Moderní dům, který vypadá jako z historické knihy

  • 17
Kombinace dřeva a kamene zaujme na první pohled. Právě z těchto materiálů je postavena rodinná usedlost nedaleko Prahy. Majitelé chtěli moderní, současný dům, avšak s historickým nádechem. Atypickou rodinnou usedlost v Kostelci je třeba chvíli hledat. Ač je poměrně velká, s vysokou věží, není z ulic města téměř vidět. A to ji obklopuje poměrně velký pozemek.

Když manželé Jan Svatoš a Štěpánka Bašková, kteří se věnují keramice (vlastní dílnu Česká keramická manufaktura), pozemek kupovali, stály na něm dvě stodoly. Ty jsou nyní po rekonstrukci a plynule navazují na nový dům, který rozdělil pozemek na dvě části. Přední tvoří dvůr uprostřed s jezírkem.

Druhá, větší, orientovaná na sever, je za domem. Tam majitelé umístili venkovní sezení s výhledem do zahrady, kde je jen posekaný trávník a pár stromů.

"Vřele doporučuji umístit terasu na severní stranu domu. V létě to nemá chybu," potvrzuje Štěpánka Bašková. "Když jsou vedra, my jsme ve stínu. Sluníčko sem svítí jen brzy ráno nebo pozdě večer," dodává.

Celou zadní zahradu obepíná nízká zídka. A výhled? Přímo na místní zámek.

Kouzlo starého kamene
Celá stavba je cihlová, postavená do tvaru U, zčásti obložená starým kamenem, který byl k dispozici z rozpadlé zdi. Nyní zdobí jak věž, tak interiér bytu. Jedna celá stěna v obývacím pokoji je jím též obložená.

Věž tvoří samostatný objekt. S vlastním domem jej pojí jen velká dřevěná vrata. Do každé z obou místností se vchází zvlášť. Dole je hostinský pokoj a nad ním má pracovnu Jan Svatoš. Úplně nahoře, pod moderně tvarovanou střechou, je vyhlídka na celý pozemek i do širokého okolí.

Hlavní část domu pojal architekt Línek moderně. A to jak tvarově, tak koncepčně. Zvenku tvoří dominantu zimní zahrada. Spousta malých okýnek vede z mnoha místností, a to jak v přízemí, tak v patře.

A ještě jednu zvláštnost zde naleznete: architekt Línek je fanouškem letectví, a proto snad do každého domu, na kterém pracuje, zakomponuje nějaký letecký prvek. V případě Kostelce jej umístil na atypicky řešenou plechovou střechu. Nechal ji totiž vyrobit tak, aby připomínala řez křídlem velkého letounu.

Dřevěný ochoz
Velmi zajímavě a netradičně se architekt vypořádal s propojením domu se stávajícími stodolami. Zvolil totiž vyvýšený uzavřený prosklený ochoz na masivních dřevěných trámech. Ten se táhne po celé šíři pozemku. Z něj se pak do jedné ze stodol, kterou majitelé předělali na keramický ateliér.

V něm tvoří Štěpánka Bašková, která se věnuje především galerijní tvorbě. Manžel vede manufakturu s dvěma desítkami lidí. "Ze stodoly zbyly jen obvodové zdi. Celou střechu, trámoví i horní patro jsme dělali nově. Snažili jsme se ale, abychom zachovali původní ráz," vysvětluje Jan Svatoš.

Do stodoly se dá vejít jak z ochozu, a to pomocí železných lávek, tak ze dvora. Druhá, větší stodola, umístěná přímo proti hlavní části domu, pak slouží jako sklad keramiky.


další foto

Lávky v patře
Podobně jako zvenku působí dům i zevnitř. Opět zde naleznete spojení moderního stylu bydlení s historickými prvky. Například do velmi otevřeného obývacího prostoru umístil architekt jako součást kamenné zdi mosazný atypický krb.

Jako by vypadl z historického filmu. A vedle něj moderní skleněná vitrína, v níž jsou umístěny některé povedené keramické kousky.

Lávky se objevují i v hlavním domě. Nad obývacím prostorem jich je hned několik. Horní patro je totiž zčásti otevřené. Na rozdíl od ateliéru jsou převážně dřevěné.

Po lávkách se dostanete až do místností tří synů. Každý má samostatný pokoj a dohromady pak společný obývák. Jsou tak v podstatě izolovaní od okolního dění.

"Jednou ale přijde den, kdy nás naši synové, nebo alespoň jeden z nich, zespoda vystrnadí a roztáhnou se po celém domě. Pak máme připravený vejminek. V zadní části domu jsou další místnosti se sociálním zařízením, koncipované jako samostatná bytová jednotka. Nyní tam bydlí moji rodiče, ale zřejmě tam zanedlouho skončíme my," směje se Jan Svatoš.

Téměř z každé místnosti v přízemí je východ ven. Z obývacího prostoru spojeného s kuchyní a jídelnou se dá projít zimní zahradou na dvůr, naproti jsou velké skleněné dveře na terasu. Stejně tak je otevřená knihovna Jana Svatoše, jež sousedí s kuchyní. Opět z ní vyjdete na dvůr i dozadu na rozlehlý pozemek.

Keramika z vlastní dílny
Celý dům působí světle a otevřeně; také díky obrovským oknům. Na druhou stranu, na dvůr, vede řada skleněných dveří, avšak okénka v patře jsou miniaturní. Na dotaz, kolik má dům metrů čtverečních, odpovídá Jan Svatoš, že odhadem tak 290.

"Ale není to nic velkého. Potřebovali bychom dům ještě větší. Žena sbírá keramiku, já knihy - a už to nemáme kam dávat," říká.

Láska ke keramice je vidět na každém kroku. Kolem jezírka rozmístila Štěpánka Bašková několik svých robustních děl. V interiéru se jich také několik najde. Na stěnách jsou keramické kalendáře, v pokojích stojí různé vázy či svícny. Ataké velkou část nádobí tvoří výrobky z jejich keramické dílny.

"Není to ale tak, že bych si řekla, chybí nám mísa, tak si nějakou udělám. Vybavila jsem si kuchyň běžnými věcmi, které u nás v dílně vznikají," vysvětluje keramička.

Žádné supermoderní věci v interiéru nenajdete. Ani moc barev se zde nestřídá. Jediný barevný výstřelek je k vidění v chodbě, kam architekt umístil tři vestavěné skříně - žlutou, zelenou a modrou.

Tyto barvy se pak střídají i na dekoracích v obývacím prostoru. Ale například červená zde zcela chybí. "Není to tak, že bychom proti červené něco měli. Jen se sem prostě nehodí," tvrdí Jan Svatoš.

Jak to všechno začalo
Než se manželé rozhodli postavit si nový dům, uběhlo asi patnáct let. Vždy, když už chtěli začít, nebylo dost peněz. A stavět něco jen tak se jim nechtělo.

"Říkali jsme si: člověk staví dům jednou za život, tak by měl postavit něco pořádného, zajímavého. Aby to nebyl dům, který další generace zbourá," vysvětluje Jan Svatoš.

Když se potřebné množství finančních prostředků podařilo dát do kupy, shodou náhod padli na architekta Línka, který má podle nich smysl pro nevšednosti. Nechali mu zcela volnou ruku, jen udali pár základních požadavků.

Hlavními byly materiál a charakter stavby, styl zemanské tvrze. Již první nákresy v podstatě splňovaly jejich představy.

"Předtím jsme bydleli ve starém, zrekonstruovaném domě a nebylo to ono. Když jsme se rozhodovali o novém bydlení, věděli jsme, že už rekonstruovat nic nechceme. Stejně to nikdy nebude tak, jak byste chtěli. A každá další generace řekne: Ježíši, co je to za hrůzu?" medituje Štěpánka Bašková.

O tom, že se jim dům povedl, svědčí i fakt, že byl zařazen do knihy Rostislava Šáchy Česká architektura a její přísnost, která nedávno vyšla. V ní autor představuje 50 povedených staveb, které vznikly v České republice v posledních 15 letech.

Netradiční krb v obýváku vypadá jako z historického filmu.

Přes zimní zahradu orientovanou na jih proudí na jaře a na podzim do domu příjemné teplo.

Jan Svatoš je milovníkem knih. Naleznete je nejen v jeho knihovně, ale i v pracovně v kamenné věži.

Lávky nad obývacím pokojem, které jsou kombinací dřeva a kovu, tvoří skoro bludiště.

Luxusní výhled z věže si Jan Svatoš a Štěpánka Bašková užívají. Na protější stěně spojuje prosklený ochoz dům se starými stodolami.

Keramický ateliér si manželé vybudovali ze staré stodoly. Zachovali původní zdivo, avšak veškeré trámoví vyměnili.

Chtěli jsme postavit dům, aby ho další generace nechtěla zbourat.

Zezadu je dům vytvarován do půlkruhu. Z materiálů převládá kámen a dřevo.

Netradiční podobu domu v Kostelci dodala kamenná věž s moderně řešenou střechou.