolečka, uvádí Eugen Rašev v knize Škola zad. Když "spodní kolečko" správně "nastavíme", jsou správně nastavena i obě další kolečka. Je však také nutné zaujímat při sezení vědomě správnou polohu. Pokud bychom tělo odložili na sedadlo jako pytel kostí, ani nejlepší tvar a čalounění sedadla správné držení těla nezabezpečí.
Pokud sedíme nahrble, tedy se svěšenými rameny směrem vpřed, hrozí další rizika, mimo jiné zkracování prsních svalů, stlačování vnitřních orgánů, například plic. Důsledkem je zhoršené dýchání a okysličování krve či žaludku. I při sezení je nutné se stále kontrolovat, zda "držíme figuru".
Výrazným trendem současnosti jsou sedáky i opěráky ze síťoviny.
Nábytek s motorem
Lékaři radí: hýbejme se. Sezení je riziková činnost. Neseďme dlouho ve stejné pozici, seďme dynamicky, měňme polohy sedu. Při práci například s počítačem střídejme stoj a sed, nejlépe po dvaceti minutách.
Ovšem pozor, ortoped Ivan Müller z ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Brno – Bohunice, varuje: "I stoj škodí páteři, pokud se nestřídá zatížení jedné a druhé předsunuté a podepřené nohy."
Aby práce vstoje neškodila, je nutné si nejen pěkně vzpřímeně stoupnout, ale navíc střídavě předsunovat nohy. Tu předsunutou je třeba opřít o zvýšené místo, třeba stoličku, podnožku či opěrku přibližně 22 až 30 cm nad podlahou (podle výšky postavy), podsadit pánev a zapnout břišní lis. Po chvíli nohy vystřídáme.
Pro různé práce se používají i různé typy židlí. Pomáhají výškově stavitelné typy, opěrky pod sedací hrboly, nastavitelné stoly, respektive pracovní plochy. Židle pomocí mechanismů většinou nastavujeme ručně, stoly bývají nastavitelné ručně, pneumaticky nebo pomocí lineárních pohonů s motory.
Stejné či podobné systémy vysunují televizi ze skříňky, snižují horní skříňky, pečící trouby, výškově nastavují a polohují postele a lehací plochy, křesla a pohovky. Nastavitelná křesla zlepšují odpočinek, typy se speciální funkcí "pomoc při vstávání" umožní bez problémů vstát i lidem s nemocnýma nohama či seniorům. Pohyb nábytku a jeho částí pomáhá zdravým i nemocným, zvyšuje komfort a zlepšuje kvalitu života.
Autorka je odbornice na ergonomii, přednáší na brněnské Mendelově univerzitě a dalších odborných školách, je Cechmistr Cechu čalouníků a dekoratérů a soudní znalec v oblasti nábytku.
