„Chcete ten nejhezčí výhled?“ zeptá se Bursík, předseda Strany zelených a vede spolu s partnerkou Monikou hosty do dětského pokoje, kde jsou další schody. A když už se opravdu nedá jít výš, otevře jedno z malých vikýřových okének v podkroví a ukáže ven.
Oči se nejprve zastaví na budově britského velvyslanectví, pak sjedou vpravo na Hrad. Ale je tu ještě Petřínská rozhledna a úplně vlevo kopule a věž chrámu svatého Mikuláše.
Pro mnohé je bydlení na Malé Straně nedosažitelný sen. Pro Martina Bursíka se stal realitou po sametové revoluci. Jeden z nejpopulárnějších politiků současnosti se ale vlastně jenom vrátil na místo, kde žili jeho předci.
Komunisté prodali vybavení bytu v dražbě
Bursíkův prastrýc získal prostory v domě naproti dnešní Poslanecké sněmovně jen pár let po vzniku samostatného Československa. Byl úspěšným a vlivným právníkem. Vždyť sem za ním chodíval i Jan Masaryk, syn prezidenta-osvoboditele.
Prastrýc dům zvelebil, jenže přišel vítězný únor a majitel malostranského domu byl rád, když se mu podařilo emigrovat do Spojených států.
Celý dům pak zabrali komunisté, pratetu přestěhovali do přízemního miniaturního bytu a vybavení se rozhodli prodat v dražbě. Bursíkova rodina se pak skládala, aby koupila aspoň část z vlastního rodinného majetku zpět.
„Dům pak postupně chátral,“ říká Bursík. „OPBH třeba odvezl na rekonstrukci lucerny, ale už se sem nevrátily. Zmizely.“
Výhled z okna je opravdu nádherný
Spal na karimatce, vařil na balkoně
Po listopadu 1989 se horní patro barokního paláce Bursíkům vrátilo. A začala nákladná, více než desetiletá rekonstrukce. Například překrásné barokní trámy, dominanta celého bytu, byly obezděny a prolezlé dřevomorkou a červotočem. Původní dřevěná podlaha byla zase přelitá betonem.
„Nejprve jsem tady spal na karimatce a vařil si na balkoně na horolezeckém vařiči,“ vzpomíná Bursík.
Rekonstrukci Bursíkovi projektoval architekt Michal Gavlas, který měl zkušenosti s opravami památkových objektů. „Měl ohromný cit. Ještě se mi nestalo, že bych si řekl, že jsme něco udělali špatně,“ dodává Bursík.
Při rekonstrukci se například „objevila“ unikátní sgrafita včetně historické malby na renesančním komínu s krbem.
„To je náš první televizní program,“ ukáže Bursík na krb, který je dominantou obývacího pokoje.
Byt je vybaven jednoduše
Bursíkovo bydlení je rozděleno do dvou částí. Přímo naproti vchodovému schodišti má prostornou kancelář, které vévodí dlouhý skleněný stůl. Tady přijímá své pracovní návštěvy. Z malých oken je vidět do dvora malostranského paláce. „Támhle bydlel pan Eduard Cupák,“ ukáže Bursík na okna naproti.
Od kanceláře se prochází do bytu. Vpravo je příkré schodiště do pokoje pro hosty. Dále následují ložnice, koupelna, toaleta a dva dětské pokoje. Rovně se jde do rozlehlého obývacího pokoje propojeného s kuchyní.
„Bylo by škoda prostor rozdělit, tak jsme ho nechali otevřený jako obývák s kuchyní,“ říká Bursík. Stejně jako v jiných místnostech i tady je celý pokoj „protkán“ množstvím původních trámů napuštěných včelím voskem.
Martin Bursík s obrazem pradědečka
Trámy jsou tak výrazným bytovým „doplňkem“, že se Bursík se svou rodinou rozhodl místnost vybavit jen tím nejnutnějším. Všechen nábytek je ze dřeva: jednoduchá knihovna, jídelní stůl s židlemi z první republiky, konferenční a televizní stolek či prastarý psací stůl s dřevěnou roletou. Vedle krbu stojí pohodlná kožená sedací souprava.
Ticho v bytě pravidelně narušují průpovídky loskutáka Harryho, který má svou voliéru v rohu obývacího pokoje.
Na stěně visí Bursíkův pradědeček
Celé vybavení „moderního“ bytu zachovává historického ducha domu. Parkety, dveře z masivu, dokonce i vana v koupelně je v retro stylu – a nad ní samozřejmě nechybí všudypřítomné dřevěné trámy…
Také bytové doplňky jsou stylové. Na původní cestovní truhle leží suché makovice, na konferenčním stolku stojí dýně, na trámech visí uschlé květiny, všude jsou pokojové rostliny a stěny zdobí historické obrazy.
„To je můj pradědeček,“ ukazuje Bursík na portrét nad jídelním stolem. „Byl nakladatelem a nějaký čas i společníkem v nakladatelství Josef Vilímek.“
Sluneční kolektory úřady nepovolily
Někdejší ministr životního prostředí a nynější předseda Strany zelených Martin Bursík se snaží žít ve svém bytě maximálně ekologicky.
„Původně se v domě topilo koksem. To jsme naštěstí změnili. Teď má každý byt v domě svůj plynový kotel,“ říká Bursík. „Na topení ve všech místnostech mám termostatické regulační ventily, plynový výkon je nastavený na optimální výkon.“
Bursík přemýšlí o tom, že kotel na plyn – až doslouží – vymění na ekologičtější vytápění biomasou - dřevěnými peletami. Samozřejmostí jsou úsporné žárovky a třídění domácích odpadků, aby se použitý papír, sklo a plasty mohly recyklovat.
