Magnolie - živý pozdrav z druhohor

Magnolie neboli šácholan patří mezi rostliny, které na Zemi rostly už v době, kdy se na ní pohybovali dinosauři. Z přírody je známo přibližně 80 druhů magnolií a původní magnoliové lesy se dodnes vyskytují například v Číně. Některé druhy známé z parků byste tam však marně hledali. Magnolie totiž učarovaly zahradníkům již před více než 300 lety. A ti během této doby vyšlechtili mnoho krásných mezidruhových kříženců a také jejich různě barevné kultivary. Asi nejznámějším z nich je rozšířená Magnolia x soulangeana - šácholan Soulangeův s narůžovělými okvětními lístky. Hodí se i do měst, neboť vydrží i znečištěné ovzduší. Voňavé květy magnolií mohu být nejen bílé, světle růžové či purpurové, ale i ve škále od smetanové po žlutou jako například u šácholanu velkokvětého či šácholanu Fraserova. Mezi šácholany existují jak opadavé druhy, tak i ty, které si listy ponechávají celoročně. Stálezelené druhy jsou však méně odolné a u nás se jim nedaří.

Výběr místa

Magnolii postačí obyčejná hlinitá půda s přídavkem rašeliny a listovky a chlévským hnojem. Při výsadbě malého stromku je také potřeba myslet na to, že většina šácholanů má hodně volnou a širokou korunu, která se začíná větvit těsně nad zemí. Potřebují proto dostatek místa, aby jejich krása mohla vyniknout. Druhům kvetoucím brzy zjara nesvědčí větrné stanoviště. Květy nasadí pouze na dostatečně slunném a chráněném místě. Druhy kvetoucí v létě mohou být na volném stanovišti a spokojí se i s polostínem. Množit se dají výsevem, řízkováním i hřížením. Je to však běh na dlouhé tratě a kvetoucích keřů se hned tak nedočkáte. Nejrychlejší je proto koupě několikaletých stromků. Nejnebezpečnějším obdobím je pro magnolie jaro. Pozdní mrazy mohou způsobit zhnědnutí a odumření výhonů, které jsou náchylné na houbovou infekci.

Krásné jsou i plody

Květy ozdobí zahradu hlavně na jaře a v létě. Ani na podzim se však nedá říci, že by byla magnolie ošklivá. Její semena jsou uložena v souplodí měchýřků. Nezralé souplodí na první pohled připomíná podivnou šišku, i když s borovicí to má pramálo společného. Z této podobnosti však pochází český název šácholan. Ten byl odvozen ze staročeského výrazu pro šišku šách - a magnoliím ho dal jeden z nejvýznamnějších českých botaniků Jan Svatopluk Presl. Dokud semena nedozrají, zůstávají měchýřky zavřené a nedozrálé kožovité šištice mohou hýřit různými odstíny zelené, růžové a přecházet až do temně červena. Po dozrání dřevnatí, jednotlivé měchýřky se otvírají a z nich na tenounké nitce visí semínko. Dřevnaté šištice složené z otevřených měchýřků se po usušení mohou použít do dekorací ze sušených rostlin.

Blízcí příbuzní

Do stejné rodiny jako magnolie patří liliovníky, z nichž je nejznámější liliovník tulipánokvětý. Tento mohutný strom se však hodí pouze do obrovských zahrad, protože může dorůst i více než čtyřiceti metrů. Jiným zajímavým druhem, který má k magnoliím blízko, je kananga vonná. Z jejích květů se získává silice. Ta se hojně používá v aromaterapii, protože jsou jí přisuzovány afrodiziakální účinky. Na zahradě ani v bytě se jí však dařit nebude, doma se totiž cítí ve filipínském pralese. (Olejíček z kanangy se prodává pod názvem Ylangylang).

Tabulka druhů, které jsou vhodné do našich podmínek:

Magnolia acuminata - šácholan špičatolistý
Magnolia cordata - šácholan srdčitý
Magnolia grandiflora - šácholan velkokvětý
Magnolia fraseri - šácholan Fraserův
Magnolia kobus - šácholan japonský
Magnolia liliiflora - šácholan liliokvětý
Magnolia macrophylla - šácholan velkolistý
Magnolia obovata - šácholan obvejčitý
Magnolia salicifolia - šácholan vrbolistý
Magnolia stellata - šácholan hvězdokvětý
Magnolia x soulangeana - šácholan Soulangeův
Magnolia tripetala - šácholan tříplátečný