S kocourem bojujeme více než rok a činíme různá opatření – přístupové cesty jsme přehradili vlnitými PVC deskami, na plot položili a přivázali ostružinové pruty.
Na kocourem oblíbené zryté záhony pokládáme pletivo či ostružinové pruty. Na trnech ostružin jsou občas chomáčky srsti, které jsou důkazem o jeho přítomnosti na naší zahradě.
V místech, kde to lze, vytváříme postupně plochu z valounků, které si sbíráme všude, kde se vyskytují a převážíme je na naši zahradu. Před plot sypeme pepř anebo chilli.
Avšak je to marné, je to marné. Kocour je urostlý, překrásný, šlechtěný a majitelé ho převelice milují. Chceme sousedy oslovit, ale stále s tím váháme. Prosím o radu, jak na to jít taktně a neurazit.
Na dotaz čtenářky odpověděli dva odborníci, kteří se touto problematikou zabývají:
Tereza Vrzáková, makléřka RE/MAX G8 Reality
Problematika zvířat je častým jevem v sousedských vztazích. Chápu nepříjemnou situaci a rozhodně bych volila nejprve informování majitelů kocoura o problému, který působí. Je nutné jim oznámit, že jeho chování tazatelce vadí a její rodinu obtěžuje.
Pokud je majitel rozumný člověk, tak to jistě pochopí a udělá maximum k nápravě. Formu bych zvolila nejprve sousedskou, pozvání na kávu, sklenku vína nebo grilování, kde bych téma v dobré a přátelské atmosféře předestřela. Třeba majitel vůbec netuší o problému, který jeho kocour způsobuje. Je dobré zmínit i případný strach z chorob přenášených kočičími exkrementy.
Pokud by se k problematice stavěl zády a nehodlal nic řešit, určitě bych volila upozornění písemnou formou s žádostí o nápravu např. úpravu plotu či omezení pohybu zvířete nebo zřízení kočičího záchodu u nich na pozemku.
Možná pomůže hovořit také o tom, jaká nebezpečí číhají na chráněném pozemku na kocoura samotného. Není vyloučené, že takové argumenty zapůsobí na sousedy lépe než líčení problémů tazatelky.
Pokud by ani takto soused nereagoval, podala bych stížnost k příslušnému obecnímu úřadu či městské policii. Jde o narušení či omezení vlastnického práva, je tedy možné tuto věc řešit i soudně.
Otázkou je, zda chování kocoura lze považovat za ohrožení či poškození majetku, případně obojí. Rozhodně doporučuji nejprve vyřešit sousedskou domluvou, která nenaruší vztahy do budoucna. Držím palce.
Michael Dub, advokát
Příběh o kocourovi jistě nebude příběhem ojedinělým a zároveň jde o typický příklad životní situace, ve které je na místě pečlivě uvážit, do jaké míry je vhodné přistoupit k právnímu řešení.
Podle právní teorie je to zcela nepochybné porušení zákona, nicméně vyvození odpovídajících právních důsledků může způsobit nevratné zhoršení sousedských vztahů a nastoupení cesty nekonečné eskalace vzájemného obviňování a právního boje.
Pes sousedky neustále vyjeUtrpení trvá již pět let Bydlím v bytovém domě v Karviné. Sousedka, která je zde v nájmu, chová psa. Ten po jejím odchodu do práce nepřetržitě vyje, píše čtenář do seriálu Sousedské války. |
Rozhodně doporučuji vyčerpat všechny neprávní možnosti řešení, a pokud tazatelka uvádí, že sousedy dosud ani nekontaktovala, ihned přistoupit k oslovení sousedů s tímto problémem.
Aktuálně účinný občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se této problematice věnuje zejména v ustanoveních §1013 a následujících, které se zabývají omezením vlastnického práva, tedy takovými zásahy, které výkon tohoto práva omezují, znesnadňují nebo jinak ruší.
Pokud by se tedy v tomto případě nepodařilo vyřešit problém kocoura bez pomoci práva, je nepochybně na místě sousedy upozornit na to, že zákon porušují, a dále na skutečnost, že tímto porušením tazatelce vzniká škoda. Ustanovení § 1013 odst. 1. občanského zákoníku o vnikání zvířete na sousedův pozemek konkrétně hovoří a řeší je společně s ostatními tzv. imisemi, tedy pronikání vody, kouře, prachu, pachu, světla, stínu, hluku otřesů atp.
Na tomto místě je třeba zmínit problém důkazní, neboť má-li být právní teorie použitelná v praxi, musí být předně prokazatelné předpoklady, ze kterých ta která právní norma vychází. Tazatelka hovoří o dosti jednoznačných důkazech prokazujících opakovanou přítomnost dotyčného kocoura, nicméně především s ohledem na možné budoucí právní spory je na místě trpělivě a pečlivě shromažďovat důkazy o tom, že dochází ke skutečně dlouhodobému a závažnému narušování vlastnického práva právě tímto konkrétním zvířetem.
Jako důkaz může posloužit cokoliv, od fotografií až po výpovědi svědků, nicméně tzv. objektivní důkazy (fotografie, vzorky srsti atp.) budou mít před těmi subjektivnímu (svědky) vždy přednost. K potvrzení dlouhodobého narušování doporučuji fotografie datovat a případně zaznamenávat přehled jednotlivých návštěv s negativními důsledky popsaného chování kocoura.
Pokud ani dobře míněné upozornění sousedů na shora popsané porušení zákona nepřinese kýženou nápravu, je vhodné zvážit, do jaké míry je možné řešit věc využitím tzv. svépomoci, tedy prosazení práva vlastními silami v souladu s ustanovením §14 občanského zákoníku.
Tazatelka zmiňuje některé (neúspěšné) snahy o zamezení pronikání zvířete na pozemek, což jistě není špatný začátek, ale je možné jistě uvažovat i o důslednější obraně. Nepochybně lze na chráněném pozemku např. dočasně umístit psa nebo kocoura zahánět jinými prostředky přiměřenými poměrům, tj. především s ohledem na povahu okolní zástavby a intenzitu znečišťování chráněného pozemku.
Problematické je právní hodnocení případného záměru kocoura odchytit. Občanský zákoník je v tomto ohledu poněkud nejednoznačný, když na jedné straně umožňuje, resp. dokonce ukládá povinnost aktivně bránit vzniku škody, ale na druhou stranu paušálně možnost odchytu zvířete neposkytuje. Pokud by šlo o lva, byla by právní analýza nepochybně mnohem jednodušší.
Sousedé začali chovat prasePříšerný zápach je peklo Sousedé z vedlejší řadovky chovají slepice, králíky a začátkem srpna si přivezli prase. Chlívek umístili pár metrů od mého domu. Prase kvičí, chrochtá a příšerně zapáchá. Není možné větrat, ani posedět na zahrádce, stěžuje si Eva v příspěvku, který jsme zařadili do seriálu Sousedské války. |
Přesto bych možnost odchytu zvířete nevylučoval, je však třeba důsledně zajistit jeho způsob tak, aby nedošlo k poranění zvířete, a pokud by se odchyt podařil, je nezbytné ihned vyrozumět majitele a jednat s ním o podmínkách vrácení zvířete do jeho rukou. Mám na mysli možnost podmínění vrácení odstraněním posledně způsobeného znečištění nebo jiných negativních následků prokazatelně způsobených takto zajatým kocourem.
Možnost uplatnění zadržovacího práva přiměřeným způsobem za účelem zajištění náhrady škody obecně přípustné je, nicméně jeho uplatnění na živých zvířatech není blíže upraveno, proto jej považuji za přinejmenším problematické. Vzhledem k tomu, že jde o jednání na samé hraně zákona, je dobré připomenout obecný požadavek postupovat vždy v souladu s dobrými mravy.
Ačkoliv shora hovořím o vzniku škody a možnostech i povinnostech zamezení jejího vzniku, může být tato argumentace v případě kocoura v praxi poněkud náročná, byť škoda nepochybně vzniká, a to v podobě nákladů na vyčištění chráněného pozemku nebo i nákladů nápravy narušeného povrchu trávníků atp., určení její výše je však problematické, neboť náprava jednotlivého znečištění bude patrně zanedbatelná.
Argumentu bránění vzniku škody nemusí pomoci ani teoretické riziko přenosu toxoplazmózy, neboť toto nelze považovat za bezprostřední hrozbu vzniku škody, ale pouze za potenciální riziko a ani toho největšího samce kočky domácí nebo podobného druhu nelze považovat za zvíře obecně nebezpečné.
Musím zcela vyloučit možnost obrany, při které by bylo zvíře zraněno nebo dokonce usmrceno. Takové jednání je ve vztahu k vznikající újmě zcela jistě excesivní a nejenže by nepožívalo právní ochrany, tj. pachatel by odpovídal za takto vzniklou škodu, nepochybně by tím došlo k porušení příslušných ustanovení zákona 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, a tedy spáchání přestupku, a pokud by došlo k usmrcení trýznivým způsobem, jako například útokem psa, může dojít i k naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat ve smyslu ustanovení §302 odst. 1, 2 trestního zákoníku.
Upozorňuji naopak na právo majitele toto zvíře stíhat i na cizím pozemku (§ 1014 odst. 1 občanského zákoníku), což však dává jedinečnou možnost kontaktovat majitele kocoura při každém zaznamenaném proniknutí na chráněný pozemek a vyzvat ho, aby zabránil dalšímu znečištění.
Pošlete příběh Svůj boj se sousedy nám pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Sousedské války. Zajímavé texty zveřejníme a přineseme i jejich řešení. |
Na posledním místě tedy uveďme možnost podání žaloby, označovanou právní teorií jako zápůrčí nebo negatorní, tedy podávanou na obranu před neoprávněnými zásahy do vlastnického práva.
Žaloba bude zaměřena na uložení povinnosti souseda „zdržet se rušení vnikáním zvířat na pozemek žalobce“. Předpokladem úspěchu je prokázání opakovaného vnikání (nepostačí pouhé ojedinělé vniknutí) zvířete na pozemek, a pokud bude vydán rozsudek takovou povinnost ukládající, je možné jej vymáhat opakovaným ukládáním pokut, které připadnou státu, nicméně měly by vést souseda k přijetí odpovídajících opatření, které takovému rušení zabrání.
Úmyslně neakcentuji možnost uplatnění náhrady škody, neboť jsem si vědom problematické možnosti jejího vyčíslení. Ani takový postup však není vyloučen a tazatelce nepochybně nic nebrání souseda na vznik škody upozornit a žádat nápravu. Podání žaloby na náhradu škody bych však opravdu pečlivě zvážil.
Teoreticky nic nebrání požádat o pomoc policii nebo městskou policii s odkazem na ustanovení § 27 odst. 1 písm. b) a § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání, které postihuje jako přestupek jednání osoby, která neučiní opatření proti úniku zvířat v zájmových chovech.
S ohledem na přirozené chování koček je však otázkou, zda je to tento přestupek. Půjde spíš o psychologický efekt, neboť řešení sousedských sporů policii obecně nepřísluší. V každém případě budu tazatelce přát, aby se jí tento problém podařilo vyřešit bez výrazného narušení sousedských vztahů, kterým podání žaloby obvykle neprospívá.
