Inspiraci pro návrh budoucího bydlení si Jakub přivezl z Paříže, kde nějakou dobu studoval. Vysoké nájmy ho tehdy donutily zamyslet se, jak si optimálně zařídit malý prostor. Vrátil se domů a začal shánět vlastní byt.
„Když hledáte na stránkách realitek, tak jsou byty hned pryč nebo zůstanou ty, v nichž se nedá bydlet. Zaměřil jsem se proto na aukce. S místem se můžete dopředu seznámit, tudíž je dost času na rozmyšlení projektu rekonstrukce. Kromě toho nad vším dohlíží město a hlídá to i z právní stránky,“ vysvětluje Jakub.
Sprcha nezabírá příliš místa, tvoří ji jen žlábek v podlaze a kvalitní vodovodní baterie. Tvar mozaiky na stěně koresponduje s retro vypínači.
Po čase objevil malý a finančně dostupný byt v domě z přelomu 19. a 20. století. Nemusel se stěhovat ani příliš daleko, do té doby bydlel kousek odtud. Výhodou byla klidná lokalita na rozhraní Prahy 2 a 10 naproti parku. Štěstí měl i v tom, že se rozhodl včas. Před třemi roky totiž ceny teprve začaly stoupat.
Nevýhodou byl ovšem špatný stav. Byt byl dvacet let neobydlený, město nemělo zájem do něj investovat. Rekonstrukce pak Jakubovi trvala jeden rok.
Úložné prostory jako základ
„Stavba se protáhla, protože řemeslníci přišli vždy, když jim vybyl čas mezi dalšími zakázkami. Byla to spíš taková pomoc v rodině. Rekonstrukci si vzala na starost firma mého strýce Engram. Já to měl s časem podobně jako oni,“ přiznává Jakub, jehož rodiče jsou také architekti.
„Dohlíželi, ale Jakub si do toho nenechal moc mluvit, je tvrdohlavý. Teď jsou na něho ale pyšní,“ připomíná Tereza a Jakub ji doplňuje: „Nejdřív se jim nelíbila dlouhá osmimetrová stěna přes celý byt. Nakonec uznali, že úložné prostory jsou potřeba.“
Stěna začíná v předsíni. Je v ní schovaný kotel, součástí je úklidová nika. Na úrovni kuchyně je do skříně zabudovaná trouba, nad ní spíž. Dále pokračuje nika s lednicí, knihovna je v otevřené policové skříňce. Následuje šatní skříň, v níž má každý oddělený prostor.
Mimo jiné i díky tomuto nápadu se povedlo do jedné místnosti dostat všechny potřebné funkce, navíc tak dobře, že nic ničemu nepřekáží. V bytě je vybavená kuchyň, jídelní kout, který částečně supluje obývací pokoj, ložnice, pracovní kout.
Jakub využil typový nábytek a doplnil ho věcmi na míru. Do korpusů z IKEA vložil boxy z překližky. Spolu s Terezou jednotlivé části nábytku řezali, slepovali a instalovali.
Hlavně hladký průběh
Dřív tu byly dvě místnosti, z nichž se stala jedna multifunkční. Rekonstrukcí se vnitřek bytu zarovnal. „Všechny povrchy byly křivé. Pryč musely staré prošlapané a červotočem napadené fošny i škvárový zásyp v podlaze. K jejímu vyrovnání se použily OSB desky. Stěrka by byla moc těžká, proto se dlažba v předsíni, koupelně a v kuchyňském koutu lepila rovnou na desky,“ komentuje Jakub.
Nevšední obraz vznikl seškrabáním několika vrstev staré výmalby. Součástí jedné místnosti je ložnice a pracovní kout. Výklopná postel na míru ušetřila šestinu podlahové plochy. Spodek postele posloužil pro nalepení nerezové nástěnky. Podlaha s výraznou kresbou je masivní dřevěná.
Do obytné a zároveň spací části zvolil dřevěnou podlahu a kvůli lepší údržbě ji nechal nalakovat. Pořídil ji za dobrou cenu v kvalitě ,3‘. S nákupem je spokojený, protože oproti bezchybné ,jedničce‘ má dřevo pestřejší kresbu. Původní špaletová okna nahradila nová s izolačním trojsklem. Nízké parapety vypadají moderně, ale zůstaly z původního stavu.
Kuchyň Jakub postavil z komponentů IKEA. Stěnu nad pracovní deskou nechal obložit stejnou dlažbou, jaká je na podlaze. Jinak ji podle svých slov ,nabil vybavením‘, je tu myčka i pračka. Velké svítidlo nad stolem a závěsy visí na kovových lankách, to kvůli odlehčení malého prostoru.
Při rekonstrukci se našel prostor i pro koupelnu. Do malé místnosti zvolil architekt umyvadlovou skříňku, na stěnu částečně použil velkoformátovou dlažbu.
Byt neměl vlastní toaletu. Na tu se dřív chodilo na pavlač. Díky přestavbě se dovnitř vešla koupelna s toaletou. Sprchový kout je takzvaně stavební, tedy bez vaničky a s odtokovým žlábkem v podlaze. Aby se i zde ušetřilo místo, je umyvadlo součástí nábytkové skříňky. Nevšední tvar mozaiky na stěnách koresponduje s kulatým tvarem vypínačů z retro kolekce použitých v celém bytě.
Uspořené a vychytané
„Aby to bylo útulné, řešila Terka, já vymýšlel všechno praktické. Postel by zabrala 4 m2, což znamená šestinu plochy. Napadla mě výklopná varianta, která oproti rozkládací ušetřila víc místa. Takovou postel bych sám nevyrobil, takže jsem ji zadal truhlářům,“ říká Jakub.
Když je postel v zaklapnutém stavu, zůstane na podlaze volný prostor před pracovním koutem. Na spodku postele přilepená nerezová nástěnka je ideální pro přichycení papírků s poznámkami. Druhou nástěnku mají partneři nad troubu. Sem si pak většinou píší, co je třeba koupit.
Autor projektuIng. arch. Jakub Heidler (30), studio Reaktor  Architekt Jakub Heidler |
Jakub pracoval při zařizování s omezeným rozpočtem, ale investoval do materiálů. „Pořídil jsem kvalitní systém vytápění, dobře jsou provedené rozvody elektřiny,“ dodává. Paříž byla pro něj inspirující ještě v něčem dalším. Líbily se mu věci s patinou i to, jak Francouzi umí báječně propojit staré s novým.
„U nás jsou buď staromilci, nebo ti, kteří chtějí jen ultramoderní věci. Chceme-li bydlet moderně, je propojení nutné,“ je přesvědčen. Příkladem potkávání je originální barevný obraz vedle postele. „Chtěli jsme ho mít přes celou stěnu, nakonec je ale menší. Seškrábali jsme šest vrstev staré malby a máme tak vzpomínku na to, co tu bylo,“ uzavírají Jakub s Terezou.
