Když přijdete na návštěvu ke Karolině Šormové a Jaroslavu Hájkovi, dostanete zelené pantofle. Mužský člen rodiny je totiž velkým fanouškem fotbalového klubu Bohemians 1905, který má ve znaku zelenou barvu.
Kromě obrázku klokana od dcery Laury na nástěnce za vchodovými dveřmi se však tato záliba v bytě neprojevuje. Hlavní barvou je tu bílá, nejen na stěnách, ale i na podlahách, nábytku a schodišti.
"Byt je úzký a dlouhý, takže původně vypadal tmavý. Bílá je praktická, hodí se k ní cokoliv. Jen na schodiště bychom ji příště nepoužili, nátěr se špiní," říká majitelka. Bílou kontrastně doplňují tmavší kousky nábytku, tapeta v obývacím pokoji, barevné obrazy a několik dekorací.
Byt je mezonetový, zabírá dvě patra. Dole je kuchyně, dětský pokoj s malou koupelnou a vstupem na terasu, nahoře ložnice, velká koupelna s vanou a obývací pokoj s pracovním koutem. Ložnice a dětský pokoj mají okna do zahrady, obývací pokoj a kuchyně do ulice.
V bytě najdete jen minimum dveří. "Co nejvíc jsme je vynechali, abychom zvětšili prostor. Jinak chodíte ze dveří do dveří a spousta z nich je zbytečná," vysvětluje bratr majitelky Filip Šorm, který navrhl rekonstrukci.
Kromě vchodových a balkonových tak zůstaly jen ty do malé koupelny, do dětského pokoje, na toaletu v horním patře a skleněné dveře velké koupelny. Všudypřítomným prvkem jsou zrcadla, která též opticky zvětšují.
Napodobit časopisy, ale nezruinovat se
Karolina Šormová s přítelem a dcerou dříve bydlela v padesátimetrovém bytě v Nuslích. "Zrekonstruovali jsme ho, ale půl roku nato jsem se jednoho rána probudila a řekla si, že musíme najít větší. Aspoň se pak lépe prodal," vypráví Šormová.
V Nuslích se jim líbilo, ale v realitní nabídce tam nenašli nic, co by je zaujalo. "Když jsem pak přišla do tohoto bytu a viděla i rekonstruovaný vzorový byt, okamžitě jsem věděla: tohle musím mít!" říká majitelka.
Byt však potřeboval modernizaci. Byl tmavý, na podlaze korek, zastaralá linka. Část obývacího pokoje zbytečně zabírala zimní zahrada. Proto se majitelka obrátila na bratra, který se v Pražské správě nemovitostí zabývá návrhy interiérů. "Jeho práce se mi líbila. A je to bratr, takže mi všechno změřil, nakreslil a objížděl se mnou sklady nábytku," vysvětluje Šormová.
Nápady čerpali v časopisech. "Nejtěžší pak bylo převést představy do reality, ale nezruinovat se," říká návrhář. Aby ušetřili, nakupovali přes internet. Nikdy však naslepo, vždy zajeli do skladu a pracovníky obchodu přemluvili, aby si zboží mohli prohlédnout.
Většinu prací dělali sami, s pomocí přátel. Při rekonstrukci uvažovali i o variantě s obývacím pokojem v přízemí a dětským pokojem nahoře. "To by ale horní patro bylo přes den prázdné, chodilo by se tam jen spát," vysvětluje Filip Šorm, proč zvolili variantu s obývákem nahoře.
Rekonstrukce trvala pět měsíců. Vzali to "z gruntu", z původního vybavení zůstaly jen vestavěné skříně v přízemí a schodiště, obojí nově natřené na bílo. "Vyšlo to, že jsme původní byt prodali a do měsíce se stěhovali. Bylo to před Vánocemi, takže jsme si dali pěkný dárek," vzpomíná Karolina Šormová.
Zrcadlo za linkou se nejlépe čistí
Majitelé bytu jako by chtěli návštěvy hned zpočátku co nejvíc šokovat. Jen co se vytočíte v zádveří, ocitnete se v kuchyni. Skoro jako by linka stála v předsíni. Původně předsíň od kuchyně oddělovaly dveře, při rekonstrukci však přišly pryč. Vstup do bytu přes kuchyň obyvatelům nijak nevadí.
A než se vzpamatujete, přijde druhé překvapení. Celá stěna za kuchyňskou linkou je obložená zrcadly. Další trik, jak si poradit s úzkou dispozicí. "Spoustu lidí zrcadlo v kuchyni překvapí. Ale je to materiál, který se nejlépe čistí," říká Filip Šorm. A jeho sestra si ho pochvaluje: "Moc nevaříme a máme pánev na smažení bez tuku, takže s údržbou moc práce není."
Jen s lepením zrcadel byl problém, muselo se předělávat. "Je těžké najít dobrého zrcadláře. Člověk si musí uvědomit, že se lepí něco rovného na něco křivého. Když řemeslník nevyrovná zeď podložkami, je pak křivá zeď i zrcadlo," popisuje návrhář Šorm.
Pozornost vzbudí i netradiční svítidlo nad kuchyňskou linkou. Pod stropem visí větev, na kterou majitelé zavěsili žárovky a skleněné baňky. Čím žárovky nahradí, až se přestanou prodávat, s tím si hlavu nelámou. "Máme zásobu," usmívá se Karolina Šormová.
Jídelnímu koutu i celému přízemí dominuje obří designová váza. Je z plastu, takže na svou velikost je poměrně lehká, váží 13 kilogramů. Vnitřní prostor tvoří jen kapsa v horní části, takže rostliny nepropadnou nijak hluboko.
Vana mezi obývákem a ložnicí
Horní patro je též propojené do jednoho prostoru. Koupelnu od obývacího pokoje odděluje skleněná stěna se závěsem, od ložnice jen závěs. Proto vana vypadá jako uprostřed obývacího pokoje. Anebo jako v ložnici, podle toho, odkud se díváte.
"Když jsme chtěli vanu určitého tvaru doprostřed místnosti, byl problém, aby nestála 200 tisíc. Nakonec jsme ji koupili za 20 tisíc - přes internet a navíc z výstavy," pochvaluje si Filip Šorm.
Jaroslav Hájek chtěl původně sprchový kout. Ale nakonec si vanu zamiloval. "Pořád kupuje nějaké pěny a přísady do koupele," říká Karolina Šormová. Celý půlrok po nastěhování tu nebyly závěsy. "Když jsme se koupali, bylo sem ze tří stran vidět. Ale zvykli jsme si, záclony nejsou tak nutné," říká Karolina Šormová. Vlhkost z koupelny ložnici neovlivňuje, v prostoru se rozptýlí.
Se skleněným umyvadlem si instalatéři ze začátku nevěděli rady a trvalo dlouho, než se jim ho povedlo sestavit. Takové atypické věci navíc Filip Šorm doporučuje vyzkoušet na místě už při hrubé stavbě.
"Když jsme to udělali s umyvadlem, zjistili jsme, že se kolem něj nedá projít na toaletu. Proto jsme pak museli směrem k ložnici o kousek prodloužit zeď," říká návrhář.
Nábytek v obývacím pokoji si majitelé přinesli z původního bytu. Pracovní kout od zbytku obývacího pokoje odděluje bílá knihovna. Ložnici dříve neměli, takže ji museli nově zařídit.
Šetřit na skříních se nevyplatilo
V novém bytě jsou všichni tři obyvatelé spokojení. Z klidné čtvrti to mají jen deset minut tramvají do centra. Nedaleko je přírodní park, cyklostezka, říční lázně a plavecký bazén.
"Teď v zimě jsem ocenila garáž. Když nasněží, nasedám do vyhřátého auta a nemusím čistit okna," říká Karolina Šormová. Na větší byt si rychle zvykli. Nechápou, jak se dřív do toho menšího vešli.
Jen kdyby dělali rekonstrukci příště, nešetřili by na koupelnových armaturách a na skříních, do koupelen by dali podlahové vytápění. Levné armatury budou muset brzy vyměnit. A repasování skříní se moc nevyplatilo. Za nové skříně by dali 20 tisíc korun. Oprava stála 10 tisíc a byla s ní spousta práce.
I když je interiér zabydlený, hotový prý nebude nikdy. "Mám potřebu pořád něco měnit. Chtěla bych vyměnit schody, dveře od skříní, přidat víc zrcadel, do jídelního koutu koberec. A koupit vinotéku, protože mám ráda dobré víno," dodává Karolina Šormová.
PŘED REKONSTRUKCÍByt v Praze-PodolíAutor rekonstrukce: Filip Šorm, Pražská správa nemovitostí Kolik stála rekonstrukceStavební materiál 50 000 Kč Pavlačový panelák se zahradouPanelový dům s vyzdívanými příčkami navrhl v roce 1989 architekt Lukáš Velíšek, dnes člen Architektonického ateliéru Aleš. Suterén a přízemí jsou z velké části volné, nad nimi se klene obytná část, zavěšená do dvou věží se schodišti a výtahy po stranách domu. Suterén zabírá garáž, v přízemí byla samoobsluha potravin, dnes změněná na koupelnové studio. Byty jsou přístupné z pavlačí, střídají se menší s většími, mezonetovými. Válcové větračky velkých bytů tvoří výrazný dekorační prvek hlavního průčelí. Za domem je zahrada se vzrostlými kaštany a s dětským hřištěm. Dům stojí od roku 1993, původně sloužil zaměstnancům České pojišťovny. Později jej rekonstruovala Pražská správa nemovitostí a byty nabídla k prodeji, několik jich je ještě k dispozici. Více najdete na www.psn.cz. |