Řekne nám, v jakém stavebně-technickém stavu se dům nachází, které konstrukce jsou v dobrém stavu, které bude nutno opravit, eventuálně vyměnit za nové.
Pomůže rozhodnout, je-li dům schopný dalšího užívání, nebude-li rekonstrukce neúměrně nákladná a tudíž se koupě nevyplatí a bylo by levnější dům zbourat a na jeho místě postavit dům zcela nový.
A hlavně, zdali se dá dům stavebně upravit podle našich představ, abychom nebyli později zklamaní z toho, že nemůžeme realizovat svoje plány.
Jak přistupovat k rekonstrukci domu?
Zvolit můžeme velmi citlivý, ale také zcela radikální přístup.K citlivé rekonstrukci domu do jeho původní podoby nebo konzervaci přistupujeme v případě, že dům je po architektonické stránce hodnotný a je potřeba jeho autentičnost zachovat nebo nechceme-li novým zrekonstruovaným výrazem domu narušit okolního prostředí.
Platí to zejména pro domy podléhající určitému způsobu a stupni ochrany, ať už jde o kulturní památku, dům v městské památkové rezervaci či zóně nebo v chráněném území.
K tomuto postupu nás může také dotlačit i radikální a nesmlouvavý přístup odboru kultury, či památkové péče. Ten nám v mnohém případě může tento postup nařídit nebo radikálnější rekonstrukci zamítnout.
Při takovéto rekonstrukci vše co nejlépe očistíme, odstraňujeme degradující nánosy z totalitných let (emailové nátěry, umakartové obklady, lina na parketových podlahách, dřevotřískový podhled zakrývající kazetový strop apod.) a staré původní a historicky hodnotné konstrukce v podstatě zakonzervujme a necháme v domě dýchat historii.
Vše, co vytváříme nové, nepřizpůsobujeme historickému. Nenapodobujeme starý mobiliář, nesnažíme se vyrobit nehodnotné kopie, ale vyrobíme hodnotný moderní originál, který kontrastuje s původním, ale vypovídá o tom, že tu žil i člověk v 21. století.
Stejně jako my dnes na historických domech čteme, že v nich žili lidé v gotice, renesanci, baroku, secesi. Všichni se na domě podepsali a nikdo nenapodoboval ty, co byli před ním (kromě historizujících slohů 19. století, kdy se architektura dostala do slepé uličky).
Nikomu to nepřipadá divné, tak proč bychom to neměli dělat i my. Příkladem citlivé rekonstrukce a zároveň ukázkou spojení novotvaru s historickým prostředím je Fárův dům ve Slavonicích.
|
Rekonstrukce Fárova domu ve Slavonicích |
|
„Koupit dům. Léta jsem ho míjela a považovala jeho renesanční sgrafitovou fasádu s arkýřem, pod nímž byla vlaštovčí hnízda, za nedosažitelnou krásu. Uvnitř bylo zmrzačené tělo. Bylo třeba dům znovu stvořit a dát mu živý obsah. S Romanem Kouckým, jehož práci mám ráda pro schopnost pokory i efektu, střídmosti i odvahy, jsme průběžně probírali mé představy. „Fárův dům“ nastolí dialog staré architektury 16. století a nové konce 20. století. V intencích Fárova díla bude mít jasné kompoziční principy, osové průhledy, řád, geometrii a rafinovanou strohost. Spojení surovosti s elegancí autentických starých a novodobých stavebních prvků. Minimalismus v pojetí a materiálech: kámen, beton, ocel, dřevo. Bez dlaždiček na stěnách, bez pastelových barev. Žádám „fotografickou“ barevnost, to jest škálu šedé, černé, bílé. K tomu barva okru, která se opakuje na sgrafitech fasády, stěně pracovny, dřevěných roštech a nových oknech a dveřích. Udržet celek, jako hudební komposici, jednotlivé motivy opakováním zdůraznit. Chtěla jsem třípokojový byt s přesně definovanými funkcemi a všude průhledy, abych mohla vychutnávat prostor. Obsahem domu je život v kultuře. Oheň v krbu je jedním z živlů přítomných v domě spolu s vodou v magické hladině bazénu. V zahradě je nebe i země. Vytvořit dům.“ |
Rekonstrukce starého domu ale nemusí nutně znamenat návrat do jeho původní podoby, pokud to není opravdu nutné. Proč bychom dům, který historickou hodnotu nemá, přestavovali zpátky do podoby domu z poloviny minulého století a přizpůsobovali mu další přístavby a interiér?
Architektura je odrazem doby, ve které žijeme a my žijeme dnes, chceme žít moderně a nechceme se vracet o sto let zpátky. V takovém případě se můžeme směle pustit do radikální rekonstrukce a bez jakýchkoliv výčitek smazat úplně celou starou tvář objektu a dát domu zcela nový výraz.
Existuje mnoho architektů, kteří dokáží i ze starého domu udělat dům jako nový. Vybouráním příček, zvětšením otvorů v nosných zdech, postavením nových příček a polopříček vytvoří moderní volnější a logičtější dispozice. Použitím moderních materiálů na podlahy, podhledy, moderního mobiliáře (nábytku), osvětlení a barev vytvoří moderní interiér.
Zvětšením oken a dveří v obvodových zdech ho prosvětlí a propojí s exteriérem. Přemístěním otvorů, vytvořením jejich nové kompozice, novými materiály na fasádách, novou krytinou znění také jeho vnější výraz v moderní. Tak jako tomu bylo u domu v Chráněné krajinné oblasti Karlštejn.
|
Dům v Chráněné krajinné oblasti Karlštejn |
|
Na okraji vesnice stála do roku 1999 typická prodejna „Akce z“ postavená počátkem sedmdesátých let. Zděný jednopodlažní dvoutrakt se sedlovou střechou, částečně podsklepený. Prodejna se sklady, chladírnou a betonovou rampou pro zásobování. Břízolitová omítka, výkladce. Pak přišel investor. Odhalil překvapivý potenciál místa i domu a navrhl velkorysý stavební program. Dům bude sloužit k celoročnímu bydlení, bude mít volnou dispozici a podstatnou roli bude hrát zahrada. Pak přišel akademický architekt Tomáš Novotný. Jejich zásluhou vznikl z obyčejné staré venkovské prodejny dům nový. Dům je obložen překrývanými prky šedomodré barvy. Je poměrně nenápadný a jen částečně informuje a povaze interiéru. Kolem domu a zahrady je postavena zeď z hrubých, volně vázaný vápencových kamenů. Kámen i způsob zdění patří k místní tradici. |
Posuďme si stavbu sami
Ačkoli nejsme žádní odborníci, určité nedostatky dokážeme před koupí staršího domu (bytu) odhalit sami. Všímáme si zejména stavu nosných konstrukcí.
Ty jsou pro stabilitu stavby nejdůležitější a jejich výměna bývá neúměrně nákladná, někdy dokonce neproveditelná.
Při ohledávání stěn sledujeme trhliny, výskyt plísní a hub, vlhkost zdiva a další viditelné poškození. Důležitý je i stav krovu, zda není prohnilý nebo napadený škůdcem, stav krytiny, nadměrně velký průhyb nosných prvků krovu a stropů apod.
Ostatní vady jako jsou např. popraskané omítky, jsou oproti nim jen vadami kosmetickými.
Nechme si poradit
Uvažujeme-li o rozsáhlejší rekonstrukci domu je dobré nechat si poradit od odborníka – statika. Ten svým odborným okem projde dům od základů až po střechu - provede stavebně technický průzkum stávajících konstrukcí a stanoví podmínky, za kterých lze rekonstrukci provést.
Pak se nemusíme bát, že by při bouracích pracích, či vestavbě, přístavbě nebo nástavbě došlo k poruchám nebo jiným škodám na stávajícím objektu. Zabráníme tak vzniku případných škod, vlivem naší nevědomosti nebo neodborného zásahu.
Například se dozvíme, že bourání příček ve starém domě nemusí být až tak jednoduchá věc. Ve starých domech jsou i některé příčky nosné, a proto je nemůžeme jen tak zbourat, ale musíme je nejprve podchytit.
Mějme na paměti
Mnozí z nás se mylně domnívají, že rekonstrukce (změna stavby) nepodléhá stavebnímu povolení, ale pouze ohlášení stavebnímu úřadu.
Ohlásit stavebnímu úřadu postačí jen takové stavební úpravy, kterými se nemění vzhled stavby, nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby a nemění se způsob užívání stavby.
Jsou to například drobné opravy omítek, výměny instalací, výměny povrchů podlah a stěn, či stropů, vestavba nábytku (skříně,..).
Ostatní změny stavby lze provádět jen podle stavebního povolení. Toto se bohužel vztahuje i na výměnu bytového jádra v panelovém domě, neboť vyzdívané jádro může nepříznivě ovlivnit statiku objektu.
Mají-li být prováděny stavební úpravy na stavbě, která je kulturní památkou, musí stavebník k jejich ohlášení nebo k žádosti o stavební povolení přiložit stanovisko orgánu státní památkové péče.
Totéž se týká objektů na územích vyhlášených ochranných pásem a chráněných území.
| Článek je součástí nového seriálu o bydlení, kde vám poradí odborníci z oblasti stavebnictví a architektury. Dozvíte se zde například, jaký si zvolit typ bydlení, jak vybrat pozemek, zařídit byt či dům, ale třeba i jak postupovat při vyřízení stavebního povolení. |
