| BYTOVÉ A RODINNÉ DOMY OCENĚNÉ V SOUTĚŽI GRAND PRIX ARCHITEKTŮ najdete na www.idnes.cz/grandprix. |
To znamená, že lidé by si neměli stavět dům v polích a pak dojíždět autem za prací do centra a za nákupy na jiné předměstí, ale měli by mít všechno na jednom místě.
V Košířích stál dům pro jednu rodinu a teď jsou na jeho místě čtyři byty. Je to reakce na rozpínání předměstí?
To není náhoda, ale moje životní přesvědčení. Jsem rád, že majitelé přišli s tímhle nápadem. V dnešní době je potřeba města zahušťovat. Zbytečně se rozpínají do okrajů a to je nepříznivý jev. Tenhle dům je příklad, že místo jednoho bytu můžou na stejném prostoru stát čtyři. - čtěte Na návštěvě v terasovém domě v Košířích
Proč předměstí vadí?
Hodně lidí má představu, že dobré bydlení znamená dům se zahradou. To ale zabere spoustu místa. Ta sídelní kaše, jak tomu říkám, je energeticky nejnáročnější způsob výstavby sídel. Rozděluje sociální skupiny, způsobuje závislost na automobilu a tím i dopravní problémy. Naštěstí už lidé znovu začínají objevovat výhody městského života. Sice tam mám pěkný dům, hezkou zahradu, ale není tam nic. Nedojdu si koupit rohlík, nedojdu si na kafe, není tam kino ani školka.
Co je podle vás důvodem, že si tolik lidí staví rodinné domy?
Nejsou to jen praktické důvody, že si můžete bydlení udělat podle sebe, mít tam hodně metrů čtverečních a zahradu. Člověk zároveň jakoby stoupá na společenském žebříčku.
Neovlivňují masovou výstavbu rodinných domů také úřady?
Ovlivňují. Třeba pražský územní plán je podle mě protiměstský. Když se vymezí obytné území, všude vás to škrtí, všude se říká, co se nesmí. Limity jsou nastaveny tak, že, když to přeženu, kdyby všude stály jenom domky, je to parádní. To, co dneska člověk obdivuje na Starém Městě nebo na Malé Straně - uličky, hospody a obchody, to dneska nepostavíte. Nemáte šanci.
Jak se daří prosazovat stavby, jako je dům v Košířích?
Běžně dneska investor začíná tím, že jde měnit územní plán. Územní plány ve vyspělých zemích zažijí za dobu své existence pět nebo deset změn, v Praze už jich je asi čtyři a půl tisíce. To je moc. V Košířích jsme ale měli štěstí, že ta lokalita je braná jako zastavěné území. Neplatil tu limit na hustotu zastavěnosti a díky tomu šlo schvalování hladce. Kdyby tu regulace byla, čekaly by nás dlouhé obstrukce.
Proč by se měly na jednom místě míchat různé funkce, tedy bydlení s kancelářemi, kulturou, sportem a obchody?
Je to pohodlnější. Dnes je skoro luxus dojít někam pěšky nebo dojet na kole, neřešit pořád, kde zaparkuji, nestresovat se v zácpách. Také je to levnější pro daňové poplatníky a šetrnější k životnímu prostředí, protože když jsou bydlení, kanceláře a obchody na různých místech, lidé se mezi nimi musí přemisťovat. Nejde jen o hluk a výfukové plyny, ale také o drahé dopravní stavby.
|
Pavel Hnilička |
