Továrna byla v centru Los Angeles dostavěna v roce 1924. Původně sloužila jako skladiště pro vedlejší činnost železniční společnosti Santa Fe Railroad.
Unikátní vzpomínkou na ni je severní stěna, která byla „zakroucena“ podle přilehlých kolejnic. Díky masivním betonovým sloupům a konstrukci stavba sloužila i jako bunkr pro civilní obyvatelstvo během druhé světové války. Od roku 1974 ji využívala jako továrnu na hračky firma Ace Novelty a poté společností Play-by-Play.
V roce 2002 ji zakoupil developer Linear City LLC. Stavbu přeměnil na obytné jednotky a přejmenoval na Toy Factory Lofts.
Byty plné betonu
Sedmipodlažní budova stojí ve čtvrti skladů v blízkosti betonového koryta řeky Los Angeles a historických mostů proslavených v hollywoodských filmech. Má 119 bytových jednotek s maloobchodními službami v přízemí. Dále zde najdeme bezpečné parkování či velkorysé společné prostory s tělocvičnou, zahradou a nádherným bazénem na střeše.
V loftech jsou skoro čtyři metry vysoké stropy. Beton je všude kolem, na podlaze, stěnách i stropě. Najdete tu nové instalatérské, elektrické, telekomunikační a klimatizační systémy včetně integrované kuchyně s nerezovými spotřebiči a prostorné koupelny.
Vstup do budovy chrání bezpečnostní systém a vrátní sloužící čtyřiadvacet hodin denně.
Úspěch přes byrokratické obstrukce
Nedávno zde byla na prodej obytná rohová jednotka ve čtvrtém patře, která patřila umělci Vincentu Gallo (tento hudebník, scénárista, herec a režisér je známý především z nezávislých filmů včetně Buffalo´66 a sólových nahrávek na Warp Records).
Za loft o ploše 180 m2 požadoval jeden milion a šest set tisíc dolarů. Uvnitř nechybělo nic, co je standard podle zdejších zvyklostí: kuchyň, jídelna, obývák, pracovna a ložnice, to vše v jediném otevřeném prostoru bez stěn. Samostatné jsou jen koupelna a toaleta.
Ze dvou stran vstupuje do budovy denní světlo typickými industriálními okny. Použité materiály a nátěry v interiéru odpovídají současným požadavkům na ekologické a bezpečné bydlení.
Toy Factory Lofts se staly mimořádným úspěchem. Při přestavbě bývalé továrny však bylo potřeba překonat řadu výzev, včetně byrokratických obstrukcí při změně zónování z průmyslových nemovitostí na rezidence.
Budova o ploše více jak třiadvaceti tisíc čtverečních metrů byla na přelomu tisíciletí oceněna na 1,9 milionu dolarů.
Avšak banky se na její revitalizaci odmítly podílet a financovat developerské podnikaní kvůli tomu, že jde o jeden z prvních projektů se smíšeným využitím v neprozkoumané a zanedbané oblasti. Ironií je, že po šestnácti letech od transakce dosahuje jediná bytová jednotka cenu celé budovy zakoupené v roce 2002.
Architekti Clive Wilkinson, Don Barany a developerská firma LLC dokázali v budově vystavět kromě obytných jednotek i restauraci, malý obchod s potravinami v přízemí a vytvořit 147 parkovacích míst. Ačkoliv investoři předpokládali, že bude trvat nejméně osmnáct měsíců, než se obytné a pracovní prostory prodají, zmizely všechny do 30 dnů po zahájení prodeje z trhu s nemovitostmi.