Manželé žili v Ottawě a víkendy trávili v přírodě, nejčastěji v krásných kanadských lesích. Po narození dcery se rozhodli pro stavbu vlastní chaty. Chtěli v ní trávit svátky a školní prázdniny.
K realizaci přizvali Chrise Davise, Susan Gardinerovou a Matthewa Laheye ze studia Kariouk Associates, kteří pod vedením architekta Paula duBelleta Kariouka navrhli kompletní podobu víkendové vilky včetně interiéru.
Červená dřevostavba |
Chata má jednoduchou dispozici. Stavbu tvoří dva propojené bloky. V rozlehlejší části je kuchyň, jídelna a obývací pokoj s krbem, na který navazuje celoročně využívaná prosklená zimní zahrada.
Velkoplošná okna v obývacím pokoji a kuchyni dokonale propojují interiér s exteriérem. Tepelně izolované skleněné plochy nejsou ničím chráněné, předokenní rolety majitelé nechtěli, nemá je nikdo v okolí. Před zloději je stavba chráněná alarmem. V druhé části domu, oddělené předsíní, je ložnice rodičů se sociálním zázemím a pokoj pro hosty.
Jednoduchá a na pohyb nenáročná dispozice byla jedním z přání majitelů – počítají s tím, že se v důchodovém věku přesunou z města na venkov nastálo, navíc budou moci hostit i dceru a její případnou rodinu.
Dcera majitelů je ale zatím malá. Jejím královstvím je netradiční pokoj ve tvaru elipsy, umístěný v patře na galerii a připomínající vzducholoď.
Rodiče mohou svého potomka kontrolovat ze zázemí obývacího pokoje a naopak hrající si děvče má pocit soukromí, aniž by se izolovala od mámy a táty. V budoucnosti počítají majitelé s uplatněním galerie jako netradiční relaxační zóny a přesunem teenagerky do stávajícího pokoje pro hosty.
Prosklená zimní zahrada slouží rodině celoročně.
Interiér domu je zařízený s důrazem na prostředí, ve kterém chata stojí. Převládají zde přírodní materiály: masivní dřevo, kámen a kožešiny. Největší perličkou jsou měděné a zinkové plechy, kterými je obložený strop chodby nad galerií a okolí krbu v obývacím pokoji.
Na plátech jsou nejen lepty od profesionálních umělců, které rodina postupně doplňuje, ale i amatérská dílka majitelů, jejich dcerky a oblíbených návštěv, které na venkovskou chatu zavítají. Dům se tak stává kronikou rodiny a zaznamenává její život originální formou, která přežije generace.
Červenou barevnost pláště domu zvolili autoři proto, aby byla stavba stále výrazná. Dům tak září v každém ročním období, ať už mezi spadaným listím nebo přikrytý peřinami běloskvoucího sněhu. Fasádu navíc zdobí kovová prolamování, která symbolizují kmeny okolo rostoucích stromů a nenásilné začlenění domu mezi ně.
Kuchyně z masivního dřeva využívá prostor do posledního milimetru.
