Tedy k tomu, co skvěle vypadá na fotografiích (a často získává i ceny v architektonických soutěžích), ale upřímně: majitel takového bytu si občas připadá jako na návštěvě ve výloze velkého designérského showroomu. Těžko se vám ale k tomu někdo přizná!
Naštěstí v tomto případě se sešel rozumný investor a zkušený architekt. A tak přišly ke slovu dřevo, barvy a spousta chytrých nápadů. Největší radost z toho mají tři děti, které tu našly skvělý domov.
Praktická dispozice
První, co vás napadne po pár metrech, které projdete bytem, bude možná poněkud překvapivé zjištění: ten byt není až tak velký! Při ploše 300 m2 to zní obyvateli třeba panelákové garsoniéry trochu paradoxně, ale je to tak.
Nic zde totiž neomračuje prostorem: předsíň ve tvaru L je jen trochu delší, než bývá zvykem. Ústí do obytného prostoru s minimem nábytku a „minipracovnou“ skrytou za nízkou zídkou (rotoped stojící opuštěně vedle psacího stolu má důvod se tvářit zklamaně, byl zatím použit jednou, a to možná, marně pátrá majitel v paměti).
Kuchyňská část je skryta ve velkém „výklenku“. Efektní kombinace šedé a lamina s motivem dřeva (kdepak, žádná drahá luxusní dýha nebo masiv, i když konečný výsledek vypadá skvěle!), jen podle návrhu architekta Ladislava Langera dobře vyrobená česká kuchyně s pracovními a obkladovými žulovými deskami. Poskytuje dostatek prostoru jak pro vaření, tak pro ukládání.
„Pracovní desky jsou skvělé, i když mají hrubší povrch, stačí je jen setřít savou utěrkou!“ tvrdí paní Andrea, která si stejně tak chválí i drtič odpadků. Kakao, čaj, porcování kuřete, nic deskám nevadí – a kosti z drůbeže či slupky pak stejně rychle zmizí v trubkách pod drtičem.
Poněkud horší zkušenost má s odolností plastových židlí u jídelního stolu. „Poměrně snadno se poškrábou, stačí, když přijde návštěva a má na sobě džíny s ostřejšími cvočky,“ popisuje paní Andrea trochu smutně osud jedné z židlí.
Jejímu partnerovi vadí spíše něco jiného, dodnes se tak úplně nesmířil se spojením kuchyně a obytného prostoru. Důvod? Samozřejmě hluk spojený s kuchyňským provozem, jemuž se nelze vyhnout ani tam, kde jsou použity ty nejtišší spotřebiče.
Možná vás zarazí, že v kuchyni neuvidíte jeden z posledních výkřiků domácích spotřebičů, a to americkou lednici, tak typickou pro velké domácnosti. Mezi předsíni a kuchyní byste totiž našli nenápadnou chodbu – spíž. Dříve byla samozřejmostí, bohužel dnes patří k záležitostem ojedinělým, a to dokonce i v nových rodinných domcích. Jenže architekt Langer ví z vlastní zkušenosti, jak se vyplatí.
Díky orientaci na sever je spíž dostatečně chladná, nechybí ani okno. Vejde se sem spousta limonád a minerálek i malá vinotéka. „Máme rádi bílé víno, proto jsme si ji pořídili,“ vysvětluje Andrea. Umístění spíže blízko vchodu do bytu se v praxi velmi osvědčilo. „Proč chodit s nákupy přes půlku bytu? Pro tři děti musíte mít spoustu věcí, tak proč si nezjednodušit život?“ říká s přesvědčením architekt Langer.
Zázemí bytu věnoval vůbec velkou pozornost. Proto zde najdete velkou šatnu, komoru i další místnůstku na sportovní vybavení. Golfové hole nebo vybavení na hory pro pětičlennou rodinu není žádná miniaturní záležitost a sklep byt nemá.
Dětský ráj za dveřmi
Dokonale uklizený obývací pokoj se smetanovými pohovkami a jídelna se skleněnou deskou a židlemi s plastovými sedáky zdánlivě vylučují existenci dětského živlu. Jenže stačí otevřít posuvné dveře v čele hlavní obytné části – a je jasné, kdo zde bydlí. Předsíň, koupelna, tři pokoje – prostě další byt „pod uzavřením“. Není to žádné vyhnanství, za rodiči stačí projít pár metrů.
Velký rohový modrý pokoj, kde „brázdí“ postel střed pokoje, patří osmiletému synovi. Má hudební sklony, takže akordeon a další nástroje nejsou žádnou dekorací. „Myslím si, že je lepší, když děti mají nějaké koníčky, než aby seděly jen před počítačem nebo televizí,“ říká maminka, která jinak nechává dětem volnou ruku.
Zvláště pokoje šestiletých dvojčátek tak hýří typickými dětskými plakáty, hračkami a vším, co děti dokáží posbírat. Každý pokoj je jiný, a tak to má být, a to i v případě dvojčat. Hlavně psychologové u nich varují před „zdvojováním“ oblečení i nábytku. Před tím varoval už profesor Zdeněk Matějček, nestor dětských psychologů: každé dítě je individualita, a jako k takové se má k němu přistupovat.
Tady ovšem rodiče i architekt důsledně dbali odlišnou barevnost, jiné řešení. Každý má prostě své, pouze koupelna je společná. Zatím všichni tři preferují vanu, ale kdoví, časem se jim možná bude více líbit sprchový kout.
„Nejdříve jsme se trochu báli, že si děvčata budou vyčítat: jedna má asymetricky umístěné rohové lůžko, druhá patrové, ale vůbec ne, nikdy je nenapadlo něco porovnávat. Naopak cítíme, že je každá pyšná na svůj pokoj, společně se zatím scházejí v prostředním, který vnímají jako střed svého ´bytu´, prohlašuje otec.
Další informace k tématu najdete v Living 1/2006
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
 Byt s bazénem vznikl spojením několika malometrážních bytů. |
