zdůrazňuje říz zlatavého moku. Skutečně žádné zelenině se nedostane takové pocty.
Křen selský (Armoracia rusticana) patří do čeledi brukvovitých rostlin, ze které vzešla i celá řada dalších zeleninových druhů. Pochází z jihovýchodní části Ruska a Ukrajiny, kde ještě stále roste ve svých domovských mokřadech. Planě se vyskytuje i na mořském pobřeží severní Evropy a pěstován je prakticky v celém mírném pásu. Není divu, protože tato nenáročná rostlina má široké využití v kulinářství a příznivý vliv na zdraví. Její dary využívali již staří Řekové a Římané a tato tradice přetrvala až do současnosti. Zdužnatělé kořeny křenu obsahují hodně vitaminu C a sirných a hořčičných silic, které se uvolňují z poraněných pletiv například při strouhání. Také díky nim má křen příjemně palčivou chuť a působí protiinfekčně. Navíc zlepšuje trávení a podporuje chuť k jídlu. Překvapivě bývá jmenován i mezi rostlinami s kosmetickým účinkem, jeho pravidelné pojídání totiž vyhlazuje pleť. V kuchyni může být využíván na řadu způsobů. Jemně nastrouhaný dodá omáčkám pikantní chuť. Velmi se hodí k masu a rybám. Klobása či rožněné vepřové s hořčicí si o něj přímo říká. Lze ho však zamíchat i do jogurtu či kysané smetany, čímž vznikne chutný dresink na salát či ke studenému masu. Tradičně je využíván při nakládání kysaného zelí. Někdy je dobré ho přidat až dodatečně, podle chuti. V každém případě je tato kombinace vhodná proti začínajícímu nachlazení. Křen by měl být nastrouhán těsně před použitím, aby z něj nevyprchaly cenné a chutné látky. Babky kořenářky radily při rýmě zabalit křen do plátna a nechat ho působit na zátylku.
Pěstování svědčí slunce
Křenu svědčí dostatek slunce a kyprá výživná půda. S úspěšným pěstováním potíže nebývají. Naopak zbavit se ho na místě, kde již není žádoucí, může být obtížné. Z každého kousku kořene totiž zanedlouho vyroste nová rostlina. Díky tomu ho lze na jaře vysazovat v podobě kořenových řízků, které byly získány z loňské sklizně a uschovány ve vlhkém písku v chladném sklepě. Takto uskladněné zůstanou po několik měsíců svěží i kořeny určené ke spotřebě. Právě díky kořenům, které snadno přežívají zimu, roste křen na jednom místě mnoho let. Odebírat je lze kdykoli - nejsilnější jsou v říjnu až listopadu. Kdo chce vypěstovat hodně dlouhé a silné kořeny, může na jaře zasadit asi 1,5 cm tlusté a dvacet cm dlouhé řízky do hromady zeminy pod úhlem asi třiceti stupňů. Po dvou až třech měsících se odhrne horní třetina a odstraní postranní kořeny, čímž se podpoří růst kořene hlavního. Rozpínavost rostliny se může zamezit pěstováním ve větší děravé nádobě, která se buď zapustí do zeminy na zahradě nebo se nechá třeba na balkoně.
Křen selský (Armoracia rusticana) patří do čeledi brukvovitých rostlin, ze které vzešla i celá řada dalších zeleninových druhů. Pochází z jihovýchodní části Ruska a Ukrajiny, kde ještě stále roste ve svých domovských mokřadech. Planě se vyskytuje i na mořském pobřeží severní Evropy a pěstován je prakticky v celém mírném pásu. Není divu, protože tato nenáročná rostlina má široké využití v kulinářství a příznivý vliv na zdraví. Její dary využívali již staří Řekové a Římané a tato tradice přetrvala až do současnosti. Zdužnatělé kořeny křenu obsahují hodně vitaminu C a sirných a hořčičných silic, které se uvolňují z poraněných pletiv například při strouhání. Také díky nim má křen příjemně palčivou chuť a působí protiinfekčně. Navíc zlepšuje trávení a podporuje chuť k jídlu. Překvapivě bývá jmenován i mezi rostlinami s kosmetickým účinkem, jeho pravidelné pojídání totiž vyhlazuje pleť. V kuchyni může být využíván na řadu způsobů. Jemně nastrouhaný dodá omáčkám pikantní chuť. Velmi se hodí k masu a rybám. Klobása či rožněné vepřové s hořčicí si o něj přímo říká. Lze ho však zamíchat i do jogurtu či kysané smetany, čímž vznikne chutný dresink na salát či ke studenému masu. Tradičně je využíván při nakládání kysaného zelí. Někdy je dobré ho přidat až dodatečně, podle chuti. V každém případě je tato kombinace vhodná proti začínajícímu nachlazení. Křen by měl být nastrouhán těsně před použitím, aby z něj nevyprchaly cenné a chutné látky. Babky kořenářky radily při rýmě zabalit křen do plátna a nechat ho působit na zátylku.
Pěstování svědčí slunce
Křenu svědčí dostatek slunce a kyprá výživná půda. S úspěšným pěstováním potíže nebývají. Naopak zbavit se ho na místě, kde již není žádoucí, může být obtížné. Z každého kousku kořene totiž zanedlouho vyroste nová rostlina. Díky tomu ho lze na jaře vysazovat v podobě kořenových řízků, které byly získány z loňské sklizně a uschovány ve vlhkém písku v chladném sklepě. Takto uskladněné zůstanou po několik měsíců svěží i kořeny určené ke spotřebě. Právě díky kořenům, které snadno přežívají zimu, roste křen na jednom místě mnoho let. Odebírat je lze kdykoli - nejsilnější jsou v říjnu až listopadu. Kdo chce vypěstovat hodně dlouhé a silné kořeny, může na jaře zasadit asi 1,5 cm tlusté a dvacet cm dlouhé řízky do hromady zeminy pod úhlem asi třiceti stupňů. Po dvou až třech měsících se odhrne horní třetina a odstraní postranní kořeny, čímž se podpoří růst kořene hlavního. Rozpínavost rostliny se může zamezit pěstováním ve větší děravé nádobě, která se buď zapustí do zeminy na zahradě nebo se nechá třeba na balkoně.
