Na pozemku o rozloze 115 metrů čtverečních vznikla dvoupodlažní opláštěná

Na pozemku o rozloze 115 metrů čtverečních vznikla dvoupodlažní opláštěná dřevostavba. | foto: Koji Fujii / Nacasa&Pertners Inc.

Místo domu díra, peníze fuč. Trnitá cesta rodiny za vlastním bydlením

  • 84
Manželé Keigo a Ayako Nishimotovi, jejich dvanáctiletý syn Shoko a desetiletá dcera Ayu se po několik letech a mnoha peripetiích dočkali vlastního rodinného domu. Námaha se vyplatila. Dům sice nemá žádná okna, ale strop tvoří celá sestava velkých světlíků, která přivádí do pokojů světlo.

Paní Ayako, bývalá letuška, celý život bydlela ve stejném bytě v centru Jokohamy. Po odstěhování rodičů v něm založila s manželem Keigem, finančním manažerem, vlastní rodinu. Když měl syn před lety nastoupit na prestižní základní školu, přestal jim rušný střed města vyhovovat. Rozhodli se najít klidnější čtvrť blíž škole a kroužkům.

Po krátkém hledání padla volba na pozemek ve výborné lokalitě se skvělou dostupností, jehož jedinou vadou byla dispozice. Ležel schoulený v kopci, v okolní zástavbě rodinných domů, činžáků a kanceláří, pod úrovní cesty.

Projděte se domem bez oken

Manželé se přesto s vervou pustili do hledání projekční a stavební kanceláře. Dům začali plánovat s rodinným známým, zaměstnancem architektonické kanceláře zaměřené na obchodní domy. Rodinný dům byl pro něj první samostatnou zakázkou.

Navrhl čtyřpatrový věžovitý dům, ve kterém by byla dvě patra téměř nevyužitá kvůli nedostatku denního světla. Navíc by stavba stála dvojnásobek toho, co si mohla rodina dovolit.

S architektem se tedy rozloučili a začali hledat dalšího. Ten navrhl skromný a nenáročný dům a dokonce jim doporučil stavební firmu, která na něm okamžitě začala pracovat. Ani tato stavba nebyla zcela podle gusta investorů, ale nechtěli dále ztrácet čas vymýšlením jiného návrhu.

Stavební firma na pozemku vykopala čtyřmetrové základy, čímž narušila statiku okolostojících domů. Dříve, než se stihla věc s rozčílenými sousedy vyřešit, zmizeli ze stavby dělníci a ztratil se i majitel firmy se zálohou, kterou od Nishimotových dostal. Po několika týdnech pátrání se manželé dozvěděli, že stavební firma zbankrotovala a své peníze již neuvidí.

Centrální obytnou zónou je obývací pokoj s kuchyní a jídelnou.

Doslova vysvobozením byl architekt Takeshi Hosaka. Ayako ho jednoho dne viděla v televizní debatě o domech, které vznikají v jeho studiu a jsou ovlivněné mnoha limity, ať už ze strany majitelů či pozemku. Jako například dům se stovkou oken umožňující tělesně postiženým snadnější komunikaci.

Okamžitě po skončení relace Takeshimu zatelefonovala. Od první schůzky bylo jasné, že tentokrát už vsadila rodina na správnou kartu.

Hledání cesty ven z potíží zapříčiněných minulými staviteli a architekty a vytvoření nového návrhu se protáhlo na sedm měsíců, od února do konce srpna roku 2010. Hned v září započali dělníci práci na stavbě a v květnu 2011 se rodina mohla konečně přestěhovat.

Hosaka navrhl do minimalisticky zařízeného interiéru unikátní jídelní stůl se skleněnou deskou, ve které se ze stropu zrcadlí oblouky jednotlivých světlíků.

Základním požadavkem byl prozářený, prostorný a veselý dům. Finanční limit byl v přepočtu devět a půl milionu korun. Na pozemku o rozloze 115 metrů čtverečních tak vznikla dvoupodlažní opláštěná dřevostavba.

Dům nemá okna. Jediným přívodem denního světla do interiéru jsou čtvercové světlíky ve stropu stavby. Je jich celkem dvacet devět a každý má rozměr 70 centimetrů. V nich světlo lomí obloukové desky, které zároveň fungují i jako větrací a tepelně izolační systém.

Vstup do domu je pod úrovní cesty.

Na snímku je vidět střecha se světlíky.

Centrální zónou je obývací pokoj s kuchyní a jídelnou. Takeshi Hosaka navrhl do minimalisticky zařízeného interiéru unikátní jídelní stůl se skleněnou deskou, ve které se ze stropu zrcadlí oblouky jednotlivých světlíků.

Skrz ně proudí světlo i do dětských pokojíčků, pracovny a oddělených manželských ložnic. Hosaka v domě použil i své oblíbené podlahami prorůstající živé rostliny.

, pro iDNES.cz