Malíř Kristian Kodet vidí z okna svého bytu na střechy staré Prahy. V samém srdci hlavního města bydlí od roku 1990. Tehdy se totiž vrátil z třináctileté emigrace v USA.
Za mořem bydlela rodina nejdříve v New Yorku, v krásném bytě přímo na Manhattanu. Jenže se jí začalo stýskat po přírodě.
"Koupili jsme tedy dům asi sto kilometrů od New Yorku a později jsme si na venkově nechali postavit nový dům přesně podle našich představ," vypráví umělec.
Náročná rekonstrukce
Jeho současný byt na Staroměstském náměstí se nachází v nejvyšším podlaží jednoho z historických pražských domů. I když původně byl rozdělený, dnes již zaujímá celé patro.
"Po roce 1989 bylo Staroměstské náměstí jako Potěmkinova vesnice," říká Kristian Kodet. "Domy sice měly nové fasády, ale uvnitř nebylo nic - netekla voda, byly tady staré elektroinstalace."
Rodina získala výměnou nejdřív větší plochu dnešního bytu, kterou částečně zrekonstruovala. Ta rekonstrukce byla velmi náročná, protože dům je z opuky. "Takže to byla strašná práce, která navíc není vidět," tvrdí malíř.
Jednoduchá nebyla ani úprava zbylé části. Všechny stěny byly polepené tapetami, dokonce i dveře. Odstraňování bylo složité, ale díky tomu zůstaly dveře v bytě původní.
Na dřevo patří vosk
Originální jsou také parkety. Ty prošly jen renovací. "Byly světlé. Já ale nemám rád laky, takže všechno dřevo, tedy i parkety, je pouze navoskované," vysvětluje malíř, bratr herce Jiřího Kodeta.
"Vyrůstal jsem totiž v tom, že přírodní materiály se mají nechat působit. Proto mi tolik záleží na povrchové úpravě." Jenom navoskovaný je tedy i stůl. Vypadá úžasně, ale jednu vadu přece jenom má - při každém úklidu, a jakmile se stůl něčím polije, se musí znovu navoskovat.
Každá věc má historii
Byt má kolem sta metrů čtverečních a je třípokojový. Kodetovi si ho zařizovali bez pomoci, na základě vlastního cítění. Podle pána domu to bylo vzrušující.
"Například stůl v obývacím pokoji je ve stylu biedermeier. Ještě jsme ho ani neměli a už jsme přemýšleli, kam ho postavíme," říká. Věci do bytu vybírá jednotlivě, jak ho osloví.
Nenakupuje ve starožitnictví, spíš prolézá půdy a je rád, když mu někdo něco přenechá nebo prodá. A potom ten předmět renovuje. Každá věc má svoji historii. Někdy se k ní váže dokonce celá legenda.
"Taky nemám rád, když jsou věci v bytě naaranžované. Všechno musí být přirozené, a navíc plně funkční," vysvětluje malíř. "Věci totiž 'žalují' svou přirozeností." Kristian Kodet rovněž sbírá takzvané lidovky, tedy lidové řezby. Čím jsou prý méně dokonalé, asymetrické, tím větší je jejich vnitřní náboj.
Moderna jen v kuchyni
Moderní mají Kodetovi jenom kuchyň. V té se najde vše, co dnešní domácnost vyžaduje, jenže šikovně ukryté. To aby moderní věci nekazily celkový dojem.
Kuchyňská linka totiž stojí v obývacím pokoji, protože žena prý má být s rodinou, a ne zavřená mezi sporákem, skříňkami a nádobím. Zvláštností obývacího pokoje je krb. Jde o bývalou pec, která pokoj spojuje s koupelnou. Ta je mimochodem také velmi prostorná. Dříve sloužila patrně jako černá kuchyně.
Opravy budou pokračovat
Nyní se Kodetovým uvolnila i druhá část patra, kterou chtějí připojit ke stávající a vytvořit jeden větší byt. Znamená to opětovnou rekonstrukci, tentokrát už celkovou.
Výsledkem mají být další dvě místnosti a druhý vchod. "To bude výhodné hlavně pro naši dceru, protože nebudeme vědět, kdy přišla domů," směje se Kristian Kodet.
Půl týdne v jižních Čechách
V Praze tráví malíř jen půlku týdne. A to i přesto, že se zde narodil a z bydlení v centru je nadšený, protože může všude chodit pěšky. Zbytek prožívá v jižních Čechách, k nimž ho také pojí silné pouto. Jeho otec, sochař, tam totiž míval ateliér.
Navíc si chtěl Kristian splnit svůj sen - vybudovat něco, co by připomínalo tři generace Kodetů. A to se podařilo. "Oslovily mě tři renesanční domy v Táboře," říká.
"Dnes jsou již plně zrenovované a je v nich Muzeum Kodet, kam jsem koupil zpět sochy dědečka i otce." A nedávno koupil ještě starou faru, také v jižních Čechách. Ta však zatím připomíná spíš ruinu. "V budoucnu by ale měla být mojí poslední 'emigrací', do níž se jednou odsunu," dodává Kristian Kodet.
 "Mám tady spoustu knih, ale zatím je nemám čas číst," říká Kristian Kodet. "Jednou se k nim ale rád vrátím." |
 Jediným moderně zařízeným místem je u Kodetů kuchyň. |
 Krb spojuje koupelnu a obývací pokoj. Přikládat se dá z obou místností. |
 Tento pokoj obývá patnáctiletá dcera Jacqueline. Má však jednu nevýhodu - je průchozí. Proto se podle Kristiana Kodeta těší na nový v druhé půlce bytu. |
 "Lidovky" jsou předmětem malířovy sběratelské vášně. |
 Z prostorné vstupní chodby vedou dveře do koupelny a obývacího pokoje. Za nedlouho přibudou ještě jedny do druhé části bytu. |
 Krb v obýváku není nic zvláštního. Ale tento je výjimečný - dříve to totiž byla pec. Dnes slouží jenom pro potěšení z ohně. |
 Prostorná koupelna bývala v dřívějších dobách pravděpodobně čenou kuchyní. |
 V celém bytě Kristiana Kodeta převládá dřevěný nábytek. |
 Malíř Kristian Kodet nyní obývá střídavě byt v centru Prahy a renesanční dům v jižních Čechách. |
