Malý byt musí být ušitý na míru

Nejjednodušší pravidlo doporučuje použít na zdi bílou barvu. Vzbuzuje pocit lehkosti, vzdušnosti a volného prostoru.

Lepší je i světlý nábytek - tmavý vyvolává dojem těžkopádnosti a mohutnosti. U výběru nábytku je jasné, že velké komplety nepřipadají vůbec do úvahy.

Vhodná je kombinace solitérů - samostatných kusů nábytku - a skladebného nábytku, který se dříve označoval jako sektorový. Stejně tak se doporučují zrcadla, čím je jich v bytě více, tím větším dojmem bude prostor působit.

Zcela překvapivě však může působit částečné "porušení" pravidla o světlých barvách - malá předsíň, na jejíž úpravu se použije černá barva, bude sice připomínat temnou fotokomoru a vypadat ještě menší, než ve skutečnosti je, ale jakmile se projde tímto "černým tunelem", ocitne se návštěvník v nádherně velkém a světlém pokoji. To, že má šestnáct čtverečních metrů, si už nikdo neuvědomí.

Každý centimetr je dobý
Skutečnou úsporu místa však představují například skládací dveře. Lamelové stojí od třinácti set do dvou tisíc korun. Pokud někomu více než umělohmotné lamely nebo koženka vyhovují dřevěné skládací dveře a touží navíc po variantě se sklem, pak při šířce 90 centimetrů zaplatí za skládací dřevěné dveře až čtyři tisíce korun.

Firmy jsou schopné vyrobit všechny typy přesně na míru. Sporáky, myčky, pračky či lednice, které lze zabudovat přímo do kuchyňské linky - označují se jako vestavné - šetří v kuchyni "na kuse" v porovnání s klasickými spotřebiči přibližně deset centimetrů.

Stačí si jen vzpomenout na mezery vedle klasického sporáku. Je otázka, zda by v bytě nestačily pračky nebo myčky se šířkou 45 centimetrů místo "klasických" 60 centimetrů. Existují také sporáky, jejichž šířka je 50 centimetrů.

další foto

Postel nemá být provizorní
Nápady proměňující postel ve stůl a naopak však podle odborníků patří jen do filmových komedií. Po půlroce každodenního pracného rozkládání a přesouvání nábytku většina lidí zjistí, že jejich trpělivost je u konce.

Místo rozkládací soupravy, na které se stejně špatně spí, je lepší zvolit kvalitní jedno- či dvoulůžko s úložným prostorem na lůžkoviny. Ten navíc rozkládací soupravy ani nemají. S pomocí vhodných polštářů lze i z lůžka vytvořit poměrně snadno pohodlné sezení.

Lůžko může stát i na zvýšeném pódiu, pod kterým se skrývá úložný prostor, například na sportovní potřeby - lyže, batohy nebo spací pytle. Podobně se někdy vyplatí vyřešit dětskou postel.

Lehací plocha se pak ale umisťuje podstatně výše, maximálně však asi do 80 až 100 centimetrů, aby v případě nemoci nebyl problém s ošetřováním dítěte.

Místo pódia "podpírají" lůžko skříňky, knihovničky, ale třeba i šatník, jehož výšku určuje délka dětských šatů. U sourozenců se lze v malých bytech vyhnout patrovým postelím jen těžko. Pokud je to však jen trochu možné, doporučuje se zvolit rohovou sestavu.

Romantika končí na schodech
Pokud má byt vysoký strop, vidí řada lidí řešení v patrové vestavbě. "Spaní v patře" má však také svá úskalí, která je nutno zvážit. V horní části pokoje bývá horký a vydýchaný vzduch a problém je hlavně s přístupem nahoru. Strmý žebřík je romantický jen do okamžiku, než přijde těhotenství, nemoc nebo úraz.

Řešením jsou také sklopná lůžka. Těch je bohužel na našem trhu poměrně málo. Jejich cena se pohybuje přibližně od deseti do pětadvaceti tisíc. Vyrobit si sklopné lůžko je však možné, ovšem s podmínkou, že se místo zahraničního pružinového systému, který cenu lůžek nejvíce prodražuje, použijí například obyčejné panty.

K "uzavření" postele do skříně stačí klasické okenní kličky. Nevýhodou je pak samozřejmě váha postele včetně matrace, kterou je nutné zvedat. Při použití lamelových roštů a ortopedické matrace - takový komplet lze pořídit už asi za pět či šest tisíc - bývá však váha poměrně přijatelná. Pružinová matrace je podstatně těžší.

další foto

Velký stůl jako střed bytu
Nejméně výhodný je kulatý stůl, protože má největší nároky na prostor. Čtvercové či obdélníkové stoly se doporučuje ukotvit na jedné straně do zdi nebo k nábytku, aby zbylo více místa. Stůl pak může tvořit dokonce jen deska opírající se o jednu silnější nohu - v chromovém provedení přijde asi na 400 korun.

Velký stůl je vždycky výhodný, dokáže nahradit jídelní i pracovní stůl včetně konferenčního. Čím více funkcí musí splnit, tím více je nutné přemýšlet o židlích.

Skládací židle z barevného plastu za tři sta korun, které byly jeden čas velmi módní, jsou pohodlné jen tak na snídani, ale ne na několikahodinové posezení s přáteli nebo pro práci nad rysem.

Místo konferenčního stolku jsou příjemné odkladní či servírovací stolky, které je možné zasouvat do sebe. Lze je pořídit již v cenách kolem šesti až sedmi set korun. V případě návštěvy pak není problém dopřát každému hostu jeho vlastní stolek.

Ukládání je největší problém
Největší problém bývá v malých bytech s ukládáním věcí. Klasické šatní skříně s hloubkou 60 centimetrů působí poměrně mohutným dojmem, navíc i s nástavci většinou nevyužívají celý prostor.

Proto jsou ideální šatní skříně na míru - 120 centimetrů takové skříně přijde asi na patnáct tisíc. Barevné řešení čelních dveří by mělo pokud možno splývat s ostatními stěnami.

Zvětšení prostoru se dosáhne pomocí speciálních nerozbitných skel, které dnes výrobci skříní používají. Na ostatní věci, knížky, apod. jsou vhodné nejrůznější policové systémy - od těch nejlevnějších za několik set korun až po luxusní výrobky renomovaných návrhářů za desítky tisíc.

V porovnání s klasickými skříňkami působí subtilnějším dojmem. S pomocí papírových krabic či šanonů za pár desítek korun je v nich možné přehledně ukládat spoustu drobných věcí nebo papírů.