Výměna kuchyňské linky je noční můrou a zároveň snem pro každého majitele panelákového bytu. Je to totiž princip domina. Nelze koupit jen nový nábytek, ale i nový sporák, digestoř a samozřejmě dřez včetně baterie. Navíc se většinou ukáže, že spotřebiče a dřez musí být úplně jinde než ty původní. To znamená vyměnit rozvody vody, odpady i elektřinu.
Rekonstrukce panelákové kuchyně má dvě možnosti - buď se navrhne nová linka na stávající stav, nebo se musí zasáhnout do rozvodů. A to znamená vyřešit spoustu problémů.
Bez vody to nejde
Nejrozšířenějším materiálem pro rozvod vody a odpad jsou dnes plastové potrubní systémy. Běžný metr nejčastěji používaného polypropylenu stojí asi od dvaceti korun, k této ceně je ovšem nutno připočítat tvarovky, izolaci, uchycení a montáž. Používá se i měď, ale u ní je důležité takzvané pH vody. Pokud je nevyhovující, pak potrubí snadno koroduje. Při použití měděného rozvodu vody by se měla voda v potrubí vždy po delším stání v potrubí takzvaně odpustit, jenže to by se při dnešních cenách vodného a stočného pěkně prodražilo. Instalace z mědi přitom vyjde přibližně třikrát dráž než potrubí plastové. Vhodnější je proto použít ji například u topných systémů, ale pro vodu zvolit plast. V panelových domech se rozvody "nezasekávají" do zdí, ale většinou se vedou po stěně. "Pokud je nutné potrubí skrýt, pak se používají takzvané předstěnové systémy. Ty se upevňují před nosné stěny a mezi nimi jsou ukryty trubky přívodu vody i odpadu," vysvětluje Jiří Janich z pražské firmy Friatec, která se specializuje na instalační systémy pro sanitu a topení. Použití předstěn je častější v prostorách koupelen či WC. Zasekávání rozvodů do panelů je totiž náročné nejen fyzicky, ale narušuje se tím i statika a akustika konstrukcí. Problém bývá také s odklízením suti. Proto je vhodnější vést rozvody volně po zdi a tam, kde se mají schovat, použít předstěnu - je to nejen levnější, ale i snazší. Většina výrobců kuchyní proto vyrábí spodní skřínky tak, aby byly "odsazeny" od stěny a pracovní deska dosahovala až ke zdi. Takto mohou rozvody vést volně za linkou. Pokud sahají skřínky až ke zdi, musí se zde "prořezat" příslušné otvory. Zásuvky mívají v tomto případě asi patnácticentimetrový odstup. Potrubí ovšem nemůže procházet za skřínkami jako volně položené lano, je třeba ho na několika místech uchytit, zvláště v místě napojení na dřezovou baterii, aby se nevyviklala. "Výrobci plastových rozvodů poskytují až desetiletou záruku v případě, že bude potrubí včetně tvarovek od jednoho výrobce, protože jen tak je zajištěno bezpečné spojení celého systému," říká Dagmar Kopačková z kostelecké firmy Ekoplastik, která se zabývá potrubím pro vodu a kanalizaci. "Spoje mezi jednotlivými částmi jsou nejčastěji svařované a řemeslníci, kteří je provádějí, musí mít svářečský průkaz. Svařování se provádí takzvaně bez plamene a je velmi rychlé a čisté."
Když se musí do rozvodu plynu
Pokud je do panelového bytu přiveden plyn, pak majitel musí provádět pravidelné kontroly stavu rozvodu plynu. Při výměně kuchyňské linky je proto vhodné nechat si ověřit jeho technický stav. To znamená kontrolu například těsnosti rozvodu, stavu vedení, připojení spotřebičů. Pro vnitřní potrubí se používají ocelové trubky, mohou být i měděné. "Pro vnitřní instalace je zakázáno používat trubky pozinkované a plastové," varuje Marie Kubíková z Pražské plynárenské společnosti. Spoje se provádějí převážně svařováním, měděné trubky pájením. Takže i šikovný kutil musí zapomenout na to, že by ušetřil pár korun, připojit sporák může jen takzvaná oprávněná osoba včetně jakékoliv další manipulace s rozvodem. Na rekonstrukci plynových rozvodů je potřeba stavební povolení, po skončení prací je pak nutné nechat udělat výchozí revizi.
Když je málo proudu
"Ve staré kuchyni jsem měla kombinovaný sporák, ledničku a varnou konvici. Vše v pohodě fungovalo. Jenže v nové kuchyni jsem toužila mít i myčku, mikrovlnku a elektrický sporák se sklokeramickou varnou deskou," vzpomíná Renata Lounková z Plzně, "jenže elektrikáři se zděsili, na to starý elektrický rozvod nestačil, respektive hlavní jistič. Všechno se tím zdrželo a také prodražilo." Než se pustíte do rekonstrukce, nechte si ověřit, že máte "dostatek proudu", jinak je třeba si na příslušné provozní správě zažádat o zvýšení příkonu. Podle Jiřího Sommera z Pražské energetiky by po podání žádosti měl zákazník dostat vyrozumění do čtrnácti dnů, nejdéle do jednoho měsíce. Například u Pražské energetiky bývá kapacita sítě většinou dostatečná, takže tady problémy nebývají. Pro bytovou jednotku vybavenou všemi elektrickými kuchyňskými vymoženostmi by měl stačit 3 x 25ampérový třífázový jistič. Poplatek za zajištění příkonu do této výše je čtyři sta padesát korun. Po schválení požadovaného příkonu si žadatel zakoupí nový - silnější hlavní jistič a nechá si jej osadit odborníkem včetně revize elektrického zařízení. Nakonec se na obchodní služebně uzavře nová smlouva o dodávce elektrické energie. Podrobné informace můžete získat v poradenských střediscích dodavatele elektřiny.
Aby jídlo nevonělo celým bytem
Někteří lidé nechtějí přemístit sporák z "rohu" dál do kuchyně, aby zůstala zachována funkčnost digestoře. Ano, větrací šachty bývají v panelových domech právě v rohu, ale to už dnes nevadí. Buď se pro odvod páry a nepříjemných pachů k šachtě použijí harmonikové rukávy, které vypadají jako nízké hranaté potrubí (proto je lze vést snadno po horních skřínkách), nebo lze zvolit digestoře s uhlíkovým filtrem. Ty využívají cirkulaci, kdy je veden vzduch přes filtry zpět do místnosti. Mívají sice nižší výkon, ale není problém si spočítat, zda postačí pro vaši kuchyň. Pokud není větší než deset metrů čtverečních, postačí vám výkon kolem tří set metrů krychlových za hodinu. Vzduch by se měl totiž v místnosti vyměnit za hodinu alespoň desetkrát, ale pro větší kuchyň je to již málo. Digestoře mohou být doplněny také osvětlením nebo signalizací, že je filtr plný. Výhodné jsou i tukové filtry, které zachycují tukové částice ve stoupající páře. Ty se vyrábějí textilní nebo kovové. Kovové filtry lze dokonce vymývat v myčce. Pořídíte je přibližně od pěti set korun.
Rekonstrukce panelákové kuchyně má dvě možnosti - buď se navrhne nová linka na stávající stav, nebo se musí zasáhnout do rozvodů. A to znamená vyřešit spoustu problémů.
Bez vody to nejde
Nejrozšířenějším materiálem pro rozvod vody a odpad jsou dnes plastové potrubní systémy. Běžný metr nejčastěji používaného polypropylenu stojí asi od dvaceti korun, k této ceně je ovšem nutno připočítat tvarovky, izolaci, uchycení a montáž. Používá se i měď, ale u ní je důležité takzvané pH vody. Pokud je nevyhovující, pak potrubí snadno koroduje. Při použití měděného rozvodu vody by se měla voda v potrubí vždy po delším stání v potrubí takzvaně odpustit, jenže to by se při dnešních cenách vodného a stočného pěkně prodražilo. Instalace z mědi přitom vyjde přibližně třikrát dráž než potrubí plastové. Vhodnější je proto použít ji například u topných systémů, ale pro vodu zvolit plast. V panelových domech se rozvody "nezasekávají" do zdí, ale většinou se vedou po stěně. "Pokud je nutné potrubí skrýt, pak se používají takzvané předstěnové systémy. Ty se upevňují před nosné stěny a mezi nimi jsou ukryty trubky přívodu vody i odpadu," vysvětluje Jiří Janich z pražské firmy Friatec, která se specializuje na instalační systémy pro sanitu a topení. Použití předstěn je častější v prostorách koupelen či WC. Zasekávání rozvodů do panelů je totiž náročné nejen fyzicky, ale narušuje se tím i statika a akustika konstrukcí. Problém bývá také s odklízením suti. Proto je vhodnější vést rozvody volně po zdi a tam, kde se mají schovat, použít předstěnu - je to nejen levnější, ale i snazší. Většina výrobců kuchyní proto vyrábí spodní skřínky tak, aby byly "odsazeny" od stěny a pracovní deska dosahovala až ke zdi. Takto mohou rozvody vést volně za linkou. Pokud sahají skřínky až ke zdi, musí se zde "prořezat" příslušné otvory. Zásuvky mívají v tomto případě asi patnácticentimetrový odstup. Potrubí ovšem nemůže procházet za skřínkami jako volně položené lano, je třeba ho na několika místech uchytit, zvláště v místě napojení na dřezovou baterii, aby se nevyviklala. "Výrobci plastových rozvodů poskytují až desetiletou záruku v případě, že bude potrubí včetně tvarovek od jednoho výrobce, protože jen tak je zajištěno bezpečné spojení celého systému," říká Dagmar Kopačková z kostelecké firmy Ekoplastik, která se zabývá potrubím pro vodu a kanalizaci. "Spoje mezi jednotlivými částmi jsou nejčastěji svařované a řemeslníci, kteří je provádějí, musí mít svářečský průkaz. Svařování se provádí takzvaně bez plamene a je velmi rychlé a čisté."
Když se musí do rozvodu plynu
Pokud je do panelového bytu přiveden plyn, pak majitel musí provádět pravidelné kontroly stavu rozvodu plynu. Při výměně kuchyňské linky je proto vhodné nechat si ověřit jeho technický stav. To znamená kontrolu například těsnosti rozvodu, stavu vedení, připojení spotřebičů. Pro vnitřní potrubí se používají ocelové trubky, mohou být i měděné. "Pro vnitřní instalace je zakázáno používat trubky pozinkované a plastové," varuje Marie Kubíková z Pražské plynárenské společnosti. Spoje se provádějí převážně svařováním, měděné trubky pájením. Takže i šikovný kutil musí zapomenout na to, že by ušetřil pár korun, připojit sporák může jen takzvaná oprávněná osoba včetně jakékoliv další manipulace s rozvodem. Na rekonstrukci plynových rozvodů je potřeba stavební povolení, po skončení prací je pak nutné nechat udělat výchozí revizi.
Když je málo proudu
"Ve staré kuchyni jsem měla kombinovaný sporák, ledničku a varnou konvici. Vše v pohodě fungovalo. Jenže v nové kuchyni jsem toužila mít i myčku, mikrovlnku a elektrický sporák se sklokeramickou varnou deskou," vzpomíná Renata Lounková z Plzně, "jenže elektrikáři se zděsili, na to starý elektrický rozvod nestačil, respektive hlavní jistič. Všechno se tím zdrželo a také prodražilo." Než se pustíte do rekonstrukce, nechte si ověřit, že máte "dostatek proudu", jinak je třeba si na příslušné provozní správě zažádat o zvýšení příkonu. Podle Jiřího Sommera z Pražské energetiky by po podání žádosti měl zákazník dostat vyrozumění do čtrnácti dnů, nejdéle do jednoho měsíce. Například u Pražské energetiky bývá kapacita sítě většinou dostatečná, takže tady problémy nebývají. Pro bytovou jednotku vybavenou všemi elektrickými kuchyňskými vymoženostmi by měl stačit 3 x 25ampérový třífázový jistič. Poplatek za zajištění příkonu do této výše je čtyři sta padesát korun. Po schválení požadovaného příkonu si žadatel zakoupí nový - silnější hlavní jistič a nechá si jej osadit odborníkem včetně revize elektrického zařízení. Nakonec se na obchodní služebně uzavře nová smlouva o dodávce elektrické energie. Podrobné informace můžete získat v poradenských střediscích dodavatele elektřiny.
Aby jídlo nevonělo celým bytem
Někteří lidé nechtějí přemístit sporák z "rohu" dál do kuchyně, aby zůstala zachována funkčnost digestoře. Ano, větrací šachty bývají v panelových domech právě v rohu, ale to už dnes nevadí. Buď se pro odvod páry a nepříjemných pachů k šachtě použijí harmonikové rukávy, které vypadají jako nízké hranaté potrubí (proto je lze vést snadno po horních skřínkách), nebo lze zvolit digestoře s uhlíkovým filtrem. Ty využívají cirkulaci, kdy je veden vzduch přes filtry zpět do místnosti. Mívají sice nižší výkon, ale není problém si spočítat, zda postačí pro vaši kuchyň. Pokud není větší než deset metrů čtverečních, postačí vám výkon kolem tří set metrů krychlových za hodinu. Vzduch by se měl totiž v místnosti vyměnit za hodinu alespoň desetkrát, ale pro větší kuchyň je to již málo. Digestoře mohou být doplněny také osvětlením nebo signalizací, že je filtr plný. Výhodné jsou i tukové filtry, které zachycují tukové částice ve stoupající páře. Ty se vyrábějí textilní nebo kovové. Kovové filtry lze dokonce vymývat v myčce. Pořídíte je přibližně od pěti set korun.
