Dům před několika lety zakoupili mladí manželé, kterým učarovalo prostředí čtvrti Potrero Hill. Tato slunná čtvrť v kopci vysoko nad zátokou je proslulá upravenými ulicemi, správně vyváženým mixem historických budov, kavárnami, parky a sportovišti. Svažité parcely navíc nabízejí daleké panoramatické výhledy.
Architektka Fougeronová si s touto pestrou lokalitou věděla rady. Sama je na rozmanitost zvyklá. Je francouzsko-amerického původu, ale narodila se v Nizozemsku, kromě architektury se zajímá o feminismus a také o něm přednáší, stejně jako o předsudcích, které ani z architektury stále ještě nevymizely.
Když před třiceti lety zakládala vlastní studio, rozhodla se, že nikdy nebude rezignovat na estetickou stránku věci, byť by byl projekt sebeobtížnější. Zatím předsevzetí neporušila.
Důkazem je i tento loni dokončený dům v San Francisku. Při pohledu z ulice působí jako skromný, nenápadný domek kdekoliv na předměstí, ovšem zahradě a soukromí se odhaluje v celé své kráse a průsvitnosti.
Svislé a vodorovné lamely hravě prochází z přední fasády i do zadního traktu domu a prostupují celým interiérem. Domov se tak nenásilně proměňuje majitelům v průběhu celého dne i noci a nikdy nepřichází o efektní vyznění.
Například prudce luxusní velkorysá a dvojnásobná sprcha je hříšným vtipem: není orientována směrem do soukromé zahrady, jak by se dalo předpokládat, ale do rušné ulice.
Ve všech pokojích je dostatek světla i prostoru, nábytek hraje pestrými barvami a nevšedním tvary. Originalita je jednoduše základním stavebním kamenem celé realizace. Například nevšední skleněné schody nejsou vyrobeny z čirého skla, jak by se dalo očekávat, ale hnědým zakouřeným odstínem odkazují k datu vzniku celého domku.
Majitelé navíc počítají s tím, že jejich práce s Fourgeronovou neskončila. Z aktuálně využívaných dětských heren, které v obou patrech spojuje šplhací požární tyč, se musí do budoucna s postupujícím věkem potomků vyloupnout studovny. Architektka prý už nyní hýří novými smělými nápady.