Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Masožravé rostliny mohou růst i v paneláku

  17:21aktualizováno  17:21
- Kdo by nechtěl mít mezi fíkusy, tchyninými jazyky a voděnkami aspoň jednu kuriozitu? Masožravé rostliny takovou zajímavostí určitě jsou. Jejich pěstování navíc zvládne i poučený laik - pokud se ovšem pečlivě zamyslí nebo si nechá poradit při výběru druhu. V květinářských obchodech i ve sbírkách amatérských pěstitelů je zpravidla k vidění některý z pěti druhů masožravých rostlin - rosnatka, tučnice, mucholapka, špirlice nebo láčkovka. I když se sešly ve skupině, o níž mouchy nebo komáři neslyší zrovna rádi, laik by na těchto rostlinách nejspíš mnoho společných znaků nenašel.
Už jen prostředí, odkud pocházejí, je odlišuje dostatečně. Za rosnatkami se můžete vypravit na šumavskou slať, některé druhy tučnic rostou v České republice, ale i na Kamčatce, zatímco nejbližší špirlici najdete nejspíš při dovolené na Floridě. Něco společného ale přece jen mít musí. Většina druhů roste v přírodě na vlhkých místech chudých na živiny. A právě hmyz, který nad blaty tak často poletuje, jim chudý jídelníček doplňuje především o chybějící dusík. A povědomost o přirozeném prostředí rostlin se hodí i při domácím pěstování. "Masožravé rostliny, které jsou obvykle nabízeny v obchodech, bez problémů snášejí prostředí moderních bytů a lze je celoročně pěstovat při pokojových teplotách. Většina druhů má slabý kořenový systém, který nesmí nikdy vyschnout květináče musí přes léto stát ve vodě. Řada z nich je navíc světlomilná, proto jim vyberte stanoviště co nejblíže u okna," doporučuje pěstitel Jaroslav Reidl z Českých Budějovic, který se může pochlubit jednou z největších sbírek masožravých rostlin v Evropě.

Rosnatka - zrádné kapky rosy

Rosnatky (v obchodě jsou zpravidla popsány latinským názvem Drosera) mají listy pokryté hustým kožíškem jemných chloupků, na jejichž konci se obvykle třpytí drobná kapička. To, co oko vnímá jako romantickou "krůpěj rosy", je však past - kapka lepkavé tekutiny, která obsahuje trávicí enzymy. Hmyz, který tu přistane, podráždí rostlinu a ta k němu nakloní i okolní výčnělky, jichž se ještě nedotkl. I tak má kořist se silnými křídly ještě šanci na únik - a proto se u některých druhů vyvinuly nápadně dlouhé listy, které se kolem polapené mušky postupně ovinou. "Pro většinu rosnatek je důležité dobré osvětlení, které podporuje růst a vytváření nových pletiv. Rostlina, která má přes léto dobré světelné podmínky, obvykle přežije bez problémů i temné zimní období," vysvětluje Jaroslav Reidl. Potěšení ze zajímavé rostliny si však nemusí odepřít ani majitelé temných bytů. Stačí, když si vyberou některý ze tří pralesních druhů, které jsou přizpůsobeny tmavému prostředí ve stínu stromů. Patří k nim Drosera adelae, D. prolifera a D. schizandra. Právě rosnatka je rod, na nějž si mohou troufnout i pěstitelští začátečníci. Nic nezkazí, když sáhnou po nenáročných druzích Drosera capensis nebo D. capilaris. Zajímavou, nepříliš náročnou skupinou jsou i trpasličí rosnatky z Austrálie, ke kterým patří třeba Drosera pygmaea, D. drummondii nebo D. miniata. Právě jejich nenápadnost se však může stát kamenem úrazu: "Trpasličí rosnatku jsem objevil až v době, kdy už jsem masožravky pěstoval několik let. Koupil jsem ji lacino - ale nevydržela mi dlouho: rostlinka v samostatné misce byla totiž tak nenápadná, že jsem ji při zalévání několikrát přehlédl, a tak jsem ji vlastně umořil suchem," vzpomíná sběratel Jiří Kahoun z Kostelce nad Černými lesy.

Tučnice má listy pokryté lepidlem

Tučnice dostaly jméno podle silných lesklých listů, které slouží jako zásoba vody v období jejího nedostatku. Na listech je lepkavá šťáva z trávicích žlázek, které vyrůstají na celém listu, podobně jako u rosnatek. O její účinnosti svědčí množství drobného hmyzu, kterým se list po nějakém čase pokryje. Větší hmyz se však většinou dokáže z tenké vrstvičky odlepit. "Mezi tučnicemi (známějšími pod odborným pojmenováním Pinguicula) je řada druhů s ozdobnými květy. Nápadní 'motýlci' v bílé, modré, růžové nebo fialové barvě vyrůstají na dlouhých stopkách a vydrží krásní několik týdnů. Přitom jsou tučnice vcelku odolné rostliny, které mohou pěstovat i laici," říká Aleš Čech z pražského květinářství v Žitné ulici. Na rozdíl od většiny ostatních rodů nemusí stát trvale ve vodě, snesou i krátké období sucha. Některým druhům prospěje v zimě období vegetačního klidu s nižší teplotou a mírnou zálivkou. Začátečníci mohou vyzkoušet třeba druhy Pinguicula agnata, P. moranensis nebo P. "Sethos", naproti tomu evropské druhy lze doma pěstovat jen velmi těžko.

Mucholapka líčí zubatou past

Listy mucholapky (Dionaea) už na první pohled připomínají zubatá pytlácká železa, jaká se kladou poblíž zvířecích chodníčků. I princip je podobný: na vnitřní straně listu (pasti) vyrůstá šest citlivých chloupků. Jakmile neopatrná moucha dvakrát zavadí aspoň o dva z nich, list se uprostřed sevře - a past sklapla. Celý lov trvá za dobrých podmínek sotva půl vteřiny. Domácí pěstování na plně osluněném stanovišti přežije mucholapka bez problémů. Vadí jí vysoká teplota během temných zimních měsíců - nejčastější příčina konce je však jiná. Hravý pěstitel rostlinu umoří přehnaným přísunem much, který ji nutí neustále sklapovat pasti. Také přebytek živin při nedostatku světla způsobuje tvorbu nevyzrálých pletiv, která snadno podlehnou hnilobě. Mucholapka má i zajímavé bílé květy. Jenže na přelomu zimy a jara, kdy se objevují, připraví rostlinu o spoustu sil, které potřebuje na tvorbu listů. Proto je lepší poupata včas odstřihnout.

Špirlice lapá hmyz do hlubokých pastí

Kdo by si chtěl pořídit špirlici, najde ji v obchodě spíš pod latinským názvem Sarracenia. Až metr vysoké pasti špirlic připomínají úzké trychtýře s placatou čepicí. Hmyz, který nahlédne do svrchní nálevky, je přilákán množstvím nektarových žláz na hrdle a přistávací ploše pasti. Do pasti sklouzne a moucha, která běžně leze po skle, z pasti neunikne. Dlouhé chloupky u S.psittacina jsou skloněny směrem dolů, takže vedou kořist do nitra pasti - vylétnout jí však už nedovolí. Tak důmyslné zařízení může lovit nejen hmyz, ale stačí třeba i na malou žábu. I přes nápadně exotický vzhled se většina druhů vyrovná s domácím prostředím, přes léto jim prospěje pobyt venku. K odolným druhům patří Saracenia purpurea, S. leucophylla nebo S. flava.

Láčkovka - masožravka pro nadšence

Lapací orgány láčkovky připomínají zelenou konvici na kávu: na dlouhém úponku vyrůstá objemná baňka překrytá víčkem. Místo zbytku kávy na dně je tu ovšem trávicí tekutina - a do ní spadne většina hmyzu, obojživelníků nebo i drobných ptáků, kteří sem zabloudí, ať už za vůní nektaru, nebo jen tak náhodou. "Láčkovka čili Nepenthes je pěstitelsky poměrně náročný rod. Rostliny vytvářejí láčky jen při relativní vzdušné vlhkosti nad osmdesát procent vyžadují tedy buď pěstování v uzavřeném prostoru s vyšší vzdušnou vlhkostí, např. v akváriu, nebo časté mlžení. Méně náročný je třeba druh Nepenthes ,Mixta'. Krásné rostliny jsou vlastně odměnou za dobré srdce. Vyrostou jen tomu, kdo nelení a každý den je orosí a prohlédne, zda jim nic


Aldrovanda vesiculosa

Byblis liniflora

Cephalotus follicularis

Dionaea muscipula

Některé masožravé rostliny musí být v kleci.

Detail masožravé rostliny v kleci

Autor:



Nejčtenější

Padesát let bydlí v jednom domě. Čtvrtá rekonstrukce stála 10 milionů

Dům prošel postupně několika rekonstrukcemi. Za poslední čtvrtou proměnou stojí...

Miloš Drapač se v malém dělnickém domku na Náchodsku narodil a dosud v něm žije. Dům prošel postupně třemi...

Z bývalého zámku Schwarzenbergů budou byty. Památkáři se dohodli

Vizualizace: dvůr získá uvnitř parkovou úpravu, vrátí se do něj i kašna s vodou.

V Praze je spousta vhodných pozemků pro bytovou výstavbu, a to nikoli jen zelených ploch či parkovišť. Ty některé...



Oceněná kuchyň, z níž sálá pohoda francouzského venkova

Bílá barva vyšla majitelům jako jednoznačně nejlepší řešení, je nadčasová.

V interiéru nového rodinného domu kousek od Nitry se mladému páru podařilo vytvořit velmi příjemnou atmosféru. Z jejich...

Z uličního „trpaslíka“ vznikl moderní dům, který oživila žlutá barva

Okno ve štítové stěně sousedního objektu muselo být zachováno, proto nebylo...

Dům se špatnou dispozicí i špatným stavem konstrukcí a nedostatkem obytného prostoru či dvojgaráž na zahradě, kam se...

Lubor s Helenou si navrhli bungalov, sedlovou střechu nařídili úředníci

Obě křídla domu se zřetelně odlišují různými materiály a barvou fasády,...

Lubor s Helenou se po prozkoumání cen bytů a starších domů v Praze a okolí rozhodli, že bude nejlepší postavit si...

Další z rubriky

Představy mladých o bydlení: záclony nemusí, zato obchod v domě ano

Takto si představují mladí ideální bydlení: záclony nejsou potřeba, kolo jako...

Za našich mladých let tohle nebývalo! Tak tuto větu lze slyšet často. Je pravdivá, zejména generace takzvaných...

V hlubokých lesích se skrývá krásný dům. Slibuje úžasné ticho a klid

Stromový dům stojí v anglickém Devonu. Black Wolf Treehouse je elegantním...

Stromový dům stojí v anglickém Devonu. Black Wolf Treehouse je elegantním místem pro ty, kteří touží po klidu na...

Toužili po domku ve větvích. Teď mají unikát, který se všemu vymyká

Organické tvary okolní přírody trumfla čistá geometrie.

Snili o bydlení na stromě, kde by v zelené koruně poslouchali šumění listů. Oslovili architekty z kanceláře Malan...



Najdete na iDNES.cz