Jsou místa, kde se staví ostošest - třeba okolí Prahy. Vedle sebe rostou obrovská rodinná sídla i skromnější domky z katalogů. Vyplňují se i proluky mezi staršími stavbami. V jedné takové stojí nový rodinný dům.
Přestože je svým tvarem a také díky červené dřevěné fasádě nepřehlédnutelný, nikdo nemůže říci, že by mezi domy nějak vyčníval.
Na pozemku sedí, jako kdyby tu nikdy nebylo nic jiného. Velké posuvné prosklené plochy ve stylu japonských domů pouštějí do interiéru hodně světla a v létě je možné budovu otevřít do dvou částí zahrady - té směrem do ulice a té odpočinkové za domem.
Na lichoběžníkovém pozemku o velikosti necelých šest set metrů čtverečních stával před lety zahradní domek.
Zrekonstruovali si jej mladí manželé, nakonec se však rozhodli postavit si větší. "Ale stěhovat se nám moc nechtělo," přiznává majitel domu, který si nepřál uvést své jméno.
"Byla tu stálá zástavba, takže nás už nemohl nikdo s ničím překvapit, navíc máme velmi dobré vztahy se sousedy," vysvětluje důvody. Takže bylo rozhodnuto: bude se stavět přímo tady.
Třetí varianta vyhrála
První cesta vedla na stavební úřad: je vůbec možné na tak malém pozemku stavět rodinný dům? Naštěstí ano.
Druhou otázku musel vyřešit architekt: jak by měl dům vypadat? Majitelé oslovili ateliér Projektil architekti, který je nositelem Grand Prix architektů 2007 za Centrum ekologických aktivit v Olomouci-Sluňákově.
Architekti připravili tři návrhy, z nichž si manželé nakonec vybrali ten poslední. "V prvním byl dům situován k ulici a za ním byla zahrada. Ve druhém stál podél pravé části plotu a ve třetím dělil zahradu na dvě části," popisuje jeden z autorů projektu, architekt Ondřej Hofmeister.
Základní půdorys zůstal stejný jako u zahradního domku, jen se rozšířil do strany. Cihlový dům s dřevěnou fasádou měl působit velmi lehce a svým vzhledem opět odkazovat ke stavbě, která tu stála před ním.
Z jedné strany měl být připojen na dům sousedů, což naštěstí neznamenalo žádný problém. Podle místní regulace však musel mít sedlovou střechu, což architekti vyřešili po svém - střecha má tak malý sklon, že nikdo nemůže říci, že není sedlová, ale přitom je skoro rovná.
Majitelé si poté vybrali stavební firmu, a přestože navržený dům pro ni nebyl standardní zakázkou, všechno šlo dobře a za šestnáct měsíců bylo postaveno.
Zvenku bude červený
"Problémy byly snad jen s geometrií. Fasádu totiž tvoří devadesát centimetrů široké desky, které musely všude sedět," vzpomíná architekt. A proč vlastně zvolil tak netradiční typ fasády?
Dům, který se "červená"
"Působí příjemně a dům na pohled odlehčuje," odpovídá Ondřej Hofmeister a dodává, že takových fasád není v Česku mnoho.
Stejně jako o každou, tak i o dřevěnou fasádu je nutné se starat, jinak dřevo zešedne. Architekti s majiteli vybrali dřevěnému kabátu i neobvyklý odstín - tmavočervený.
Patrový dům je z přední strany podélně rozdělený slunolamem - úzkými lamelami, jež společně s ovocnými stromy před domem zabraňují tomu, aby v létě pražilo slunce přímo do velkých oken.
Sklep? Nepotřebujeme
Návštěvník domu projde nejprve velkými prosklenými dveřmi a ze zádveří vstoupí do malé chodby. Když se otočí doleva, uvidí vestavěné skříně, které zčásti nahrazují chybějící šatnu.
Když však jednu z nich otevře, zažije překvapení - bude moci vejít do pokoje pro hosty! Vedle něj je, už za klasickými dveřmi, velká koupelna se saunou.
Nachází se tu i sprcha, která se využívá k mytí kočárku či psa. Tomu odpovídá i její umístění - je mnohem níže než ta běžná.
"Můžeme tak vzít psa ze zahrady rovnou do koupelny, osprchovat ho a pak ho teprve pustit do domu," vysvětluje majitelka.
Ve vestavěných úložných prostorech vedle koupelny je umístěno mimo jiné i tepelné čerpadlo, které společně s podlahovým topením vytápí celý dům.
Majitelé v domě nechtěli sklep, protože by ho nevyužili. A pak - hrozilo by, že bude stále vlhký, protože na pozemku je podzemní voda mělce pod povrchem.
Větší část domu začíná jídelnou a kuchyňským koutem. Schodiště do patra odděluje kuchyň od velkého obývacího pokoje s krbem. V místnosti jsou ze dvou stran velká posuvná okna do obou částí zahrady.
Když se v létě zcela otevřou, přestože člověk sedí uvnitř, připadá si, jako by byl venku. Schody do patra s rafinovaným zábradlím, jehož se může držet za dolní část dítě a za horní dospělý, vedou do velkého světlého prostoru.
"Každé dítě bude mít svůj pokoj, ale tady se budou scházet ke společným hrám," plánuje majitelka, které se nedávno narodil první potomek.
Naproti dětským pokojům je ložnice propojená s další koupelnou. V úklidu tolika místností majitelům pomáhá centrální vysavač.
Přestože se manželé do domu nastěhovali koncem loňského září, interiér ještě není úplně zařízen. "Mělo by tu všechno v budoucnu více ladit," doplňuje majitelka.
Větší už bychom nechtěli
Z šestisetmetrového pozemku zabral dům celkem sto čtyřicet tři metrů čtverečních, zbytek je zahrada a také parkovací stání u silnice.
"I kdybychom měli větší pozemek, rozlehlejší dům bychom nedělali," říká majitel. "Užitná plocha dvě stě metrů čtverečních je pro rodinu víc než dost."
Z původní zahrady zbyly jen vzrostlé ovocné stromy. Novou podobu navrhla architektka. Ale jak majitelé podotýkají, jejich pes se postaral o to, aby to dnes už nebylo vidět.
Pod kuchyňským oknem je záhon s květinami a bylinkami, vzadu na zahradě zase zeleninový, oddělený od okrasné zahrady malou pracovní zástěnou.
