Běžnému zákazníkovi jsou ovšem stesky či nadšení výrobců, upřímně řečeno, docela jedno. Chce si vybrat. A dobře. Jenže jen málokdy má dost peněz.
Už pohled na letošní katalog ledacos prozradil. Zeštíhlení počtu vystavovatelů bylo docela patrné. Na druhé straně domácí výrobci, kteří vydrželi, se přece jen přibližují tomu, co je běžně vidět v zahraničí. Pokud jde o prodej, recese ekonomiky byla znatelná. A hodně. Dobře se prodávaly levnější výrobky. Dražší kusy, zejména domácí výroby, se prodávaly hůř, a tak firmy smutně vzpomínaly na nedávný veletrh Art Design v Praze, kde nebyla nouze o movité zákazníky.
Kuchyňská zastavení
Domácí výrobci kuchyní zaťali zuby a snaží se držet krok se světem. Stejně jako na lednovém mezinárodním veletrhu nábytku v Kolíně nad Rýnem, se řada z nich rozhodla nabídnout kuchyně, kde se výrazně prosazuje hliník, mléčné sklo a jednoduché tvary. Místo klasických spodních skřínek se uplatňují zásuvky, které nabízejí dokonalý přehled a pohodlnou manipulaci. "Tyto zásuvky už nejsou trend, ale samozřejmost," tvrdí designér Petr Shromáždil z firmy Hanák nábytek, která patří k největším domácím výrobcům kuchyňského nábytku. Z kuchyní mizí německá zdobnost, mnohde už ubylo i horních skřínek, tak jak je to ve světě běžné. Sporák se stále častěji objevuje v takzvané ostrůvkové verzi (viz obr.), na kterou navazuje stůl, byť třeba jen v podobě malého, takzvaného snídaňového stolování. Pozor, toto řešení je sice trend, který architekti rádi používají, ale nemusí vyhovovat každému! Stejně jako v Kolíně, i v Brně sáhli výrobci kuchyní po spotřebičích, jejichž čelní plochy jsou vyrobeny z eloxovaného hliníku se speciální úpravou, zejména po výrobcích se značkou Siemens. Hliník je ovšem ještě dražší nerez, a tak si jej nemůže koupit každý. Největší domácí výrobce kuchyní Koryna, který nabízí i spotřebiče se svou značkou, proto přišel s jejich novým provedením, které odpovídá současnému "kovovému" trendu. "Matovaný kov se prosazuje už i u nás takovým tempem, že nám na naši žádost italský výrobce začal dodávat jako novinku digestoř ve stejném 'hliníkovém' provedení, které designem ladí se sporáky od těch nejlepších firem," říká Miroslav Pelichovský z firmy Incos Alfa, jednoho z největších dovozců odsavačů na tuzemský trh. Radost z toho, že světové trendy přišly i na náš trh, kazí trochu tak skutečnost, že je třeba je zaplatit. Kuchyně levné nejsou. Typy v cenách kolem 750 tisíc (včetně spotřebičů), jsou sice určeny jen pro malou klientelu, ale i za nábytek pro minikuchyň zaplatíte kolem 20 tisíc, a to pouze za skřínky. V této ceně nejsou pracovní desky nebo dřez, o sporáku nemluvě.
Čalouněný nábytek
I tady se začíná blýskat na lepší časy. V Brně byste už marně hledali dříve oblíbené mikroplyše. Mnozí domácí vystavovatelé se zato pyšnili módními žinylkami, opět z tuzemské produkce. Pokud jde o tvary, pak se nejmódnějšímu krychlovému pojetí přiblížil nejvíce slovenský Mobilier, který zde vystavoval sestavu Sofia, nedávno oceněnou na veletrhu v Nitře. Přibližně za 35 tisíc si můžete pořídit jak dvoupohovku, tak sezení s odkladní plochou a stolek. Zvýšená účast zahraničních firem nabízejících matrace a rošty svědčí o tom, že i na domácím trhu začíná zákazníka zajímat také to, na čem spí, nikoliv jen barva čalouněné látky. Ani domácí výrobci matrací a roštů si nestěžovali na nezájem zákazníků. V jejich expozicích bylo velmi rušno. Ceny domácích firem jsou totiž mnohem výhodnější než u zboží z dovozu. Dobrou matraci či rošt pořídíte již kolem 3500 korun. "Toto odvětví zaznamenává vzestup, a dokonce pamatuje i na ty, kteří musí počítat s každou korunou," tvrdí Helena Prokopová z Cechu čalouníků, "zajímavou novinkou je například snímatelný prošívaný potah Kvarta na matraci. Stojí od 1000 do 1200 korun podle velikosti. Vzduchové vrstvy výrazně zvyšují kvalitu a hygienu spaní. Potah tvoří dvě části spojené zipem, takže jej snadno vyperete v pračce." Pohodlí ovšem neplyne jen z lamelových roštů nebo matrací, ale také z tradice. Pohovka Faust z Polstrinu Design nadchla hlavně starší návštěvníky. Připomněla jim babiččin otoman, na kterém se tak dobře odpočívá po obědě. Ale pozor, nejde zdaleka jen o vzpomínku na časy minulé. Tato pohovka byla vybrána i pro výstavu českého a zahraničního designu v Galerii moderního umění ve Veletržním paláci. Je také pravda, že mnohé tradiční firmy se sedacím nábytkem na veletrhu chyběly. Hovořilo se o tom, že se přestěhovaly do brněnské prodejny firmy Tusculum, která za vystavení zboží neúčtuje nic.
Nápady do bytu
Co nepřesvědčilo, byl skříňkový nábytek. Po stěnách se opravdu nikomu nestýskalo. Ozdobou nebyly ani různé pseudo-styly. Milovníky purismu sice potěšil třeba systém Mimolimit od Báry Škorpilové a Jana Nedvěda v expozici firmy Le Bon nebo některé sestavy u Mobilieru, ale takových příkladů bylo bohužel málo. O to více potěšily drobnosti. Třeba rohové stolky pod počítač, které stály kolem pěti a půl tisíce korun, a to jak z lamina, tak z masivního smrkového dřeva. V nabídce se konečně častěji objevily i velké stoly, a to i z domácí produkce. Firma Le Bon předvedla stůl Quadro od Marka Štěpána. Své zájemce si našel i stolový program Epulum. Ten se snažil dokázat, že rodinu nezaskočí ani osm či deset osob, které přijdou na oběd. Stůl Cognac totiž můžete rozložit až do délky 360 centimetrů, zatímco složený měří pouze 160 x 94 centimetrů. Efektní stůl z dovozového programu Golf (ovšem asi za 47 tisíc korun) nabízela firma Exner. Kultura stolování ve velkém má tedy šanci i u nás. Zajímavé byly šatny. Luxusní provedení byste našli u firmy Kováč. Standard-sestavu, asi za 60 tisíc, pak nabídla společnost Indeco.
Už pohled na letošní katalog ledacos prozradil. Zeštíhlení počtu vystavovatelů bylo docela patrné. Na druhé straně domácí výrobci, kteří vydrželi, se přece jen přibližují tomu, co je běžně vidět v zahraničí. Pokud jde o prodej, recese ekonomiky byla znatelná. A hodně. Dobře se prodávaly levnější výrobky. Dražší kusy, zejména domácí výroby, se prodávaly hůř, a tak firmy smutně vzpomínaly na nedávný veletrh Art Design v Praze, kde nebyla nouze o movité zákazníky.
Kuchyňská zastavení
Domácí výrobci kuchyní zaťali zuby a snaží se držet krok se světem. Stejně jako na lednovém mezinárodním veletrhu nábytku v Kolíně nad Rýnem, se řada z nich rozhodla nabídnout kuchyně, kde se výrazně prosazuje hliník, mléčné sklo a jednoduché tvary. Místo klasických spodních skřínek se uplatňují zásuvky, které nabízejí dokonalý přehled a pohodlnou manipulaci. "Tyto zásuvky už nejsou trend, ale samozřejmost," tvrdí designér Petr Shromáždil z firmy Hanák nábytek, která patří k největším domácím výrobcům kuchyňského nábytku. Z kuchyní mizí německá zdobnost, mnohde už ubylo i horních skřínek, tak jak je to ve světě běžné. Sporák se stále častěji objevuje v takzvané ostrůvkové verzi (viz obr.), na kterou navazuje stůl, byť třeba jen v podobě malého, takzvaného snídaňového stolování. Pozor, toto řešení je sice trend, který architekti rádi používají, ale nemusí vyhovovat každému! Stejně jako v Kolíně, i v Brně sáhli výrobci kuchyní po spotřebičích, jejichž čelní plochy jsou vyrobeny z eloxovaného hliníku se speciální úpravou, zejména po výrobcích se značkou Siemens. Hliník je ovšem ještě dražší nerez, a tak si jej nemůže koupit každý. Největší domácí výrobce kuchyní Koryna, který nabízí i spotřebiče se svou značkou, proto přišel s jejich novým provedením, které odpovídá současnému "kovovému" trendu. "Matovaný kov se prosazuje už i u nás takovým tempem, že nám na naši žádost italský výrobce začal dodávat jako novinku digestoř ve stejném 'hliníkovém' provedení, které designem ladí se sporáky od těch nejlepších firem," říká Miroslav Pelichovský z firmy Incos Alfa, jednoho z největších dovozců odsavačů na tuzemský trh. Radost z toho, že světové trendy přišly i na náš trh, kazí trochu tak skutečnost, že je třeba je zaplatit. Kuchyně levné nejsou. Typy v cenách kolem 750 tisíc (včetně spotřebičů), jsou sice určeny jen pro malou klientelu, ale i za nábytek pro minikuchyň zaplatíte kolem 20 tisíc, a to pouze za skřínky. V této ceně nejsou pracovní desky nebo dřez, o sporáku nemluvě.
Čalouněný nábytek
I tady se začíná blýskat na lepší časy. V Brně byste už marně hledali dříve oblíbené mikroplyše. Mnozí domácí vystavovatelé se zato pyšnili módními žinylkami, opět z tuzemské produkce. Pokud jde o tvary, pak se nejmódnějšímu krychlovému pojetí přiblížil nejvíce slovenský Mobilier, který zde vystavoval sestavu Sofia, nedávno oceněnou na veletrhu v Nitře. Přibližně za 35 tisíc si můžete pořídit jak dvoupohovku, tak sezení s odkladní plochou a stolek. Zvýšená účast zahraničních firem nabízejících matrace a rošty svědčí o tom, že i na domácím trhu začíná zákazníka zajímat také to, na čem spí, nikoliv jen barva čalouněné látky. Ani domácí výrobci matrací a roštů si nestěžovali na nezájem zákazníků. V jejich expozicích bylo velmi rušno. Ceny domácích firem jsou totiž mnohem výhodnější než u zboží z dovozu. Dobrou matraci či rošt pořídíte již kolem 3500 korun. "Toto odvětví zaznamenává vzestup, a dokonce pamatuje i na ty, kteří musí počítat s každou korunou," tvrdí Helena Prokopová z Cechu čalouníků, "zajímavou novinkou je například snímatelný prošívaný potah Kvarta na matraci. Stojí od 1000 do 1200 korun podle velikosti. Vzduchové vrstvy výrazně zvyšují kvalitu a hygienu spaní. Potah tvoří dvě části spojené zipem, takže jej snadno vyperete v pračce." Pohodlí ovšem neplyne jen z lamelových roštů nebo matrací, ale také z tradice. Pohovka Faust z Polstrinu Design nadchla hlavně starší návštěvníky. Připomněla jim babiččin otoman, na kterém se tak dobře odpočívá po obědě. Ale pozor, nejde zdaleka jen o vzpomínku na časy minulé. Tato pohovka byla vybrána i pro výstavu českého a zahraničního designu v Galerii moderního umění ve Veletržním paláci. Je také pravda, že mnohé tradiční firmy se sedacím nábytkem na veletrhu chyběly. Hovořilo se o tom, že se přestěhovaly do brněnské prodejny firmy Tusculum, která za vystavení zboží neúčtuje nic.
Nápady do bytu
Co nepřesvědčilo, byl skříňkový nábytek. Po stěnách se opravdu nikomu nestýskalo. Ozdobou nebyly ani různé pseudo-styly. Milovníky purismu sice potěšil třeba systém Mimolimit od Báry Škorpilové a Jana Nedvěda v expozici firmy Le Bon nebo některé sestavy u Mobilieru, ale takových příkladů bylo bohužel málo. O to více potěšily drobnosti. Třeba rohové stolky pod počítač, které stály kolem pěti a půl tisíce korun, a to jak z lamina, tak z masivního smrkového dřeva. V nabídce se konečně častěji objevily i velké stoly, a to i z domácí produkce. Firma Le Bon předvedla stůl Quadro od Marka Štěpána. Své zájemce si našel i stolový program Epulum. Ten se snažil dokázat, že rodinu nezaskočí ani osm či deset osob, které přijdou na oběd. Stůl Cognac totiž můžete rozložit až do délky 360 centimetrů, zatímco složený měří pouze 160 x 94 centimetrů. Efektní stůl z dovozového programu Golf (ovšem asi za 47 tisíc korun) nabízela firma Exner. Kultura stolování ve velkém má tedy šanci i u nás. Zajímavé byly šatny. Luxusní provedení byste našli u firmy Kováč. Standard-sestavu, asi za 60 tisíc, pak nabídla společnost Indeco.
 Ostrůvková kuchyň vyžaduje dostatečně výkonnou digestoř, která je schopna zlikvidovat páru i nepříjemný pach z vaření. |
 Pohovka Faust láká k odpočinku všechny věkové kategorie zákazníků. |
 Rohový stůl pod počítač z masivního smrkového dřeva od firmy Gazel přijde asi na 5800 korun. |
 Sestavu Sofia tvoří dvoupohovka, lehátko a sedák s opěradlem, ale také odkládací plocha a nízký odkladní stolek. |
