Tisíc let bydlení nás zve k přemýšlení. Co se na domech nejvíc změnilo? Po menším statistickém průzkumu jsme dostali jednoznačnou odpověď: SCHODY! Zkusili jste už jít po těch středověkých schodech s podpatky? "Jasně, že se ty dámy musely nechat nosit," praví s porozuměním paní Broučková, "natož v těch krinolínách. Ty mohly nechat navěky nahoře ve věži, jak o tom referují četné románky," podotýká pan Brouček. A to nemluvíme o VÝTAHU, jehož předchůdce z Francie z r. 1867 potřeboval vylepšení z Anglie i Německa - Otis, Siemens - jména, která jsou nám stále dobře známá. Co se tedy změnilo zásadního na bydlení za toto tisíciletí? Zaručeně máme lepší TOPENÍ. Ty krásné středověké krby, u nichž se sedělo, se líbí hlavně při letních turistických návštěvách historických památek. I Angličani uznávají, že jejich systém topit v krbu a pálit obličej nevylučuje revma zad... Už proto, že je v jejich kamenných domech většinou vlhko. KOUPELNA, sanitární zařízení, to jasně začátek tisíciletí znalo. Ztratila se radost starých Římanů z koupelí v horkých, pak vlažných a nakonec studených lázních, které nám ilustrují vykopávky. V sídle francouzských králů ve Versailles jsou turistickou atrakcí malá umývadla, v nichž se tyto slavné osobnosti myly, pokud vůbec. Zato teď nás čekají koupelny s vanami s (skoro) mořskými vlnami pro rodinná setkání. Koupelna se zvětšuje tak, aby zde bylo místo na rotoped či přímo minitělocvičnu, ale třeba i televizi a křesílka, v nichž spočine ráda i intimní návštěva. Tak to aspoň slibují na Cerasie, boloňském veletrhu keramik a koupelen. Ale pozor, záchodové zařízení už znali v dávných stoletích. Podívejte se na hrad Lipnici nad Sázavou. Ta věc je taková šachta až z výše věže. POSTELE byly kdysi kratší, to zjistíte na návštěvách zámků. Opravdu jsme všichni natolik vyrostli? Byly tvrdé i moc měkké, z travin i z peří. Nakonec přiznejme si, že se naše matrace také pohybují mezi těmito dvěma extrémy, tvrdým a měkkým. A ŽIDLE: od první stoličky, asi z pařezu, až po trůn. Židle jsou velká kapitola, i když si to spousta lidí neuvědomuje. Třeba jednou zajet na světový unikát, veletrh židlí v severoitalském městě Udine, v jehož okolí se vyrábí asi půlka židlí celé Evropy, aby se člověk probudil. Jak mohou být ty židle různé a krásné a nejen čtyřnohé. STOLY měli rádi dlouhé a úzké a natož SKŘÍNĚ, obrovské! Nebylo to stavěné pro paneláky, s těmi naši předkově nepočítali. "Ale hlavně," říhá paní Broučková. "napřed ženské měly těžké žehlení, pak jim to ulehčili, a teď už se skoro ani nežehlí. S praním je to shora stejné: napřed to bylo těžší, pak lehčí, a teď... abychom všechno skoro hned vyhodili! lnu, bylo to Iehčí, když to bylo těžší." Pan Brouček tvrdí: "Bylo to jednodušší když toho bulo málo, a co bylo, nás těšilo. To platí pro celé tisíciletí. Dnes si navíc musíme vybírat ze spousty věcí a to je problém." Inu, musíme být rozumní. Co kdyby přišel pan Brouček doopravdy?!
Autorka je spolupracovnicí redakce