Stojí kolem 570 až 820 korun za metr čtvereční. Takzvané dvouplyšové vlněné koberce z tuzemské firmy DOWO Náměšť pak existují jak v podobě replik klasických peršanů, tak se vzory odpovídajícími modernímu interiéru. Cena za metr čtvereční je kolem 1500 až 4000 korun. DOWO vyrábí i oceněné návrhy ze soutěže »Koberce trochu jinak«, a to jak ze syntetických vláken, tak z vlny. Koberce v přijatelných cenách nabízí i liberecký Intex, který má ve výrobním programu i velmi módní jutové koberce, nebo brněnský Bohemiatex. Za zahraniční výrobky, které přitom mívají mnohem nižší kvalitu, zaplatíte mnohem více. Na trhu jsou i »nastřílené« vlněné koberce. Na silnou látku vypnutou v rámu se pomocí speciální pistole nastřeluje čistá vlna. Na rub se pak nanese vrstva přírodního latexu, na níž přijde krycí látka. Koberec o velikosti 160 x 230 centimetrů stojí asi 22 tisíc. Ačkoliv návrhy pocházejí od evropských designérů, výroba je v Indii. Levná pracovní síla je něco, co se už v Evropě nenajde.
Klenoty z vláken
Vrcholem pomyslné »kobercové« pyramidy jsou samozřejmě ručně vázané kusové koberce, jež zpravidla pocházejí z Asie, zejména Nepálu, Tibetu či Číny. Zatímco ke klasickému nebo starožitnému nábytku nepatří koberce s moderními vzory, k modernímu nábytku si můžete klidně pořídit klasický perský koberec. Interiér plný starožitností a se spoustou nábytku potřebuje »stáhnout«, vytvořit jakýsi homogenní prostor. To dokáže právě velký koberec s klasickými vzory. Do místnosti zařízené moderním nábytkem lze zase použít i několik koberců s různým vzorem. »Na zeď si také nepověsíte čtyři stejné obrazy, tak proč byste nemohli mít čtyři různé koberce v jednom pokoji,« tvrdí Peter Palacka, odborník na ručně tkané koberce. Pokud se rozhodnete pořídit si do jednoho pokoje několik ručně vázaných koberců (platí to ovšem i o jejich strojově tkaných replikách), nesmíte kombinovat vzory »jen tak«. Je třeba si uvědomit, že jednotlivé oblasti, kde se koberce tkají, vycházejí z určitého druhu civilizace náboženského a filozofického přístupu. A tak zatímco ke koberci z Nepálu můžete přidat třeba několik předložek z Číny či Tibetu, nelze kombinovat koberce z Nepálu s díly perských tkalců. »Volné plochy nejdou dohromady s náročnými florálními motivy,« objasňuje Peter Palacka, »je to stejné, jako kdybyste si k večerním šatům obuli sandály, byť sebedražší.« Zamyslet se je třeba i nad sousedstvím s nábytkem. Zdobí-li koberec zajímavý vzor, je doslova hříchem zakrýt jej třeba stolkem. Bob Vanhecke z firmy Art of Living doporučuje v případě, kdy nejde stůl postavit jinam, zvolit další ze současných módních trendů, a tím je stolek z tvarovaného skla, aby dojem ze vzoru byl rušen jen minimálně. Ručně tkaný koberec nepatří pod nábytek. »Pokud jej chcete mít u sedacího nábytku, pak by měl začínat tam, kde končí pata sedícího člověka,« radí Peter Palacka.
Za špínu »může« někdy i ovce
Nečistotám na koberci, byť ručně tkaném, se člověk nevyhne. Je však dobré vědět, že si lze nervy i práci ušetřit už vhodným výběrem. Pokud je totiž koberec utkán z vlny ovcí či koz, které se pásly na horkých a suchých pláních či skaliskách, obsahuje vlna minimum lanolinu. Snadno tak absorbuje špínu a koberec rychleji ztrácí vlas. Proto by se také tyto typy neměly alespoň půl roku po položení vysávat. To se týká například tuniských či marokánských koberců. Naopak kusy z Tibetu nebo Nepálu, kde se ovce pasou vysoko v chladných horách, a mají proto hustou a mastnou srst, stačí třeba i po potřísnění kávou nebo červeným vínem jen otřít po vlasu a skvrna se nevytvoří. Vysavač zde může »nastoupit« hned druhý den po položení. Tyto koberce doporučuje Peter Palacka čistit nejdříve deset let po pořízení. Nesmíte je ovšem svěřit firmě, která účtuje sedm korun za metr čtvereční, a používá agresivní prostředky. Tady musí nastoupit odborníci, kteří dokážou koberec případně i restaurovat. Před čištěním provádějí testy na stálobarevnost. Cena za celkové ošetření se pak pohybuje kolem 300 korun za metr čtvereční, ale pokud jste si pořídili koberec za 150 000 korun, určitě vám tato částka nepřijde tak vysoká.
Klenoty z vláken
Vrcholem pomyslné »kobercové« pyramidy jsou samozřejmě ručně vázané kusové koberce, jež zpravidla pocházejí z Asie, zejména Nepálu, Tibetu či Číny. Zatímco ke klasickému nebo starožitnému nábytku nepatří koberce s moderními vzory, k modernímu nábytku si můžete klidně pořídit klasický perský koberec. Interiér plný starožitností a se spoustou nábytku potřebuje »stáhnout«, vytvořit jakýsi homogenní prostor. To dokáže právě velký koberec s klasickými vzory. Do místnosti zařízené moderním nábytkem lze zase použít i několik koberců s různým vzorem. »Na zeď si také nepověsíte čtyři stejné obrazy, tak proč byste nemohli mít čtyři různé koberce v jednom pokoji,« tvrdí Peter Palacka, odborník na ručně tkané koberce. Pokud se rozhodnete pořídit si do jednoho pokoje několik ručně vázaných koberců (platí to ovšem i o jejich strojově tkaných replikách), nesmíte kombinovat vzory »jen tak«. Je třeba si uvědomit, že jednotlivé oblasti, kde se koberce tkají, vycházejí z určitého druhu civilizace náboženského a filozofického přístupu. A tak zatímco ke koberci z Nepálu můžete přidat třeba několik předložek z Číny či Tibetu, nelze kombinovat koberce z Nepálu s díly perských tkalců. »Volné plochy nejdou dohromady s náročnými florálními motivy,« objasňuje Peter Palacka, »je to stejné, jako kdybyste si k večerním šatům obuli sandály, byť sebedražší.« Zamyslet se je třeba i nad sousedstvím s nábytkem. Zdobí-li koberec zajímavý vzor, je doslova hříchem zakrýt jej třeba stolkem. Bob Vanhecke z firmy Art of Living doporučuje v případě, kdy nejde stůl postavit jinam, zvolit další ze současných módních trendů, a tím je stolek z tvarovaného skla, aby dojem ze vzoru byl rušen jen minimálně. Ručně tkaný koberec nepatří pod nábytek. »Pokud jej chcete mít u sedacího nábytku, pak by měl začínat tam, kde končí pata sedícího člověka,« radí Peter Palacka.
Za špínu »může« někdy i ovce
Nečistotám na koberci, byť ručně tkaném, se člověk nevyhne. Je však dobré vědět, že si lze nervy i práci ušetřit už vhodným výběrem. Pokud je totiž koberec utkán z vlny ovcí či koz, které se pásly na horkých a suchých pláních či skaliskách, obsahuje vlna minimum lanolinu. Snadno tak absorbuje špínu a koberec rychleji ztrácí vlas. Proto by se také tyto typy neměly alespoň půl roku po položení vysávat. To se týká například tuniských či marokánských koberců. Naopak kusy z Tibetu nebo Nepálu, kde se ovce pasou vysoko v chladných horách, a mají proto hustou a mastnou srst, stačí třeba i po potřísnění kávou nebo červeným vínem jen otřít po vlasu a skvrna se nevytvoří. Vysavač zde může »nastoupit« hned druhý den po položení. Tyto koberce doporučuje Peter Palacka čistit nejdříve deset let po pořízení. Nesmíte je ovšem svěřit firmě, která účtuje sedm korun za metr čtvereční, a používá agresivní prostředky. Tady musí nastoupit odborníci, kteří dokážou koberec případně i restaurovat. Před čištěním provádějí testy na stálobarevnost. Cena za celkové ošetření se pak pohybuje kolem 300 korun za metr čtvereční, ale pokud jste si pořídili koberec za 150 000 korun, určitě vám tato částka nepřijde tak vysoká.
 Kusové koberce se mohou stát výraznou dominantou interiéru. |
