Před třemi měsíci se čtyřčlenná rodina Vodičkových nastěhovala do nového. Z klasického panelákového bytu 3+1 do rozlehlého luxusního domu - to byl skok.
V bytě sice mohl mít každý člen domácnosti relativní klid, pokud ho potřeboval, ale rodina nejraději tráví čas pohromadě, a tak se většinou zdržovala v kuchyni.
Z toho vyplynula i představa o novém domě - zvětšit prostor, kde mohou trávit čas všichni společně, a zároveň zachovat možnost soukromí. Obývací pokoj s kuchyní zabírají zhruba stejnou plochu jako celý jejich předchozí byt.
Vodičkovi také chtěli, aby dům mohl sloužit jako dvougenerační. I to jim architekt Radko Květ splnil. Celá stavba je atriem rozdělena na dvě části - velkou a menší. Obě jsou průchozí, ale v případě potřeby mohou být odděleny na dvě samostatné bytové jednotky. V přízemí jsou spojené chodbou, v patře lávkou plnou květin.
"Zatím je ale v menší části přízemí pokoj pro hosty včetně kuchyňského koutu a sociálního zázemí," říká majitel domu Milan Vodička. "Místnost v patře slouží v současné době jako pracovna."
Velkorysý prostor
Hlavní část přízemí pojal architekt jako velkorysý otevřený prostor -obývací pokoj spojený s jídelnou a kuchyní, která je sice opticky oddělena, ale prostor je zřejmý. Samozřejmě nechybí koupelna. Nachází se zde také technické zázemí domu, jako je kotelna, prádelna, komora, garáž.
V patře hlavní části najdete dva dětské pokoje, ložnici, šatnu a koupelnu. Do té se dá vejít přímo z ložnice. Z pokojů vedou dveře na terasu, která se rozprostírá nad celou plochou garáže.
"Architekt navrhoval její zatravnění, ale já jsem byla proti," vypráví Marcela Vodičková. "Máme totiž dvě děti, takže jsem si hned představila, jak moc by se do bytu ,nanosilo'." Nakonec je tedy na terase z ryze praktických důvodů položena dlažba.
Namořený železobeton
Naopak majitele zaujal jiný nápad autora projektu Radko Květa, a sice stropy. Jsou z monolitického železobetonu. Původně měly být omítnuté. "Nakonec jsme si ale nechali poradit a strop je pouze natřený speciálními italskými barvami na beton OIKOS," prozrazuje Milan Vodička.
Tento způsob natírání je však daleko složitější, má blíže k moření. Dvě vrstvy barvy se totiž nanášejí houbičkami. Stejně upravené jsou i železobetonové sloupy a zídky v domě.
Pozoruhodná je atypická zeď, která částečně odděluje kuchyň od obývací části, stejně jako v patře sklo u "mostu" mezi hlavní a vedlejší částí domu.
Zajímavým stavebním prvkem je také dvojitý krb, jeden uvnitř domu, v obývacím pokoji, a druhý venku v zahradě - k provozu stačí jeden komín.
Základem při zařizování interiéru byla volba podlahy. "Ta totiž dá bytu charakter," vysvětluje Milan Vodička. "A my jsme chtěli funkcionalismus." Vyhrálo to dřevo, konkrétně třívrstvá plovoucí podlaha z bambusu. Neobvyklá struktura bambusového dřeva totiž navíc dodává bytu zvláštní nádech.
Samotné zařízení interiéru také rodina přenechala odborníkům. "Na základě návrhu Radko Květa se o detailní rozpracování kuchyně postaralo studentské studio Dorintex," říká Marcela Vodičková.
A výsledek stojí za to. Perličkou je pracovní deska se dřezem z korianu bez jediné spáry. Navíc korian je prakticky nezničitelný. Tomu také pochopitelně odpovídá jeho cena.
Profesionální interiér
Ve zbytku interiéru dominuje opět dřevo. V obývacím pokoji je to exotické tmavé wenge, které tvoří výborný kontrast s velkou bílou sedačkou. V ložnici se manželé rozhodli pro buk.
O zařízení dětských pokojíčků si do určité míry rozhodovaly samy děti. Starší syn Milan, kterému je 14 let, si zařízení vybral zcela sám. "Mladší Michal, jemuž jsou teprve čtyři roky, si řekl o skluzavku," vypráví s úsměvem Marcela Vodičková.
"Nábytek jsme mu vybrali my." Vodičkovi si nechají od odborníků radit i v drobnostech, jako je rozvěšení či nasvícení obrazů. Když už se totiž pustili do tak moderního bydlení, chtějí ho mít co nejdotaženější. Profesionálové se postarali také o elektronický systém domu. Nejedná se jen o zabezpečení; systém umožňuje ovládat prakticky celou domácnost, a to i dálkově.
Koupel v jezírku
Dům má ještě pár nedodělávek. V interiéru jsou to hlavně světla a doladit potřebuje také zahrada. Navrhoval ji architekt Zdeněk Sendler. Hotový je zatím biotop neboli umělé jezírko, rozdělené na dvě části -okrasnou a koupací.
Po několika variantách přišli architekti Sendler a Květ s návrhem, který kombinuje stěny biotopu z šalovaného betonu a kamenných zídek.
Tento přístup v sobě spojuje výsledek lidského racionálního uvažování a přírody. Vlastní bazén na koupání je dvanáct metrů dlouhý a metr a půl hluboký. Dřevěný rošt bude u atria přesazen nad hladinu vody a pro večerní atmosféru bude celé jezírko podsvícené.
 Krb v obývacím pokoji má "dvojče" z venkovní strany domu. Komín mají společný. |
 Hlavní část přízemí pojal architekt jako velkorysý otevřený prostor. |
 Pracovní deska v kuchyni je celá z prakticky nezničitelného umělého kamene korianu, včetně dřezu. |
 Vodičkovi měli o svém domě jasnou představu - chtěli funkcionalismus. |
 Tento dům je dokladem pořekadla "v jednoduchosti je krása". |
 Prostorné koupelně dominuje moderní rohová vana s masážními tryskami. |
 Ložnice |
