Parcela o rozloze přes čtyři tisíce metrů čtverečných leží v areálu továrny na výrobu elektrických zařízení a byla součástí většího pozemku, který slouží jako prostor pro relaxaci zaměstnanců po práci.
Nový majitel se rozhodl využít její hlavní potenciál, nádherný výhled na hory, ke komfortnímu rodinnému bydlení. Ve prospěch tohoto záměru hovořila i jižní orientace a klidné místo v zóně nenarušené veřejnou dopravou.
Celý projekt domu je postaven na vazbě domu k místu a jeho okolí. Architekt Duilio Damilano majitele přesvědčil, aby upustili od původního plánu postavit zde vícepodlažní vilu.
Navrhl koncept rozlehlé přízemní budovy, kde všechny obytné místnosti (a dokonce i některé koupelny) mají přímý výstup na zahradu a výhled prosklenými stěnami na nádherná horská panoramata obklopující město.
Otevřený dům
Odborníci praví, že architektura má mnoho společných principů s hudbou, rytmus, gradaci, harmonii… Již první pohled na dům zvenčí naznačuje, že vodní plocha, kameny, zeleň a architektura zde tvoří partituru společného koncertu, v němž zaznívá šumění lesů, vody i čerstvého horského vánku.
Dům je umístěn v severní části pozemku, v blízkosti vstupu a vjezdu z ulice. Tvoří jej dvě části, které navzájem odděluje i propojuje velké kryté patio, průchozí do zadní, soukromé části zahrady.
V návaznosti na vstup na parcelu stojí velká garáž pro čtyři automobily a apartmán pro hosty se samostatným vchodem.
Vlastní obytný dům je uspořádán na půdorysu nepravidelného písmene L a rovněž rozdělen na dvě části: společenskou (v obvyklém složení vstupní hala, kuchyň, jídelna a sezení) a privátní s knihovnou, třemi ložnicemi, několika koupelnami, šatnami a dalším bohatým zázemím.
Zatímco společná obývací část je akcentována na krytou jižní terasu a vodní plochu před domem, ložnice mají okna orientovaná jiným směrem, aby bylo zachováno maximální soukromí.
Kde méně znamená více
Architekt Duilio Damilano, pocházející z rodiny architektů a sochařů, se zabývá vztahem mezi architekturou a výtvarným uměním, vazbou mezi tvary a materiály stavebních prvků a předmětů. Mistrovsky využívá schopnost materiálů propouštět a odrážet světlo.
Estetika domu vychází ze spojení strohé pravoúhlé železobetonové konstrukce s přirozenými strukturami přírodních materiálů, především kamene a dřeva.
Do všech stran otevřený, transparentní interiér je vybaven jednoduše a minimalisticky, aby vynikla okolní krajina a několik zajímavých solitérů, jako je například kamenný jídelní stůl, zajímavá svítidla nebo drátěné křeslo na terase, vesměs díla renomovaných designérů.
Technické údajeZastavěná plocha: 750 m2 Plocha pozemku: 4 150 m2 Konstrukce: železobetonová základová deska tl. 30, 40 a 60 cm, železobetonové nosné sloupy a stěny, železobetonový strop, větraná střecha s izolací z polystyrenu, obvodové stěny sendvičové (keram. tvárnice 120 mm, minerální izolace Rockwool 80 mm, keram. tvárnice 200 mm), fasáda – hladké omítky, obklad přírodním kamenem, v interiéru sádrokartonové příčky a stropní podhledy s tepelnou izolací (systém Knauf) Výplně otvorů: prosklené plochy s izol. trojskly v hliníkových rámech (systém Schüco) – pevně zasklené, otevíravé a posuvné, předokenní screenové rolety a pevné slunolamy, dveře lakované bezfalcové a skleněné posuvné Vytápění a technologie: tepelné čerpadlo systém země/voda, podlahové vytápění a chlazení, solární panely 6 kW/h, systém inteligentního řízení domácnosti, mechanická ventilace s odvlhčením (Zehnder) |
AutorArch. Duilio Damilano (*1961) Vystudoval architekturu na univerzitě v Turíně, v r. 1990 si otevřel vlastní ateliér Damilano Studio Architects. Zabývá se navrhováním bytových, občanských a komerčních staveb, návrhy interiérů, experimentováním a výzkumem materiálů. V navrhování zohledňuje vztah mezi architekturou, místní kulturou, přírodou a urbanistickými aspekty. V roce 2013 byly práce studia v užším výběru na udělení prestižní mezinárodní ceny Miese van der Rohe. Spolupráce: Arch. Enrico Massimino, arch. Emanuele Meinero |