Jiří a Eva Sedláčkovi bydlí v rodinném domě – bývalé zemědělské usedlosti – v Čelechovicích na Hané. V bytě o velikosti 85 metrů čtverečních mají obývací pokoj, ložnici, dětský pokoj, kuchyni, malou pracovnu, komoru, chodbu a koupelnu.
Ta jim však před několika lety přestala vyhovovat – byla příliš malá. Toaleta musela být umístěna přes chodbu a schodiště na opačném konci domu a nedalo se tam zatopit.
Sedláčkovi se přihlásili do soutěže Raiffeisen Styl a v regionu Olomouc zvítězili. Od architekta získali zdarma projekt a zhruba za 180 tisíc korun pořídili celkovou rekonstrukci koupelny včetně elektroinstalace, vodoinstalace, prací a interiérového vybavení.
Hlavně ať je větší
Představa majitelů domu o tom, jak by mělo nové sociální zařízení vypadat, byla jasná. „Chtěli vytvořit dostatečně velkou koupelnu a přitom zachovat přilehlou komoru. Do koupelny si přáli vanu, sprchový kout, umyvadlo, toaletu, bidet a pračku,“ říká architekt, který si přál zachovat soukromí.
„Na nové dispozici jsme se velmi rychle shodli. Sedláčkovi se jen museli rozhodnout mezi bidetem a sprchovým koutem, protože obojí by se tam nevešlo.“ Nakonec zvolili bidet a k vaně nechali připevnit posuvnou prosklenou zástěnu pro sprchování.
„Přestavbu jsme plánovali již dlouho, ale vyčkávali jsme, až nám obec k domu zavede kanalizaci, abychom na ni mohli nové sociální zařízení napojit,“ vysvětluje Jiří Sedláček.
Zatím se odpad odváděl do jímky a ta se pravidelně vyvážela. Nakonec je však nová koupelna hotová dříve než kanalizace a odpady bylo nutné vyřešit tak, aby šly dodatečně a jednoduše přepojit. Majitelé domu zatím musí využívat starou toaletu.
A kde se vzalo tolik místa na zvětšení koupelny? „Již dříve jsme zrušili schodiště na půdu a svépomocí vyřešili vchod na půdu z jiného místa v domě. Místo schodiště vznikl prostor pro rozšíření koupelny o místnost s toaletou a bidetem,“ odpovídá Jiří Sedláček.
Architekt původně navrhoval mezi obě části jen zástěnu, ale nakonec vyhověl požadavku majitelů a úplně je oddělil stěnou s posuvnými dveřmi.
Pryč se starým vybavením
Podle názoru architekta původní koupelna nevyhovovala, zařízení nebylo správně rozmístěné, chyběly úložné prostory, obklady a dlažby odpovídaly možnostem trhu před rokem 1989.
„Při vstupu nebo pohledu do koupelny se vám naskytl pohled na pračku a košík s hygienickými potřebami. Naopak zrcadlo, které prostor opticky zvětšuje, bylo skryté. Nebylo dost volného místa kolem umyvadla a celá koupelna působila velice chladným a stísněným dojmem,“ popisuje architekt.
Z dřívějšího vybavení nezůstalo nic, vše je nové. „Na stěnách jsou keramické obklady, na podlaze dlažba. Stropy se snížily sádrokartonovým podhledem se zabudovaným osvětlením,“ dodává architekt.
Všechny firmy měly plno
Měli návrh od architekta a byli odhodlaní pustit se do práce. „Jenže jsme nemohli v našem regionu najít vhodnou firmu,“ vzpomíná Eva Sedláčková.
„Měli jsme na rekonstrukci časový limit a v Prostějově v tu dobu nebyla společnost, která by ji mohla uskutečnit. Všechny byly zaneprázdněné a zakázky měly až do zimy,“ vysvětluje s tím, že některé firmy nebyly ochotny provést přestavbu podle připraveného návrhu a prosazovaly jen vlastní řešení, další by zase nezvládly celý rozsah prací.
„Nešlo totiž jen o rekonstrukci koupelny, jaké bývají třeba v panelácích, kde jsou všechny elektrické, vodovodní a odpadní instalace a demolicí je minimum,“ upozorňuje Jiří Sedláček.
Nakonec se podařilo sehnat firmu až v Olomouci. I během přestavby se však objevovaly problémy, s nimiž se původně nepočítalo. „Třeba přívod vody hluboko zakopaným potrubím z domácí vodárny umístěné na opačném konci budovy,“ uvádí příklad majitel domu.
Pozinkované ocelové trubky by dlouho nevydržely, a bylo tudíž potřeba pořídit nové ponorné čerpadlo do studny, nové plastové potrubí a elektrický kabel ze studny až do komory, v té pak instalovat zásobní tlakovou nádrž. Musela se předělat i elektroinstalace.
