Místo obrazu stačí i plakát

- Někdo má rád díla Michelangela, jiný Andy Warhola, další dává přednost francouzským impresionistům. Tomu, kdo je chce mít doma, stačí jediné - vybrat si příslušný plakát. Ušetří peníze za originál (a tím i za hlídací agentury,jejichž pověst je stejně nevalná) a až ho plakát po čase omrzí, klidně jej může vyměnit za jiný. Dříve se objevovaly plakáty spíše jen v pokojích dětí a teenagerů. Na zeď se třeba jen lepily, a to pomocí speciálního lepidla UHU patfix za necelých čtyřicet korun.

Stačilo promnout malé množství lepidla jako žvýkačku a pak ji »nalepit« do rohu plakátu. Láska potomků k filmovým či pěveckým idolům mívá stejně jepičí život. Dnes jsou plakáty všude ve světě uznávaným a oblíbeným bytovým doplňkem i v obývacích pokojích apod., jejich cena bývá ovšem také nepoměrně vyšší.

Všechno podléhá módě

Výběr plakátu samozřejmě závisí na vkusu, ale některé »zvyky« mají něco do sebe. »Do interiéru zařízeného stylovým nebo starším nábytkem se plakát s moderní tematikou příliš nehodí, lidé sem volí spíše motivy květin, ovoce, starých map, lodí nebo uniforem. Papír má už takzvanou patinu a dobře ladí s okolím. Oblíbené jsou také plakáty na dřevě,« vysvětluje Julie Lindová z pražské Gallerie del Manifesto, jež se na prodej plakátů specializuje. Po vlně černobílých plakátů nebo pop-artu zde patří k nejprodávanějším motivům například maják uprostřed rozbouřeného moře. »Své« zákazníky však mají i slavní fotografové nebo současní malíři, Helmut Newton, Robert Maplethorpe, Thomas McKnight či K. Haring, jejichž plakáty se nabízejí i ve formátech 100 x 140 centimetrů. Ty pak ovšem stojí kolem 1300 korun. Se zarámováním do jednoduchého - nejčastěji černého rámu - zaplatíte kolem tří tisíc korun. »Velmi dobře by se prodávaly i plakáty Karla Saudka, ale za autorská práva chce jejich holandský vlastník velmi vysokou cenu,« tvrdí Julie Lindová. Cena plakátu totiž stoupá a klesá také nejen s kvalitou jeho tisku, ale také s autorskými právy. Když je umělec po smrti již více než 50 let, končí povinnost »vypořádat se« s dědici autorských práv. Proto může být Michelangelo nebo francouzští impresionisté podstatně levnější než současný malíř nebo fotograf. Výjimky ovšem existují i zde,a to v případě,že jde o limitovanou sérii.

Černý rám se používá nejčastěji

K plakátům se dnes nejčastěji používají jednoduché úzké dřevěné nebo kovové rámy v černé barvě. Někdy se však volí dřevěný rám, jehož barva se opakuje na plakátu. Bývá to velmi efektní, nevýhodou je pouze případná výměna plakátu za pár let. Mnohem obtížněji budete do stále funkčního rámu vybírat barevně odpovídající nový plakát. Širší kovové, byť barevné rámy se do běžných obytných interiérů nedoporučují, patří spíše do kanceláří apod. Občas se na trhu objevují už zarámované plakáty v dřevěných rámech s dobře napodobenou patinou. I menší formát vás však přijde asi na 1600 korun, protože se dovážejí až z USA. Neodmyslitelnou součástí zarámovaných fotografií a některých plakátů bývá pasparta, která brání přímému kontaktu se sklem - a tím i poškození. Používá se pasparta o tloušťce jednoho až dvou a půl milimetru, jejíž dolní část bývá o jeden až čtyři centimetry širší než zbývající strany. Jinak by totiž vznikl optický klam, že pasparta je dole užší. Pasparta může mít i takzvanou muzeální kvalitu: není tak »kyselá«, což znamená, že je vyrobena z čisté bavlny. »Většinou se jí dožadují profesionální fotografové, jako například Tono Stano,« říká Jan Čvančara z firmy Dantik, která se na rámováná specializuje. Zespodu chrání plakát nebo fotografii karton, ale není samospasitelný. Zatímco obraz na plátně totiž klidně přijme určitou vlhkost, aniž by se poškodil, fotografie a plakát se zkroutí. »Na vlhkou, ale také na čerstvě vyštukovanou zeď nebo hned po vymalování plakáty ani fotografie nevěšte, mohlo by se vám snadno stát, že se zkrabatí,« varuje Julie Lindová. To je také jeden z důvodů, proč je lepší si připlatit a pořídit si ve specializované prodejně plakát na tuhém a kvalitním papíru a nechat jej podložit kartonem. Levné plakáty v cenách kolem sto korun, které prodávají hlavně papírnictví, se vám pod sklem vlivem kolísání teplot a vlhkosti v místnosti klidně zkroutí i na suché zdi. Navíc výtvarná hodnota těchto plakátů nebývá příliš valná.

KAM A JAK S PLAKÁTEM

Pro výběr formátu a umístění plakátu platí obdobná pravidla jako pro obrazy.Na velkou plochu nepatří malý plakát, který by si tu mohl připadat jako opuštěný sirotek na poušti, na omezený prostor garsoniéry se nevěší plakát zvící velikosti silničního billboardu. První případ lze ovšem vyřešit snadno pořídit si plakátů hned několik. Pražská výtvarnice Jana Křížová doporučuje brát i ohled na barevné řešení pokoje: »Interiér laděný do poklidných tónů snese i barevnou plakátovou ‚bombu‘, pokud už jste si ovšem dopřáli barevně výrazné čalounění nebo závěsy, zvolte raději monochromní ladění.« Jestliže chcete použít umělé světlo na zdůraznění, pak nesmí jít přímo na plakát, ale těsně nad něj, nebo dokonce na strop, aby bylo příjemně měkké a rozptýlené. Do pokojů zařízených techno stylem nebo do pracoven je podle Jany Křížové možné použít i zarámované fotografie. Jejich použití v interiéru je vzhledem k tomu, že jde o takzvaně poměrně tvrdou techniku, obtížnější než u plakátů. Optický střed pověšeného plakátu by měl být jen o málo níž, než je úroveň očí. Jestliže umístíte plakát nad pohovku, pak se doporučuje ponechat střed ve výšce očí sedícího člověka. Pomocí širokého plakátu lze stěnu opticky rozšířit, vysoký ji zase zvýší.

JAK OCHRÁNIT PLAKÁT PŘED STÁRNUTÍM

Plakát může ovšem přežít i svého majitele, a to tehdy, když se použije metoda takzvaného laminování. Není však laciné. Protože klasické plakáty mívají rozměr 70 x 100 centimetrů, za kopii zaplatíte asi dva a půl tisíce korun. Plakát se totiž přenáší pomocí digitálního tisku z počítače na papír, nebo dokonce na plátno.Pak se může »zatavit« do průhledné fólie, a to jednostranně nebo oboustranně. (Tento způsob se používá například na průkazy.) Laminace je vhodná nejen pro plakáty, ale také pro velké nástěnné mapy. Počítač je schopen zmenšit předlohu až o padesát procent. Takzvaná jednostranná laminace u formátu A0 přijde asi na 260 až 360 korun. Pokud bude mít zákazník zájem, může si připlatit za ochrannou vrstvu proti UV paprskům a oděru. Tato úprava stojí kolem 300 korun. Dalším vylepšením je pěnový podklad nahrazující tvrdý karton. Pěna je odolnější vůči vlhku a je také lehčí. Náročný zákazník si může objednat i takzvané kašírování, což znamená, že se k laminování a podkladové pěnové desce použijí »rámečky« z různých typů materiálů. Kašírování stojí asi 360 korun. U plakátů by si však měl každý uvědomit, že plakát je užitková věc, a podle toho se také k němu chovat. Většina plakátů by měla sloužit pro okrasu jen určitou dobu.

Maják v bouři patří dnes k nejprodávanějším motivům. Proč se tak stalo, obchodníci sami nevědí.