Lem biotopu je z lité kamínkové dlažby, z níž je pozvolný vstup do vody.

Lem biotopu je z lité kamínkové dlažby, z níž je pozvolný vstup do vody. | foto: Archiv studia Prokš Přikryl architekti

Z rozpadlých garáží vznikl industriální skvost. Turisté si ho užívají

  • 20
Nerezový plech, staré pálené cihly a nezničitelný železobetonový skelet. To je základ moderního zázemí turistického areálu, které navrhlo studio Prokš Přikryl architekti z bývalých "socialistických" garáží nedaleko Kroměříže.

Dvůr Honětice patřil vždy k zámku ve Zdislavicích. Jenže po válce došlo ke znárodnění a také přestavbě, která odpovídala potřebám socialistického družstevnictví. Zmizel dvůr, který uzavíraly dvě stodoly, nahradil je obrovitý sklad. Zato přibyly garáže z železobetonového montovaného skeletu. Koncem 20. století  však areál už jen chátral.

Původní stav - cihly z garáží se opět využily.

Když nový vlastník před deseti lety bývalou usedlost koupil, měl představu o turistickém komplexu. Historickou cennou budovu z roku 1907 si zrekonstruoval svépomocí na penzion  se čtyřmi velkými pokoji se samostatným sociálním zázemím, ale co s garážemi?

Jejich osud raději přenechal architektům. Důležité bylo také získat dostatečný objem peněz. Pomohly finance z dotací Evropské unie. Teprve pak se mohla objevit nabídka na archiwebu: hledá se autor na konverzi bývalých garáží.

"Z padesáti přihlášených studií si majitel vybral pět, nakonec jsme vyhráli my," prozrazuje cestu k zakázce architekt Martin Prokš. Architekti si z původní stavby vzali "nezničitelný" železobetonový skelet, ale také ostře pálené vážanské cihly, které po recyklaci využili na vyzdění nových příček. Materiál použitý na stavbu původních garáží z roku 1962 dodává stavbě lehce industriální charakter.

Železobetonový montovaný skelet garáží se pak stal dokonce základem pro budovu, v níž je dnes restaurace pro 45 hostů, ale také půjčovna sportovních potřeb a hygienické zázemí pro hosty.

Původní žebírkový strop skeletu představuje zajímavý stavební prvek, který se výborně uplatnil v nové koncepci stavby.

Rekonstrukce začala v červnu 2012, hlavní část byla dokončena v květnu 2013. Časem by do areálu měla přibýt i hospodářská zvířata, pomyslný kruh se tak opět uzavře, byť o klasickou zemědělskou usedlost už nikdy nepůjde.

Prostory garáží se proměnily na restauraci, kterou lze "otevřít" do exteriéru díky velkým vratům.

Fasáda funguje jako polopropustný filtr mezi vnitřkem a vnějškem.

Hra světla a nerezu

Stavbu, kde si architekti hrají s průhledy "polopropustné" fasády, lze však téměř zcela otevřít i díky velkým dřevěným vratům vsazeným do modulů sloupů. Večer pak typické dekorativní průhledy zděných příček, ale také robustních prkenných vrat vytvářejí skvělou světelnou dekoraci, jež se odráží v hladině blízkého biotopu.

S cihelnými příčkami a litými betonovými podlahami dobře korespondují nerezové prvky: umývací žlaby, dveře sprch i toalet. "Jejich robustní provedení odpovídá provozu kempu, nechali jsme i záměrně přiznané rozvody, prostory osvětluje hlavně rozptýlené světlo odražené od stropu," popisuje architekt Prokš.

Večer polopropustná fasáda díky osvětlení uvnitř vytváří zajímavé světelné efekty.

Honětický dvůr

  • Projekt 2012
  • Realizace 2013
  • Autoři: Martin Prokš, Marek Přikryl
  • Užitná plocha 257 m2
  • Obestavěný objem: 1174 m3

Záměr byl jasný: jednoduché prvky musí být odolné, pokud je to však možné, není nutné volit zbytečně drahé vybavení. Například v koupelnách dobře fungují místo baterií hadice na zalévání.

Tradiční bazén by se k bývalé zemědělské usedlosti nehodil, přednost proto dostal biotop, sice umělé koupaliště, ale s přírodní filtrací vody, tedy zcela bez chemie. Dno a stěny biotopu tvoří světle zelená silná fólie, lem pak litá kamínková dlažba nabízející příjemný pozvolný vstup do vody. Pro větší pohodlí a bezpečnost tu nechybí ani zábradlí. Biotop vytvořila specializovaná firma Bapo.

O tom, že architekti mysleli na pohodlí hostů, svědčí bezbariérové řešení restaurace i umýváren, prostor pro přebalování dětí nebo snížená výška zařizovacích předmětů určených dětem.

Zahradní hadice funguje jako sprcha naprosto bez problémů.

Umývací žlaby, dveře sprch a toalet jsou vyrobeny z nerezového plechu,

Prokš Přikryl architekti

Ing. arch. Martin Prokš (*1980 v Jihlavě)
Studia ukončil v roce 2010 na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru Jana Šépky a Mirky Tůmové. Prošel školou Aleny Šrámkové, Petra Hájka a Jana Šépky, 3 roky studoval Pozemní stavitelství na Stavební fakultě ČVUT. Pracoval například v kancelářích Petra Hájka a Tomáše Hradečného.

Ing. arch. MgA. Marek Přikryl (*1983 v Praze)
Diplomoval v roce 2010 na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru Jana Šépky a Mirky Tůmové. V roce 2013 dokončil studium na Škole architektury na pražské AVU. V rámci pobytů v zahraničí pracoval v kancelářích Productora v Mexico City a Renzo Piano Building Workshop v Janově. V Praze spolupracoval s ateliérem Aulík-Fišer a Šépka architekti. Vedle architektonické praxe spolupracuje na krajinářských site-specific projektech.

Kancelář Prokš Přikryl architekti založili v roce 2011.

Kemp je hojně využíván rodinami s dětmi i kvůli biotopu, který se čistí přírodní filtrací.

Ocenění v soutěžích:
2012 – domov pro seniory v Praze - Strašnicích
- 1. místo, Martin Prokš, Marek Přikryl
2011 – rekonstrukce a přístavba národního domu v Hradci n. Moravicí
– 1. místo, Andrea Kubná, Ondřej Lipenský, Martin Prokš
2010 – revitalizace náměstí v Divišově – 1. místo, Markéta Aulíková, Jitka Molnárová, Marek Přikryl
2010 – město pro 10000 obyvatel – nominace na cenu Olověného Dušana, Martin Prokš
2009 – modulární mateřská škola na střeše provozní budovy Národního divadla
– Young architect award 2009 – 1. místo v kategorii studie, Martin Prokš, Marek Přikryl

2008 – meteorologická stanice v Králickém Snežníku – 1. místo, Martin Prokš, Marek Přikryl
2008 – revitalizace panelového domu G57 v Praze na Petřinách – Bytový dům v 21. století – 2. místo, Martin Prokš, Marek Přikryl
2008 – autobusové nádraží s galerií – cena Fakulty architektury
– 1. místo, Martin Prokš
2008 – svařované sítě v architektuře a užitném designu – 3. místo, Martin Prokš